V podhůří Orlických hor leží na jižní straně návrší s kostelem sv. Petra a Pavla obtékaném ze severu Kamenickým potokem obec Dobré. Ves je poprvé písemně připomínána v roce 1367 v souvislosti s obsazením fary novým duchovním, mnichem Vavřincem. V hospodářství číslo popisné 30 zde dnes žije rodina farmáře Jiřího Netíka.

Netíkovi hospodaří v Podorlické pahorkatině v nadmořské výšce mezi 430 až 500 metry na výměře 75 hektarů pastvin a 7 hektarů lesa, chovají 25 kusů hovězího dobytka plemene limousine, několik koní, různá plemena drůbeže a další drobná hospodářská zvířata. Věnují se ještě dřevovýrobě, která významně napomáhá k efektivitě celého hospodářství.

Na svažitých pozemcích, které jsou pro zdejší pěknou, ale drsnější krajinu typické, byla pole užívaná převážně pro pěstování brambor. Trvale silné erozní ohrožení vedlo hospodáře k rozhodnutí celou výměru původní orné půdy zatravnit. Míra svažitosti a reliéf krajiny totiž velmi urychlují odtok povrchové vody do údolí. Samotné zatravnění však k úplnému zamezení eroze nad obcí nestačilo. Když Jiří Netík, který se jako zastupitel obce podílel na přípravách pozemkových úprav, zjistil, jak dlouhá cesta povede od plánů k uskutečnění, nečekal na nedohlednou realizaci řešení dalších protierozních opatření a pustil se do nich s rodinou sám. Rozhodl se na svých i na okolních pozemcích realizovat taková opatření, která by vodu zadržela a snížila rychlost jejího odtoku a tím zmenšila její sílu níže po svahu. Jednal, jak sám říká: „…na svém, za své a po svém, bez dotací“.

Pozemky rozoraných bývalých cest využil k vybudování tří retenčních nádržek, vysázení aleje různých druhů listnatých, převážně ovocných stromů a zřízení druhově pestrého remízku. Na pozemcích tak nově vznikají hmyzí hotely, stanoviště pro obojživelníky, plazy, ptáky i savce. Přímo v loukách provádí hospodář spolu s rodinou síji nebo výsadbu rozmanitých druhů lesních dřevin, které později vytvoří nové remízky schopné zbrzdit odtok vody, aby pod svahem nepůsobila škody. V nedaleké údolnici zřídili Netíkovi vlastními silami i technikou několik tůní a pod nimi poměrně velkou retenční nádrž nebo spíše poldr s vysoko navršenou přírodní hrází z přebytečné zeminy. Zbytek přebytečné zeminy z tůní, mokřadu a nádrže posloužil k vysázení remízku uprostřed pastviny. Pod vlastní nádrží vznikl souvislý remíz s kaskádou tůní, příkopy a mokřady k zádrži vody. V dalším období chce rodina pokračovat v utváření funkční krajiny a snem hospodáře je zřízení bažantnice, která umožní odchov a vypouštění drobné zvěře do volné okolní přírody.Velmi aktivní hospodář a jeho rodina určitě odvedli na farmě neuvěřitelnou kupu práce, nechybí jim elán a mají další plány. Dle názoru hodnotitelské komise Pestré krajiny by bylo do budoucna užitečné probrat své nové nápady s odborníky, například s vodohospodářem, který se zabývá realizacemi přírodě blízkých opatření v krajině a odborníkem na krajinotvorbu, ochranu přírody a krajiny. Je předpoklad, že realizovaná opatření pak budou situována a provedena s co největším efektem a budou splňovat přísnější technické i zákonné požadavky.

Z prohlídky hospodářství a rozhovoru s farmářem Jiřím Netíkem a jeho rodinou bylo zřejmé, že se na hospodaření podílí celá rodina a snaží se při nelehké práci v zemědělství ctít a respektovat přírodní podmínky území.

Stanislav Rampas, člen hodnotitelské komise programu Pestrá krajina