Alan Matthews v minulosti zastával post prezidenta Evropské asociace zemědělských ekonomů (EAAE) a v současné době je také členem irské poradní rady pro změnu klimatu. Pravidelně přispívá na blog capreform.eu, jež je velmi podrobným a aktuálním zdrojem analyzujícím témata týkající se SZP. Ve svých článcích se mimo jiné vyjadřuje i k tématu rodinných farem a zastropování. Ačkoliv se dle jeho názoru procesu slučování farem ve větší celky bohužel nelze vyhnout, vidí pro rodinné farmy jinou naději v tom, že politika SZP EU může pomoci posílit pozici menších farem podporou diverzifikace a zároveň odradit od vzniku velmi velkých kontcentrovaných podniků. Jako hlavní nástroj k omezení obrovských plateb velkým zemědělským společnostem proto považuje změnu k nastavení na tzv. „platby za veřejné statky“. Z nové, environmentálně ambicióznější SZP by podle jeho názoru mohly potenciálně těžit i rodinné farmy, které dodržují udržitelné zemědělské postupy. Za rozhodující pro jejich podporu v ČR dále považuje zavedení redistributivní platby. Jedinečnost rodinných farem vidí zejména v jejich různorodosti a do budoucna je považuje za možný zdroj inovací.

Znamenají aktuální návrhy Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020 nějakou zásadní změnu vůči stávajícímu období? Pokud ano, v čem tato změna spočívá? Můžete uvést několik příkladů toho, co byste na SZP osobně změnil?

Návrh SZP EU po roce 2020 předložený Komisí v roce 2018 nepředstavuje ve srovnání se současným obdobím zásadní změnu, obsahuje však některé inovativní a potenciálně důležité prvky. Ty se vztahují k novému modelu provádění (stanovení devíti konkrétních cílů pro SZP a poskytnutí členským státům větší flexibility a odpovědnosti ve způsobu, jakým využívají prostředky SZP k dosažení těchto cílů, s podmínkou dohledu Komise nad strategickými plány). Dalším je rozpracování zelené architektury (s návrhy na přepracování základní úrovně podmíněnosti tak, aby byla způsobilá pro platby na farmu a nahrazení plateb za greening tzv. ekoschématy). Záměrem Komise bylo, aby tato nová zelená architektura vedla k vyšší úrovni environmentálních a klimatických ambicí v nové SZP. V jejím návrhu se však objevují nedostatky, zejména pokud jde o správu nového modelu provádění. Kromě toho by tuto „zelenou ambici“ mohly potenciálně oslabit pozměňovací návrhy Rady (Rada EU) a Parlamentu (Evropský parlament), ačkoliv abychom zjistili, zda tomu tak bude, musíme nejdříve počkat na ukončení procesu trialogů. Hlavní změnou, kterou v SZP musíme vidět, je cílenější využívání plateb SZP k řešení problémů udržitelnosti, kterým čelí zemědělství EU. Návrh Komise byl malým krokem tímto směrem.

Myslíte si, že návrh nové SZP adekvátně odráží požadavky strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork) a Strategie v oblasti biologické rozmanitosti?

Tyto strategie stanovily směr cesty v reakci na stále přesvědčivější důkazy o škodách na životním prostředí vyplývající z probíhající zemědělské intenzifikace. Vzhledem k tomu, že zemědělství přispívá k emisím skleníkových plynů a zároveň má potenciál vázat uhlík v biomase a půdě, je také důležité vzít v potaz Evropský klimatický zákon. Orientační cíle jsou stanoveny v řadě oblastí. Obnovení alespoň 10 % zemědělské plochy pro krajinné prvky s vysokou biologickou rozmanitostí se mi jeví jako klíčový požadavek. Rovněž jsou stanoveny cíle pro snížení používání hnojiv a pesticidů a v Plánu cílů v oblasti klimatu do roku 2030 je pro zemědělství a sektor využívání půdy stanovena ambice stát se do poloviny 30. let 21. století uhlíkově neutrálním a být poté zdrojem „uhlíkových kreditů“.

Souhlasím s hodnocením Komise, že nová SZP je schopna přijímat a reflektovat tyto cíle, ale záleží na míře ambicí, které si při vypracovávání svých strategických plánů stanovily členské státy. Zde bude důležité, aby se na vnitrostátní úrovni mobilizovaly organizace občanské společnosti a požadovaly jejich vysokou úroveň. Dále je nutné, aby Komise při schvalování těchto strategických plánů navázala na její doporučení členským státům, jak do nich začlenit cíle Zelené dohody.

Jak se díváte na dosavadní výsledky vyjednávání nové SZP? Co znamená návrh Parlamentu a postoje Rady pro rodinné zemědělce? Jak by musely dopadnout trialogy, aby SZP po roce 2020 byla pro (české) rodinné farmáře příznivá?

Jak již bylo zmíněno, v pozměňovacích návrzích Rady a Parlamentu navržených při jejich vyjednávání v trialozích je mnoho znepokojujících prvků. Samotné trialogy jsou velmi neprůhledné a mimo bruselskou bublinu mají malou transparentnost, takže není možné posoudit, jak zatím jednání probíhají. Pokud rodinné farmy, včetně těch českých, přijaly udržitelné zemědělské postupy, mohou z většího důrazu na environmentální ambice v nové SZP potenciálně těžit.

Další důležitá otázka se týká lepšího zacílení přímých plateb, včetně budoucnosti jejich zastropování a také redistributivních plateb. Konkrétně podle návrhu Komise podporovaného Parlamentem by mělo být financování redistributivní platby pro členské státy povinné, ačkoli její velikost a rozsah jsou ponechány na rozhodnutí v národních strategických plánech. Podle postojů Rady by měla být pro členské státy stejně jako v současnosti dobrovolná. Jelikož Česko dosud redistributivní platbu zavedenou nemá, bude toto rozhodnutí pro české rodinné farmy, které by z ní mohly očekávat prospěch, důležité.

Vidíte povinné zastropování přímých plateb, zejména v zemích s tak specifickou zemědělskou strukturou, jako je Česká republika, jako nástroj pro lepší zacílení plateb na rodinné farmáře? Navrhl byste kromě redistribuce nějaký další nástroj podporující tento typ farem?

Přímé platby na hektar jsou odůvodněné zejména na základě toho, že poskytují podporu příjmů zemědělcům - to ale nemůže ospravedlnit velmi pokroucené rozdělení plateb v některých zemích, včetně Česka. Například v roce 2018 šlo 42 procent přímých plateb SZP do 673 podniků s největšími platbami v Česku, z nichž každá obdržela v průměru 530 000 EUR. Pokud některé z těchto podniků vlastní stejný skutečný vlastník, pak je koncentrace plateb ještě zřejmější. Nelze ospravedlnit, aby takové holdingy dostávaly podporu příjmů v takovém rozsahu.

Povinné zastropování a degresivita od prahových hodnot navržených Komisí by pomohly tuto nerovnost v platbách snížit. Dosavadní zastropování ale nebylo příliš efektivní a redistributivní platby na první hektary měly na zvýšení plateb pro menší farmy větší dopad. To ale také odráží omezená hranice zastropování a různé zavedené výjimky.

OSN v roce 2019 vyhlásilo celosvětovou kampaň Desetiletí rodinných farem. Myslíte si, že může ovlivnit jejich postavení? Jakým způsobem by se této kampaně mělo pro posílení pozice rodinných farem využít?

Navzdory mému závěru, že dlouhodobé ekonomické síly pravděpodobně umožní růst nerodinných farem, vidíme také, že rodinné farmy zůstávají zdaleka převládajícím typem zemědělství v EU. To odráží nejen historie, ale také mnoho různých strategií živobytí, které farmářské rodiny sledují. V některých případech je rodinná farma důležitým prostředkem obživy, zejména tam, kde jsou státní sociální podpory nedostatečné. Doplňkové rodinné podniky (např. zemědělská turistika, zpracování na farmě) mohou na některých rodinných farmách pomoci zvýšit jejich přidanou hodnotu. Mnoho rodinných farem přežívá prostřednictvím mimofaremních výdělků, kde jeden nebo oba manželé pracují mimo farmu. V jiných případech není cílem farmy ziskovost, protože vlastník má příjem nebo aktiva mimo farmu, příkladem mohou být farmy, které slouží jako doplňkový příjem pro penzisty. Rodinné farmy nejsou ničím, pokud nejsou různorodé!

Rodinné farmy mohou zlepšit své ekonomické postavení například spojením producentů za účelem zlepšení jejich marketingové a vyjednávací pozice v celém hodnotovém řetězci. U některých rodinných farem lze např. použít moderní technologie, které umožní zkrácení dodavatelského řetězce prostřednictvím přímého marketingu, což rodině zaručí vyšší příjem. Rodinné farmy mohou být důležitým zdrojem inovací. Nejúspěšnější budou pravděpodobně ti, kteří se budou snažit využít svých silných stránek a budou se tak moci odlišit od větších výrobců standardizovaných komodit.

Zpracovala Martina Snášelová, hlavní kancelář ASZ ČR 

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 2/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.