Jednou z výzev doby jsou tak větší investice do vědy a zemědělského výzkumu – bádání nelze ani v současné době zužovat pouze na „hony na koronavirus“. Což se ovšem děje, a nelze tak nezmínit analýzu Státního zdravotního ústavu (SZÚ) týkající se účinnosti UV lamp nebo ozonizátorů vzduchu v likvidaci virů – tedy i koronavirů, se závěrem, že tvrzení prodejců příslušných technologií nejsou ve většině případů založena na vědeckých podkladech a jejich účinnost je v řadě případů sporná a někdy i nulová. Ani doporučení EU k cílenému monitoringu odpadních vod, v nichž se pozůstatky koronaviru nacházejí, nemusí přinést kýžené efekty – tedy odhalení lokalit nákazy dříve, než se nemoc projeví u pacientů a než takové osoby zachytí zdravotnický systém. Ne každý člověk, a to i ten bezpříznakový, i ten s příznaky nemoci, totiž koronavirus vylučuje, vše nasvědčuje tomu, jak již loni uvedl SZÚ, že se tak děje jen u 10 až 20 procentech populace.

To vše a mnohé jiné projekty tohoto typu v praxi znamenají, že společnost vydává a často bude vydávat finanční prostředky na projekty, jejichž efektivita je a bude sporná, a to na úkor jiných oblastí, například zemědělství. Určitou světlou výjimkou je aktuální novelizace vyhlášky týkající se škod způsobených chráněnými živočichy, umožňující proplatit odvoz uhynulých zvířat do kafilerie, což by mimo jiné mělo zvýšit kompenzace za škody způsobené (nejen) vlky. Vyhláška nabyla účinnosti 1. dubna, jak se ale v praxi projeví, ukáže až čas.

Jak by se v praxi mohla projevit opatření spojená s realizací Green Deal ale už předběžně spočítáno je. Učinilo tak a závěry prezentovalo americké ministerstvo zemědělství na on-line konferenci pořádané visegrádským fondem na téma Zelená dohoda. Podle této „dopadové studie“ by aplikace Green Deal znamenala jen v rámci EU podle takzvaného středního scénáře roční propad HDP o téměř 190 miliard amerických dolarů, pokud by pak EU vyžadovala dodržování standardů EU při dovozech potravin ze třetích zemí, znamenalo by to zvýšení cen potravin v EU ve výši 650 amerických dolarů na osobu a rok, přičemž i nejvíce optimistický scénář počítá se zdražením potravin nejméně o 50 dolarů na osobu a rok v zemích EU.

Že budou mít plánované regulace spojené s Green Deal dopad na zvýšení nákladů na energetiku nebo na zemědělství a potravinářství, je přitom od začátku zřejmé a také zcela logické. Že je přitom stav životního prostředí nutné zlepšit, je zřejmé také, obě „zřejmosti“ si ale drtivá většina společnosti nespojuje dohromady. Bylo by proto velmi žádoucí opakovaně konstatovat, že zlepšení stavu přírody a krajiny si zaplatíme také ve vyšších cenách potravin. A opakovaně by to měli říkat především podnikatelé v zemědělství – jinak se totiž může stát, že vyšší náklady na produkci zemědělských surovin a potravin nebudou akceptovat v dostatečné míře ti, kteří suroviny zpracovávají a prodávají, tedy potravináři a obchodníci. Což by ovšem znamenalo fatální ekonomické problémy pro prvovýrobu, jejímž jedním z výsledků by byla zřejmě koncentrace zemědělství do kapitálově silnějších subjektů, které by měly sílu se vůči dalším článkům výroby a prodeje potravin vymezovat. To by ovšem v důsledku znamenalo popření vizí Green Deal o podpoře lokální produkce, snižování vodní a uhlíkové stopy, udržitelného zemědělství a rozvoje venkova.

Petr Havel