Ze spárkaté zvěře zemědělcům působí největší škody prase divoké. Proto jsme se výlučně zaměřili na regulaci tohoto zvířete.
Současně platný zákon číslo 449/2001 Sb. o myslivosti umožňuje vypočítat takzvaný normovaný stav zvěře, to je maximální počet kusů zvěře, který je únosný pro krajinu v dané lokalitě. Z dikce zákona vyplývá, že překračováním tohoto stavu dochází k nežádoucím škodám v krajině. Stav černé zvěře, lidově divočáků, se ve smyslu chovatelských zásad vyhlášky 491/2002 Sb. § 5 normuje v počtu 5-9 kusů na 1000 ha honitby.
Honitba, která nedosahuje výměry 1000 ha lesního porostu, by neměla provozovat žádný chov černé zvěře. Pokud jsou v honitbě polnosti, do výměry pro normování počtu černé zvěře se nezapočítávají, a to ze správného důvodu, jelikož prase divoké se má vyskytovat jenom v lesích, neboť na polnostech působí značné škody.
Dodržování většiny ustanovení tohoto zákona spadá do kompetence obce s rozšířenou působností pod odbor životního prostředí. V našem případě se jedná o Magistrát města Opavy.
Normovaný stav černé zvěře v celé působnosti tohoto Magistrátu dosahuje pouhých 23 kusů. Tady musíme podotknout, že mimo působnost magistrátu města Opavy je celá oblast Vítkovska a celé Hlučínsko a Kravařsko. Zdůrazňujeme, že vzhledem k zemědělskému charakteru Opavska dosahuje normovaného stavu jediná honitba, a to vlastní honitba města Opavy.
Odstřel černé zvěři evidovaný opavským magistrátem se v současné době pohybuje na úrovni 1500–2000 kusů ročně. Na základě výše uvedeného jsme se s důvěrou obrátili na odpovědné úředníky Magistrátu města Opavy s cílem urychleně prosadit snížení mnohonásobně překračovaného stavu černé zvěře. Mylně jsme se domnívali, že s využitím § 39 zákona o myslivosti udělají úřednici magistrátu rychlý pořádek.
Již při první schůzce nám odpovědný úředník sdělil, že se současným stavem nemůže nic dělat a v honitbách, které nemají normovaný stav, může žít libovolné množství zvěře. Máme k dispozici i dopisy podepsané jeho nadřízenou, které obhajují stav počtu prasat jako běžný, spíše klesající. Na naše námitky, že jen výše odstřelu je důkaz o přemnožení zvěře v oblasti, úředník odpovídal, že se především jedná o zvěř migrující z jiných lokalit.
Je pikantní, že odpovědný úředník v této situaci vydal všem honitbám takzvanou naléhavou výzvu, kde tvrdil, že v působnosti Magistrátu města Opavy dochází k masivnímu pytláctví zejména u spárkaté zvěře a mnohé honitby musí zastavit lov z důvodu minimálního počtu zvěře. Na naši výzvu, aby doložil svá tvrzení, odpověděl, že vychází z ústního podání členů Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ).
Po našem soustavném tlaku byla tato naléhavá výzva zrušena tím samým úředníkem. Ve zrušujícím dokumentu se uvádí: „Výše uvedené skutečnosti se nepodařilo prokázat.“
Na postup tohoto úředníka jsme si stěžovali u tajemníka Magistrátu města Opavy, a to i z důvodu, že zmíněný úředník byl v minulosti svou nadřízenou vyloučen z řízení pro podjatost minimálně ve vztahu k jednomu z nás. Tajemník magistrátu všechny naše výtky smetl ze stolu a v případě podjatosti nás poučil, že dotčený úředník byl povýšen z referenta na vedoucího sekce myslivosti a touto změnou pracovního zařazení podjatost automaticky padá. Přestože úředník dělá tu samou činnost a stále se podílí na výkonu práva myslivosti v kolizních honitbách.
V rámci našeho odvolání ke krajskému úřadu v Ostravě jsme doručili své úředně ověřené výpovědi včetně rozhodnutí o podjatosti úředníka. Krajský úřad nám dal za pravdu v tom, že podjatost je daná a trvalá, změnou funkce se neruší nebo nevzniká. Ale vzhledem k tomu, že jsme odpovídající dokumenty doručili nedůvěryhodným způsobem, to je e-mailem, nebude se tímto naším konkrétním doručením zabývat. My jsme však k doručení použili datovou schránku krajského úřadu a máme patřičné potvrzení o doručení.
Vlastní žádost o snížení stavu černé zvěře se táhla několik let. Při prvním rozhodnutí vydal úředník rozhodnutí o odstřelu v počtu menším, než byl běžný roční odlov. Všichni zemědělci se odvolali k nadřízenému orgánu a ten věc vrátil k novému projednání. Na naše opakované výzvy se úředník zcela legitimnímu zákonnému požadavku systematicky bránil a i přes předložené žádosti s naší fotodokumentací se vyhýbal místnímu šetření o pobytových znacích černé zvěře a následných škodách.
Nové vydání rozhodnutí zcela nevhodně protahoval a dokonce zadal studii u Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, která měla naše nároky znevěrohodnit. Studie však došla k závěru, že v hodnocených honitbách je zvěř skutečně přemnožená a dokonce doporučila výši mimořádného odstřelu. Magistrát města Opavy vydal v pořadí druhé rozhodnutí – úředníci doporučený odlov zvěře rozpočítali mezi jednotlivé honitby s matematickou přesnosti na desetinná místa. Honitba dostala rozhodnutí na odstřel například 126,6 prasete. Myslivci se odvolali, protože skutečně nevěděli, jak odstřelit 0,6 kusů prasete. Krajský úřad opět věc vrátil k novému projednání, kde po tradičních průtazích došlo k opravě a vydání v pořadí třetího rozhodnutí.
Jediná honitba, která se proti tomuto rozhodnutí odvolala, byla právě ta, která je vlastněna městem Opavou. Sám ředitel městských lesů dodával do spisu lživé a zavádějící informace a spolu s odpovědným úředníkem se zasloužili o co největší protahování výkonu rozhodnutí. V současné době má spis více než dva tisíce stran a výkon rozhodnutí ještě není dotažen do konce a to pro setrvale obstrukční přístup magistrátu.
Je pro nás nepochopitelné, jak se Magistrát města Opavy a samotné město Opava tak sveřepým způsobem snažili zachovat co největší populaci prasete divokého v situaci, kdy průkazně dochází ke škodám na pro ně cizím majetku, viz naše notářské zápisy o škodách z doby, kdy odpovědní úředníci odmítali se zúčastňovat prohlídek poškozených porostů.
Vždyť právě prase divoké dokáže kromě škod na zemědělských kulturách naprosto fatálním způsobem redukovat veškerou drobnou zvěř v krajině včetně ptactva hnízdícího na zemi a proto z těchto uvedených důvodů v závěru Rakousko-uherské monarchie i později za 1. republiky byla černá zvěř ve volné přírodě na našem území zlikvidována a mohla se chovat jen v uzavřených oborách. K opětovnému rozšíření černé zvěře a jejímu výskytu ve volné krajině došlo až za bolševiků ve spolupráci s předchůdkyní ČMMJ.
I současná vysoká populace černé zvěře je pro naši republiku vysokým rizikem, na které můžeme doplatit obrovskými finančními prostředky. Ty byly lokálně vynaloženy v minulosti na Zlínsku, kde se například podařilo zlikvidovat malé místní ohnisko afrického moru prasat. V současné době se mor prasat vyskytuje v blízkosti hranic na polském, německém, slovenském a maďarském území a při opětovném zavlečení k nám bude právě vysoká populace černé zvěře hlavním rizikem přenosu. V produkci vepřového masa nejsme soběstační, a přesto se můžeme stát svědky vybíjení chovů v zasažených oblastech tak, jak to dnes vidíme u kachen a slepic kvůli ptačí chřipce. Nejde to řešit preventivně? Například snížením hustoty populace černé zvěře v krajině?
Pokládáme si také otázku, zda je správné, že o naší žádosti rozhoduje úředník, který je aktivní myslivec. Je velmi těžké zasáhnout v neprospěch svých kamarádů ve zbrani. Ptáme se, zda Magistrát města Opavy neměl vyloučit sám sebe z projednávání právě z důvodu, že město Opava má svou vlastní honitbu, která je zdrojem největšího stavu černé zvěře v oblasti a příčinou největších škod.
Zákon o myslivosti vyžaduje radikální změnu ve prospěch vlastníků a uživatelů půdy, avšak bez aktivního přístupu statní správy prosazovat rovnováhu v krajině nikdy nepůjde.
Autor: Jiří Michalisko
Zdroj: Ekolist.cz
