Současné vysoké ceny mají odůvodnění v řadě faktorů, které jsou notoricky známy (biopaliva, růst světové poptávky po potravinách, pokles světových zásob, nižší úroda v některých světových teritoriích). Přesto by neměly všechny jmenované faktory dohromady za běžných okolností zapříčinit tak dramatický a časově nelogický (ve sklizni) nárůst cen.
Ceny neporostou donekonečna
Je tedy zřejmé, že do hry tu vstoupil ještě další, naprosto iracionální faktor - a to prostá cenová spekulace. Navíc působící doslova na globální úrovni, což v praxi znamená, že ČR (a možná ani EU) není schopna tento vývoj ovlivnit. To se ovšem může stát strategickou pastí. Iracionální spekulativní faktor ženoucí ceny vzhůru může totiž v nestřeženém okamžiku začít působit zcela opačně. Podle všeho, jak napovídají nadnárodní analýzy, sice k nějakému dramatickému poklesu cen v horizontu minimálně měsíců zřejmě nedojde, na druhou stranu nelze dlouhodobě očekávat stálé ceny potravinářské pšenice kolem 6000 korun za tunu.
Výhodná pozice pro jednání
Současná situace zemědělcům určitě nahrává a budiž jim tato situace přána. Je také možno z tohoto stavu těžit. Kardinální otázkou ale je, jakým způsobem. Část podniků se například vydala klasickou cestou dočasného zisku, jejímž projevem je mimo jiné nedodržení dřívějších dodavatelsko-odběratelských smluv s partnery, kteří měli dodávky ještě levných komodit nasmlouvány. Problém ale je, že tato cesta se ve finále nemusí vyplatit. Stačí jen, že se situace, a právě třeba na základě nějakých jiných iracionálních spekulací, změní. Proto by bylo více strategické, využít současné výhodné cenové situace k uzavření nových partnerských vztahů s lepší vyjednávací pozicí pro prvovýrobu, případně k výhodnější modifikaci již existujících smluv a vztahů tak, aby zabezpečily do budoucnosti vyšší cenovou, ale i odbytovou stabilizaci pro dodavatele (prvovýrobce) i odběratele (zpracovatele).
Ve své podstatě je k tomu dnešní stav daleko lepší pákou, než všechny dřívější aktivity odbytových družstev všeho druhu dohromady. Bylo by opravdu žádoucí této situace využít, mimo jiné i jako základ k potřebné společné prezentaci a marketingu domácího potravinářství a zemědělství atakujících konečného spotřebitele k nákupu „darů naší země,“ ve jménu někdejšího sloganu potravin Klasa.
Neodvracet se od programu
pro rozvoj venkova
Stejně tak by bylo vhodné nezvyšovat příliš osevní plochy obilnin či řepky. Ostatně, s ohledem na osevní postupy už k tomu stejně není v podmínkách ČR příliš prostoru. Určitou renesanci by ale při rozumném „navyšovaní“ mohly i v příštím roce prožít brambory, nepříliš rostoucí ceny kukuřice by zase bylo možné využít k vyšší produkci této komodity, zejména kvůli zlevnění cen krmných směsí. Stejně tak se při stoupajících cenách základních olejnin otevírá větší prostor k produkci slunečnice.
Především by ale neměla výhodná produkční situace brzdit nebo ovlivňovat strukturu programů zaměřených na rozvoj venkova. Naopak - případné vyšší zisky z prodeje surovin mohou a také by měly urychlit budování nových podnikatelských příležitostí ve venkovském prostoru. Pokud budou vhodně provázány s primárním zemědělských podnikáním, mohou tyto aktivity znamenat kýžený nástroj k vytváření přidané hodnoty k produkci surovin, což je zatím stále největší problém nejen zemědělského podnikání u nás.
