Teoreticky se lze přitom i v rostlinné produkci obejít „bez chemie“, což je cíl, po kterém (nejen) spotřebitelská veřejnost volá, pokud by ovšem existovala dostatečně široká, dostatečně účinná a také cenově přijatelná nabídka alternativních prostředků k ochraně hospodářských rostlin. Teoreticky se lze dokonce obejít i bez jakýchkoli POR, veřejnost by ale pak měla být v takovém případě informována, že konečným výsledkem takového přístupu by muselo být velmi pravděpodobně dříve či později zvýšení cen potravin. Je totiž zcela zřejmé, že po staletí šlechtěné (a tedy již vlastně nepřirozené) odrůdy klíčových zemědělských potravinářských plodin se bez pomoci člověka v souboji s různými plevely a invazivními bylinami neobejdou, a pokud nemají v tomto souboji podlehnout, nějaké POR se budou muset používat i v budoucnosti. Trendem a výzvou doby jsou POR na biologické bázi, k přírodě blízké, jak se dnes často říká. Ne že by nebyly k dispozici vůbec, ale zas tak moc jich není.
Používání POR má veřejnost spojené zejména s pěstováním kukuřice, řepky a případně cukrovky, ne každý si ale uvědomuje, že proti škůdcům je nutné také ošetřovat porosty brambor a obecně zeleniny, ovoce, vinné révy nebo chmelu. To vše jsou komodity, jejichž produkce je v ČR žádoucí, i proto, že jde o komodity, u nichž je podíl tuzemské produkce na nabídce na našem trhu nízký (až na chmel) a které také představují suroviny vnímané jako zdravé. A jde také právě i o životní prostředí – i v loňském roce, v době koronavirových regulací, se do ČR dovezlo téměř 583 000 tun zeleniny, což představuje v průměru 79 kamionů denně. O životní prostředí jde navíc i z toho důvodu, že pestřejší struktura plodin pěstovaných na zemědělské půdě snižuje rizika eroze a podporu biodiverzitu.
Pokud se porosty hospodářských plodin nebudou cíleně ošetřovat, roste riziko poškození úrody, pokles její kvality a následné negativní dopady do ekonomiky podnikatelů v zemědělství. I když se má regulace POR týkat celé EU a veškerých komodit, není v moci EU uplatňovat tytéž zákazy na produkty ze třetích zemí, tedy země stojící mimo EU. To v praxi znamená zvýšení potenciálu dovozů příslušných produktů na území EU z jiných teritorií, neboť ty budou i vzhledem k možnostem nadále uplatňovat POR při jejich pěstování levnější, nehledě na nižší cenu lidské práce v mnoha neevropských zemích.
Snížení zatížení životního prostředí chemickými prostředky, nejen těmi, které se používají v zemědělství, a nejen prostřednictvím POR, je jistě správný cíl a společenský tlak k tomu také vede. K tomu je ale nutné opakovaně konstatovat, že vyšší ochranu životního prostředí zaplatí společnost ve vyšších cenách potravin. To se ovšem v souvislosti s ochranou životního prostředí vůbec nezmiňuje. Zmiňovat je to ale nutné, navíc minimálně evropská a i česká společnost bohatne, mzdy rostou, a spotřebitelé by tak nemuseli mít problém (a řada z nich již tak činí) si za kvalitnější potraviny vyrobené ze surovin, které byly vyprodukovány udržitelným způsobem, připlatit. Právě vyšší kvalita, případně vliv počasí jsou obvykle prezentovány jako důvody zdražování. Stále častěji je ale důvodem právě ochrana životního prostředí, s ní spojené regulace a s nimi spojený růst nákladů.
Nejen naši zemědělci včetně Ministerstva zemědělství proto volají po analýze dopadů vyplývající z vize Green Deal a s ní spojených opatření. Na úrovni EU, ale ani na úrovni naší země ale zatím takové dokumenty ve veřejné podobě tak, aby byl také srozumitelně informován konečný spotřebitel, neexistují. Často se při této příležitosti zmiňuje, že je nutné počkat na konečné výstupy z Trialogu mezi Radou ministrů, Evropskou Komisí a Evropským parlamentem. To je svým způsobem pochopitelné, avšak ne zcela. Výstupy z Trialogu budou totiž v praxi představovat nepřekročitelný rámec, který se nějakými následnými analýzami bude už těžko měnit. Bohužel, čas na systémovější analýzy už prakticky není a je tak zřejmé, že regulace POR a chemických přípravků v tom nejširším slova smyslu bude pokračovat. A proto je klíčové vliv regulací na ceny zemědělských surovin a potravin aktivně komunikovat.
Petr Havel