Přemnožená zvěř v lese by to naopak měla mít v budoucnosti složitější – pokud tedy bude přijata novela mysliveckého zákona, která tento týden prošla jednáním v gesčním zemědělském výboru parlamentu s některými pozměňovacími návrhy, jako je zpřesnění plánů lovu na základě škod na porostech či povinnosti vlastníků honiteb dohodnout se s uživateli honiteb na formě úhrady škod zvěří způsobených. Evergreen mysliveckého zákona, totiž minimální výměra honiteb, ale zůstal na svých původních parametrech, tedy na 500 hektarech. Dlužno ovšem dodat, že velikost honiteb není ani zdaleka největším problémem uvedeného zákona včetně aktuální novely – samotný zákon je totiž zastaralý, nereflektuje dostatečně práva vlastníků honebních pozemků, včetně práva myslivosti, a lze tak jen doufat, že namísto dalších novelizací spatří světlo legislativního světa úplně nová podoba zákona, do níž by ale bylo také třeba promítnout některá z rozumných vizí Green Deal, až bude jejich podoba v rámci EU finálně vydiskutována.
I když dosavadní průběh počasí v ČR je letos docela příznivý a zatím je založeno na dobrou úrodu, včetně speciálních plodin, ve světě je tomu trochu jinak. Ze zahraničních zdrojů například vyplývá, že rostou světové ceny rozhodujících zemědělských rostlinných komodit. Například ceny obilnin stoupají rostoucím tempem - Bloomberg Grains Index jen tento týden poskočil o dalších 8 procent na nové osmileté maximum. Svých několikaletých maxim dosáhly i všechny významné plodinové futures obchodované v Chicagu. Kukuřice se obchodovala nad 6 dolary za bušl, sójové boby nad 15 dolary a pšenice nad 7 dolary. Za takto vysokými hodnotami nestojí jen nízká úroveň zásob zejména kvůli rostoucí čínské poptávce, ale i náhlé rekordní ochlazení, které způsobilo odložení setby v USA a na některých místech spálilo ozimou pšenici. Brazílie navíc hlásí horší úrodu kvůli suchu. Pekingská kancelář amerického ministerstva zemědělství kromě toho ve středu oznámila, že Čína doveze v průběhu této sezóny rekordních 28 milionů tun kukuřice – s nedostatkem zásob se země potýká od chvíle, kdy obnovila chovy vepřového po smrtící epidemii afrického moru prasat. Velmi teoreticky by tak mohli pěstitelé hospodářských plodin v EU a potažmo i v ČR očekávat letos i při dobré sklizni dobré ceny, co by byla optimální kombinace. Ale na to je pořád ještě brzy.
Nakonec jedna, spíše filosofická úvaha týkající se invaze pojmů souvisejících se změnami v přístupu k zemědělskému hospodaření v krajině. Z pohledu ochrany přírody se mluvilo a mluví o udržitelném, šetrném, precizním, případně ekologickém zemědělství, nebo také o hospodaření k přírodě blízkému či přirozenému. Nově se pak začíná mluvit o regenerativním zemědělství, a nabízí se tak otázka, jaký je mezi všemi uvedenými (a dalšími podobnými) pojmy rozdíl, když cílem všech je v praxi zlepšení stavu životního prostředí. Uvedená „pojmologie“ začíná připomínat někdejší inflaci značek a projektů označujících „české potraviny“, jejichž cíl byl také společný – totiž prezentace, propagace a identifikace potravin tuzemského původu. Výsledkem ale byl (a stále ještě částečně je) stav, kdy se spotřebitel v odlišení jednotlivých označení nevyznal a co je skutečně „česká potravina“, často ani nepoznal. Také o tom, že by laická veřejnost poznala a odlišila, jestli je „správnější“ precizní, šetrné, ekologické nebo regenerativní zemědělství, se dá s úspěchem pochybovat. Vzhledem k tomu, že většina nezemědělské veřejnosti je od podnikání v tomto oboru zcela odtržena, se tak jeví další a další přívlastky deklarující snahy zemědělsky hospodařit způsobem, který minimálně nepoškozuje, v zásadě ale spíše zlepšuje stav životního prostředí, jako kontraproduktivní. „Méně je někdy více“, jak praví staré české přísloví….
Petr Havel