Prvním z nich je novela zákona o hnojivech plošně zakazující používat jako přirozený zdroj dusíku neupravenou močovinu, ačkoli jde podle odborníků o jeden z nejefektivnějších zdrojů dusíku bez negativního vlivu na půdní organismy. Situací se podrobně zabývá analýza Výzkumného ústavu rostlinné výroby, na místě je ale v tomto případě se ptát, jak vážně jsou míněna doporučení k četnějšímu využívání statkových hnojiv, mimo jiné k prevenci rizik eroze. Další z paradoxů je pak odmítnutí pozměňovacího návrhu v novele zákona o ochraně přírody a krajiny, jehož cílem bylo zrovnoprávnit podmínky pro kácení stromů v případě rekonstrukcí, oprav a výstavby nových tras vodovodních a kanalizačních sítí s podmínkami, jimiž se řídí další liniové stavby. Skutečným výsledkem odmítnutí navíc nebude zamezení kácení stromů, ale naopak úbytek zeleně ve městech, neboť při stávajícím zákazu kácení dřevin v ochranných pásmech liniových sítí není také možná ani výsadba stromů a zeleně. Pozměňovací návrh přitom kácení umožňoval, avšak jen po souhlasu příslušného úřadu, ale umožňoval také opětovnou výsadbu a především možnost operativní reakce vodohospodářů na havárie a zlepšení funkčnosti vodárenské infrastruktury. V tomto případě je tak pro změnu na místě se ptát, nakolik znají naši zákonodárci, především pak z řad Pirátů odmítajících pozměňovací návrh, povolovací procesy kácení. Dotčené resorty, tedy Ministerstvo zemědělství i Ministerstvo životného prostředí navíc návrh buď podporují, nebo jej alespoň neodmítají. Třetím příkladem je pak projednávání novely mysliveckého zákona, v níž se na stranu myslivců odmítající jakékoli změny postavili nejen představitelé měst a obcí, ale i Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR, přestože je jedním z cílů novely snížení škod způsobených přemnoženou zvěří. V tomto případě je tedy zase na místě se ptát, z jakého důvodu podporují obce a některé zemědělské organizace stav, který jim způsobuje ekonomické škody.
Nejen výše zmíněná neznalost administrativních procesů, ale i základních pojmů přitom v ČR stále častěji charakterizuje míru „znalostí“ oborů a témat prezentovaných veřejnosti. Je například skoro až úsměvné, jak veškerá média ortodoxně používají pojem „čističky odpadních vod“, ačkoli všichni vodohospodáři mluví správně o „čistírnách odpadních vod“. Česká televize se zase v ranním vysílání pod titulkem „Budoucnost geneticky modifikovaných rostlin“ (GMO) po celou dobu pořadu věnovala technologiím editace genů a metodě CRISPR, což je ale něco zcela jiného než GMO, neboť zatímco v případě GMO se do zvoleného organismu vnáší gen cizí, u editace jde o úpravu genu vlastního. To je značný rozdíl, pro diváky se ovšem způsobem prezentace ztotožňuje GMO a CRISP, přičemž GMO je v očích spotřebitelů cíleně zdegradováno, zatímco editaci genů považují vědci na celém světě za cestu ke zlepšení podmínek, odolnosti a nutriční kvality hospodářských rostlin všeho druhu. Oba jen namátkově zvolené příklady jsou typově podobným slovním prohřeškem, jako spojení „pěstování“ skotu nebo jiných hospodářských zvířat. I to se u nás běžně používalo a stále ještě používá, i když vrchol „pěstování prasat“ je zřejmě již za námi. Nesprávná „pojmologie“ samozřejmě ovšem o něčem svědčí – a tím je obecný nezájem naslouchat odborníkům a prohlubující se neznalost v oborech, které nejsou zrovna „sexy“.
Přijetí novely zákona o potravinách mimo jiné umožňuje preferovat například v projektech typu „Ovoce a zelenina do škol“ dodávky potravin do státních či polostátních institucí takzvaná necenová kritéria, například produkci tuzemského původu. Bylo by však také žádoucí, i jako výraz podpory udržitelnějšího zemědělského hospodaření, aby mezi necenová kritéria patřila o preference produktů „z místa“, tedy lokální regionální produkce, a také biopotravin, o což požádala písemně Asociace soukromého zemědělství ČR ministra Miroslava Tomana. I to může být příspěvkem k často deklarované zvýšení soběstačnosti ČR v produkci ovoce a zeleniny, stejně jako rozšiřující se spektrum komodit, které lze nejen v ČR poměrně snadno pěstovat, ale u nichž také existuje široká tuzemská nabídka sazenic. Příkladem jsou v ČR roubované vodní melouny, přičemž spektrum letošní nabídky čítá 22 druhů vodních melounů, což je skoro neuvěřitelné.
Po mnohaměsíčním očekávání se veřejnost dozvěděla, jak to bylo s otravou ryb v loňském roce v řece Bečvě. Respektive nedozvěděla. Posudek sice konstatoval, že vodu loni v září otrávily kyanidy a podezřelou firmou má být podle posudku firma Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm, ta to ovšem odmítá, takže jsme tam, kde jsme byli. Další otrava ryb z konce minulého týdne se řeší na řece Bílina v severních Čechách, takže uvidíme, zdali půjde vše rychleji, když v místě nepůsobí nějaká firma Holdingu Agrofert.
Petr Havel