Zdali se taková vize naplní, bude ale každopádně otázkou volby priorit. Pokud si vezmeme jako příklad už dnes intenzivní snahy o snížení spotřeby plastů a zákazů různých plastových produktů, a naopak raketový nárůst produktů z plastů v souvislosti s prevencí rizik šíření koronaviru, testováním a snahami ochránit lidské zdraví, ukazuje se reálná platnost hesla „bližší košile než kabát“, tedy, že v souboji s koronavirem, jehož důsledkem je mimo jiné nárůst produkce plastů, najednou tato skutečnost nikomu nevadí.
Tak či tak je jedním z důsledků snah o zvýšení ochrany životního prostředí Akční plán Ministerstva zemědělství pro rozvoj ekologického zemědělství, jehož cílem je zvýšit do roku 2027 podíl ploch zemědělské půdy obhospodařované ekologickým způsobem na 22 procent ze současných zhruba 15 procent a zároveň zvýšit podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin v ČR na 4 procenta ze současných zhruba 1,5 procenta. To první zřejmě zas tak velkým problémem nebude a je to zároveň i výzva pro některé konvenční zemědělce připravovat se na přechodné období k přechodu na bioprodukci, nárůst podílu výdajů za biopotraviny ale problém být může, neboť to předpokládá vůli spotřebitelů takové produkty vyhledávat a kupovat. Předpokládá to ale také změny ve struktuře nabídky maloobchodu, který může být zásadním hybatelem v odbytu bioproduce. A zřejmě i bude, soudě podle výsledků průzkumu veřejného mínění, který si zadal Svaz obchodu a cestovního ruchu a ze kterého vyplynulo, že „lidé jsou ochotni si připlatit za udržitelné potraviny“. Toto sdělení lze totiž také brát jako přípravu terénu pro zvýšení nabídky bio – a nebylo by to poprvé, pokud si vybavíme postoj řetězců k prodeji vajec z klecových chovů.
Ceny potravin (ne ale vždy ceny zemědělských surovin) přitom již v současné z celé řady důvodů rostou a je tak poněkud záhadou, že tento týden zveřejněný nárůst spotřebitelských cen v podání Českého statistického úřadu „překvapil analytiky“, jak konstatovala v reakci na zveřejněná data ve svém vysílání Česká televize. Otázkou je, které analytiky nárůst cen překvapil, když nebyli žádní jmenováni, a jak ke svému názoru došli, když tlaků na růst cen přibývá (v poslední době třeba růst cen pohonných hmot) a přibývat bude i nadále. Jedním z mnoha důsledků je ostatně i rekordní růst cen řepky (na burze MATIF na téměř 17 700 korun za tunu), což je sice jistě dáno nárůstem poptávky, také ale omezováním přípravků na ochranu rostlin a marketingově pozitivní image řepkového oleje jako tuku téměř optimálního ke smažení. Na druhou stranu je třeba vědět, že do sklizně je ještě hodně daleko, takže ceny této komodity mohou ještě klesnout, a nejspíš se tak také stane. I tak je ale řepka symbolem, jaký vývoj lze očekávat při současném růstu nákladů na produkci, požadavků na ochranu životního prostředí, preferenci kvalitních potravin nebo – a to není vůbec zanedbatelné, při rostoucí poptávce v Číně.
Zejména pro zemědělce, kteří se zabývají živočišnou produkcí, je zajímavou zprávou sdělení Státní veterinární správy (SVS), podle níž loni vzrostl z ČR export živočišných produktů meziročně o pětinu (především ovšem krmiv pro zájmová zvířata), zatímco export živých zvířat poklesl o třetinu, což v praxi znamená příznivou změnu strukturu vývozu živočišné produkce ve prospěch produktů s vyšší přidanou hodnotou. Také díky diplomacii SVS, která se snaží řadou jednání se zahraničními partnery prostor pro exporty živočišné produkce otevírat. Skutečnost, že více hospodářských zvířat zůstává „doma“ a jsou na území ČR zpracována, pak demonstruje další statistika – celkový nárůst tuzemské produkce masa v prvním čtvrtletí letošního roku v meziročním srovnání o 2,2 procenta. To se ovšem bohužel netýká hovězího a stejně tak bohužel se růst produkce nepotkává s růstem zemědělských cen, které například v případě vepřového spadly dokonce o 30 procent. Ne všechny komodity a potraviny tedy musí nebo budou zdražovat – jako celek ale zcela jistě porostou, a z pohledu zemědělství je tak základní výzvou, aby z tohoto trendu měla něco i samotná prvovýroba.
Petr Havel