Velkým chovatelem a milovníkem skotu, s nímž absolvoval i řadu výstav, byl již tatínek pana Habra, rovněž František, který začal v Báňovicích po revoluci sedlačit. „To bylo ještě na rodné chalupě, kde ale v žádném případě nešlo rozšířit hospodářství tak jako zde. Táta začínal na 21 hektarech svých a 24 pronajatých od bratrance. A musím říci, že těch prvních deset let bylo opravdu drsných. Nejprve jsme měli mléčné krávy a teprve později přecházeli převodným křížením na masný skot. Pamatuji, jak se nám třeba na pastvině otrávila telata, nebo jak jsme z Rakouska dovezli plemeno fleckvieh, které se tu nemohlo vůbec adaptovat. Využili jsme tehdy, v roce 1995, 50% dotaci na import jedinců tohoto plemene a tím nám začalo neskutečné pětileté martyrium. Zvířata byla evidentně nevhodná pro pastevní systém chovu, dostala chřipku, my dovezli náhradní, která se opět neuměla pást… No, infarktové situace,“ vzpomíná František Habr.
Poměrně záhy bylo jasné, že rozrůstající se hospodářství bude potřeba situovat do jiných prostor. František Habr proto nejprve pronajal a později zakoupil objekt v jeho rodné obci, který vlastnilo zemědělské družstvo. Ten se stal potřebným zázemím pro chov skotu. Dvě původní budovy K96, z nichž jedna dříve sloužila jako kravín a druhá jako odchovna dobytka, přestaly brzy těmto účelům dostačovat. V roce 2014 tak vznikl projekt na rekonstrukci farmy, který ovšem nebylo reálné ufinancovat bez dotace. První žádost z Programu rozvoje venkova byla panu Habrovi zamítnuta, u druhé se již poštěstilo a projekt v hodnotě 25 milionů korun s využitím 50% dotace se mohl začít realizovat.
„Ke splnění dotačních podmínek byla nutná kolaudace v únoru 2020 a my začali se stavbou za plného provozu na podzim roku 2018. Myslím, že za tu dobu mi přibyl nejeden šedivý vlas. Moc mi pomáhali jak synové, tak i zaměstnanci, kteří farmě obětovali mnoho sobot a nedělí. A únorová kolaudace se nakonec stihla,“ říká pan Habr.
Na farmě je aktuálně chováno šest stovek masných simentálů, z nichž 210 je matek. Jde o maximální kapacitu, proto kromě plemenných býků určených do chovu a jatečných býků odbytovaných hlavně do Rakouska prodává pan Habr již i jalovice.
Pro potřeby chovu a výkrmu skotu je určena rovněž velká část rostlinné produkce z 390 hektarů půdy, přičemž 80 zabírají louky a pastviny. Na orné půdě pěstuje pan Habr kromě krmných plodin ještě pšenici a řepku.
„Čím dál více si ale uvědomuji, jak rozdílná doba oproti té, kdy hospodařili naši dědové, nyní je. Byl hlad a oni se snažili o co nejvyšší produkci. Dnes máme jednoznačně nadvýrobu, odklon od intenzity je naprosto nezbytný, neboť jsme se dostali do vlastní pasti. Je patrné, že evropští představitelé také smýšlejí a rozhodují v tomto duchu, proto ta zelená politika. Úporné lpění na nezastropování dotací, na nesledování majetkové propojenosti podniků v naší republice a řeči o nutnosti soběstačnosti jsou proto podle mě úplně mimo,“ myslí si hospodář.
Co ho ale nesmírně těší, je skutečnost, že zemědělství a tématika s ním spojená je skloňována i mezi širší veřejností nesrovnatelně častěji a intenzivněji, než tomu kdy bylo dříve. „Považuji to i za zásluhu naší Asociace a myslím, že k tomu velmi přispěla svou podporou a účastí na demonstracích Milionu chvilek na pražské Letné. Účastnil jsem se jich s kolegy sedláky obou a byl to pro mě neskutečný zážitek, ohromné emoce spojené s vírou v lepší zítřky, byl jsem moc hrdý na náš selský stav, jak se k tomu postavil, a že jsme měli dokonce prostor i na pódiu,“ je dojatý pan Habr.
V duchu svobody a demokracie, jejichž největší přínos pro sedláky vidí pan Habr v tom, že každý si může vybrat takové hospodaření, které mu nejvíce vyhovuje a odpovídá jeho smýšlení, vychovává společně se svou ženou i jejich čtyři syny. Co více si pro české zemědělství, venkov a vůbec celou společnost do budoucna přát?
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
