A věřte, početl jsem si. Už nadpis článku „Je za co se stydět?“ vlastně říká vše. To, že se nemají za co stydět, je zdůrazňováno při různých příležitostech v průběhu celého rozhovoru. I další „hesla“, která zvýrazňují rozbor určitých dějinných období, stojí za to.

„Jsou období v dějinách KSČ, která bych vytiskl zlatým písmem, a jsou jiná, která oprávněně kritizujeme, protože v nich naši předci podlehli subjektivismu či tlaku studené války.“ S tímto odůvodněním se pan předseda s lehkostí baletky přenesl přes zvěrstva 50. let minulého století, přes popravy 262 lidí z vymyšlených politických procesů – Milada Horáková, Heliodor Píka, zástupci církví, živnostníků, sedláků a nekomunistické inteligence. K těmto letům neodmyslitelně patří také znárodnění, a tím likvidace statisíců živnostníků, sedláků a podnikatelů, pracovní tábory a perzekuce obrovského množství občanů. A pan předseda také taktně pomlčel o tom, že v 50. letech byli jejich popravčí v takovém švunku, že se začali komunisté vraždit i mezi sebou – Rudolf Slánský a spol., atd. atd. A to bylo dle pana předsedy Filipa jenom proto, že jejich komunističtí předci podlehli subjektivismu či tlaku studené války.

Když si po přečtení těchto řádků uvědomíme, že článek není adresován čtenářům z KLDR, ale některým našim spoluobčanům, tak mě zamrazí. Bohužel téměř 32 let po 17. listopadu 1989 a po čtyřicetileté zkušenosti s komunismem jsou mezi námi dál jeho přívrženci a výše uvedený článek si budou s nadšením číst celé jejich rodiny. Kolik jich je? Uvidíme ve volbách.

Na závěr bych chtěl ještě zveřejnit velmi zajímavou pasáž pana předsedy, která se týká dneška.

Poučme se.

Ano, jsou mezi námi. Dovolte odlehčení na závěr. Už naši političtí předkové za 1. republiky s nimi měli problémy. Gottwald, Fučík a další, když přijeli z Ruska, tak vždy komunismus, náš budoucí vzor, vychvalovali. Živnostenský pohled na rusofily vyjádřil velmi trefně poslanec, ministr a předseda Československé strany živnostensko-obchodnické středostavovské J. V. Najman na mítinku v Uherském Brodě v roce 1937. „Kdybych byl ministr vnitra, dám jim všem pas a peníze na cestu do Ruska, aby se už nevraceli.“ Bohužel ani tenkrát ani dnes se nechystají odjet. Nezbude nám nic jiného, že je a jim podobné porazit v letošních parlamentních volbách. Žijeme v těžce zkoušené zemi, ale za určitých okolností může být ještě hůř. Nezapomeňme na to.

Rudolf Baránek

Zdroj: Pravyprostor.cz