Je totiž velmi dobře, že došlo k vytvoření dalšího nástroje, který by mohl v tomto případě pomoci motivovat také velké zemědělské podniky na bázi převážně kolektivního vlastnictví k většímu zájmu o sledování nejen ekonomické, ale i environmentální složky zemědělského podnikání a zlepšit tak situaci na další ploše zemědělsky využívané půdy. Zcela jistě jde o žádoucí náznak ve změně přístupu zástupců tohoto segmentu podnikatelů v zemědělství. Přesto si ale vyhlášení soutěže „Odpovědně ke krajině“ zaslouží několik faktických poznámek. Jednak proto, aby nebyla na první pohled zaměňována s programem „Pestrá krajina“, který má za cíl ocenit sedláky zejména z rodinných farem hospodařící způsobem zlepšující stav zemědělské krajiny a v rámci domácího zemědělského sektoru má v tomto směru své nepochybné prvenství. Především ale zůstává mezi těmito soutěžemi řada důležitých rozdílů, které je vhodné si uvědomit.
Například jde o rozdílnou škálu vstupních kritérií a celkově i o odlišný způsob hodnocení. Jde ale také o složení hodnotitelské komise, která v podání Zemědělského svazu ČR zahrnuje vedle odborníků na zemědělství také několik zástupců státní správy, kteří se pohybují v oblasti nastavování zemědělské legislativy a také podmínek dotačních podpor, nicméně nezahrnuje žádné odborné garanty z environmentální oblasti, kteří by mohli nezávisle zhodnotit soutěžícím podnikem zavedená přírodě blízká opatření a posoudit jejich účinnost právě třeba pohledem biologů či jiných uznávaných osobností v ochraně přírody. To zakládá předpoklad, že se uvedená soutěž může více spojovat s otázkou obhajoby čerpání dotací, na rozdíl od soutěže „Pestrá krajina“, která stála a stojí na ocenění zcela přirozených a dobrovolných aktivit sedláků bez jakékoli vazby na finanční podporu či zájmu o podstupování nějakých náročných certifikačních řízení. Právě v tom spočívá zásadní moment – účastníci soutěže „Pestrá krajina“ (a zcela jistě i mnozí další) totiž vycházejí při svém hospodaření zpravidla již ze svého životního přesvědčení a tradičních zásad tak, aby mohli předat své farmy a jejich okolí další generaci v lepším stavu, než v jakém je (obvykle značně zdevastované) z kolektivní socialistické „péče“ v restitucích přebírali. Jak ale vyplývá ze samotného zdůvodnění Zemědělského svazu ČR, je soutěž „Odpovědně ke krajině“ především reakcí na měnící se požadavky na zemědělské hospodaření, a tedy krokem, ke kterému by bez vnějšího tlaku určitá skupina zemědělců sama pravděpodobně nepřistoupila.
U programu „Pestrá krajina“ přitom platí, že zdaleka nejde jen o odraz „zelenání“ zemědělské politiky, v níž jsou dnes preferovány environmentální parametry na úkor zemědělské produkce, ale jde o prezentaci udržitelného zemědělství, jež tvoří základní výchozí model, který ASZ ČR po celou dobu své více než dvacetileté existence, jasně preferuje. Ve zkratce jde o konkurenceschopnou výrobu, při které jsou ve zvládnutelném rozsahu obhospodařovány pozemky a chována hospodářská zvířata tak, aby se kvůli tomu nezhoršoval stav životního prostředí, kvalita půdy nebo zdroje vody. Tuto činnost směrem ke svému majetku a nejbližšímu okolí dělají klasičtí hospodáři přirozeně svým selským rozumem a citlivým přístupem, jednoduše proto, že na něm zároveň generačně žijí a nikdy nemuseli čekat na nějaký impuls zvenčí. Bohužel v dlouhodobém měřítku napříč českými politickými stranami je tento model, který můžeme ještě zjednodušeněji pojmenovat modelem rodinných farem, u nás trestuhodně opomíjen a stále nemá adekvátní pozornost, přestože má také významný produkční potenciál, ale který dokáže být navíc rozmanitý, lokálně dostupný a originální. Program „Pestrá krajina“ má právě proto upozornit na důležitost a celkovou vyváženost tohoto modelu, aby se mohl co nejvíce rozšířit a stát se opětovně pevnou páteří českého venkova a být skutečným společenským východiskem z celé řady dalších (nikoli jen environmentálních) problémů.
Současné požadavky na změny způsobu zemědělského hospodaření (pochopitelně pouze ve svém neortodoxním pojetí), vtělené částečně i do projektu „Odpovědně ke krajině“, tak vlastně dávají za pravdu trendům, které jsou sedlákům na rodinných statcích ze své podstaty vlastní. A přestože motivace k „Pestré krajině“ a k „Odpovědně ke krajině“ byly o dost jiné, bude každopádně jen dobře, pokud výsledné efekty u obou těchto projektů pomohou ke zlepšení nejen životního prostředí, ale i širšího uvažování u všech skupin zemědělců.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR
