Po letech lobbingu se na samém sklonu současného „resocialistického období“ v podání stávající vládní garnitury dočkali „svého“ zákona zahrádkáři, což je z pohledu snah Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) svým způsobem dobrá zpráva. Principem uvedeného zákona je totiž vytvořit specifické legislativní prostředí pro nějakou specifickou komunitu, což lze ovšem také vztáhnout na specifickou zemědělskou komunitu rodinných farem. Existující zahrádkářský zákon tak fakticky představuje precedent pro zatím neexistující zákon o rodinných farmách.
Ten se bude ovšem těžko týkat exministra zdravotnictví Petra Arenbergera, který, jak se postupně ukázalo, není jen nějakým malým zahrádkářem, ale i vlastníkem lukrativních pozemků v Polabí o celkové výměře zhruba 240 hektarů. Celá „kauza Arenberger“ je přitom ukázkou dobré práce tuzemských novinářů, kteří tentokrát skutečně splnili svou roli „hlídacího psa demokracie“, která je a podle všeho ještě více bude v naší společnosti velmi důležitá. Rozlišovat, jak a kdo svůj majetek nabyl a kdo i díky tomu vlastní půdu v naší zemi, by nebylo totiž vůbec marné i v samotném zemědělství, jenže to až na společenství Agrofertu nikdo nezkoumá. Třeba takový pojem „transformační podíly“ už zcela upadl v zapomnění….
V souvislosti s aktuálně kvetoucími plochami řepky není možné nezmínit mimořádný růst cen řepkového semene na burzách, potažmo ale veškerých surovin k výrobě rostlinných jedlých olejů. I když to není úplně jisté, přece jen lze v uvedeném trendu spatřovat vývoj, který může zasáhnout širší spektrum rostlinných komodit. Roste poptávka, rostou náklady, rostou negativní vlivy počasí, rostou platy a roste i snaha nahrazovat živočišnou produkci právě tou rostlinnou – a zmiňovaný vývoj může být výsledkem všech uvedených faktorů a v konečném důsledku i počínajícím trendem k růstu cen potravin. A to ještě do ekonomiky pořádně nepromluvil Green Deal, i když se už i u nás vyrábí stále více aut na elektřinu a ČEZ přehodnocuje strategie těžby uhlí. Uvedených signálů by si přitom měli všímat i zemědělci – pokud se totiž mění přístup k podnikání v tak silných oblastech ekonomiky, jako je energetika nebo automobilový průmysl, těžko lze očekávat, že právě zemědělství současným trendům, výzvám a změnám, byť často populistickým, odolá.
Někde ale odolávat lze a je to i žádoucí. Příkladem je novela stavebního zákona, v níž stávající vládní garnitura prosadila další posun v centralizovaném řízení čehokoli a posílení role státu na úkor obcí vytvořením Nejvyššího stavebního úřadu. I to bude mít nemalý dopad do oblasti zemědělství, především pak na aktivity týkající se rozvoje venkova, vlivu obcí a měst na investice a jejich práv na vytváření územních rozvojových plánů. Návrh kritizují i velké města, která si nebudou moci vydávat vlastní stavební předpisy a proti novele se zásadně vymezilo i Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR (SVOL). Návrh totiž počítá mimo jiné se snížením ochranného pásma lesa ze současných 50 metrů na 30 metrů, což v praxi znamená možný pokles ploch lesních porostů a tedy další z dopadů stavebního zákona do venkovského prostředí. Novela stavebního zákona byla přitom potřebná, především kvůli nutnosti zkrátit neúnosně dlouhé stavební řízení. Správný úmysl byl ovšem, jak je to v naší zemi zvykem, zneužit, a nezbývá než jen doufat, že situaci ještě zachrání Senát. Nebo blížící se volby.
Petr Havel
Ilustrační foto: Pixabay.com