Nelogický rozpor
Paradoxem, zejména v rámci EU je, že největšími kritiky biotechnologií GMO jsou právě ochránci životního prostředí a ekologičtí zemědělci. Produkce GMO je přitom ekozemědělství příbuznější než konvenční produkce, a to minimálně ze tří důvodů. Jednak není nutné při produkci GMO používat celou řadu ošetřujících přípravků, takže životní prostředí je při využití biotechnologií méně zatěžováno chemií. Za druhé se již v provozní praxi prokázal příznivý účinek GMO na životní prostředí tím, že řízeně vložený gen může zvýšit přirozený potenciál rostlin k „těžbě“ v zásadě jakékoli životní prostředí zatěžující látky z půdy. Za třetí lze prostřednictvím biotechnologií zvýšit v plodinách obsah pro lidský organismus prospěšných látek, a to zdaleka nejen vitamínů. V takovém případě se mluví o GMO třetí generace, produkující jedlé rostlinné vakcíny. Právě ekozemědělci přitom staví svou image na šetrném chování k životnímu prostředí, jeho nezatěžování a zdravotních pozitivech biopotravin. To vše lze ovšem, navíc s daleko vyšším ekonomickým efektem, dosáhnout prostřednictvím GMO také.
Pravidla koexistence
Pravou podstatou odmítání GMO v EU je ve skutečnosti něco zcela jiného než hojně medializovaná, avšak nikdy neprokázaná zdravotní rizika při konzumaci produktů z GMO či narušení biodiverzity životního prostředí, ale zcela prostý strach z konkurence GMO. I proto Unie prohrála soud v rámci Světové obchodní organizace (WTO) s mimoevropskými producenty modifikovaných plodin. Soud zcela správně konstatoval, že odmítání GMO je fakticky netarifní překážkou zahraničního obchodu, a nařídil Bruselu neuplatňovat zákazy dovozů GMO surovin i potravin. Pokud tedy některé ekologické země,“ jako je Rakousko nebo nejnověji Maďarsko, odmítají na svůj trh příslušné mimo evropské produkty vpustit, porušují pravidla světového obchodu. To se týká i požadavků zahraničních zemědělců vůči ČR a biozeměděšlců vůči Gmozemědělcům v ČR ve stanovení vzdáleností, které je nutné dodržovat jako odstup od polí s GMO plodinami pro ekologické zemědělci. Problém řešila jak EU, tak naše legislativa. Nakonec byl přijat vzdálenostní kompromis, který ale vychází vstříc spíše ekozemědělcům. Přestože z dosavadního poznání vyplývá, že kontaminace GMO plodinami je i v případě poměrně jemného pylu řepky možná zhruba na vzdálenost 20 metrů.
Liberální tuzemský postoj
Skutečnost, že plochy GMO v ČR dosahují výměry zhruba 5 000 hektarů, je malý, ale dobrý základ ke zvýšené produkci těchto plodin u nás do budoucnosti. Díky tomu, že ČR v době největších kampaní proti GMO nebyla ještě členem EU, kde, jak již bylo řečeno, bylo základním cílem vyděsit spotřebitele riziky biotechnologií a zamezit tak dovozům modifikovaných plodin zejména z USA a jižní Ameriky, není naštěstí postoj jak laické veřejnosti, tak zemědělských podnikatelů u nás k biotechnologiím nekriticky odmítavý. To skýtá našim podnikatelům potenciál, který je v současné době jednou z komparativních výhod zemědělského podnikání v ČR vůči EU. Důležité je ale v této souvislosti vnímat schizofrenní postoj některých evropských zemí, zejména pak zemědělského lídra EU, Francie. Ta sice naoko GMO odmítá, zakazuje, bojuje proti nim, ve skutečnosti se ale na polích ve Francii GMO pěstují, a především, vědecké týmy v této zemi pracují na šlechtění nových odrůd GMO. To by měla být výzva také pro naše výzkumníky. Nelze se totiž nechat ukolébat myšlenkou, že Unie modifikované plodiny odmítá, a tedy nemá smysl do této oblasti investovat myšlenkový potenciál. Je tomu právě naopak.
Nezemědělské možnosti
Dosavadní bilance produkce GMO v ČR je přitom i při zatím nepatrné výměře ploch modifikovaných plodin ekonomicky pozitivní. Hektarové výnosy modifikované kukuřice, jejíž jediná odrůda je zatím v ČR povolena ke komerčnímu (krmnému) využití, jsou v porovnání s konvenčně pěstovanou kukuřicí o 10 až 15 procent vyšší, náklady na ošetřování porostů o 10 až 20 procent nižší, stejně jako náklady na posklizňovou úpravu, protože sklizenou úrodu napadají v daleko nižší míře plísně. Nejde ale jen o zemědělské využití. Již bylo řečeno, že plodiny s vloženým genem mohou zásadně dekontaminovat životní prostředí. To v praxi znamená, že biotechnologie jsou využitelné při odstraňování ekologických zátěží. Jednou z plodin k tomuto účelu využitelných je navíc u nás hojně planě rostoucí huseníček, není tedy třeba hledat k „vyčištění“ půdy nějakou exotickou rostlinu. Schopnost modifikovaných plodin tvořit ve svém organismu nadstandardní množství v zásadě jakékoli potřebné látky zase představuje potenciál GMO k lékařskému využití. V zahraničí, tedy mimo EU, se tak již ostatně děje. Závěrem snad jen poznámka k tezím o tom, že GMO narušují biodiverzitu - druhovou pestrost organismů v prostředí, kde se pěstují. Právě tyto teze totiž poté, co se neprokázala rizika GMO v potravinářství, jsou v současné době hlavním „argumentem“ ochránců přírody v tažení proti GMO. Nu, i v tomto případě je to úplně naopak. Na polích s GMO plodinami se nejenže žádný úbytek organismů neprokázal, ale druhové pestrost se zvýšila. Má to ostatně logiku. Pokud totiž eliminujeme predátora - škůdce hospodářských bylin rezistencí těchto bylin vůči němu, zamezíme jeho přemnožení. Tím, že některý druh, v tomto případě škůdce, není přemnožen, umožňuje taková situace existenci dalších organismů, které by jinak v konkurenci se škůdcem neuspěli.
Petr Havel, zemědělský analytik
