Pokud je zemědělec registrovaný coby krmivářský podnik - pomiňme fakt, že krmivářským podnikem je úplně každý provoz, který vyrábí surovinu, která by v budoucnu mohla být eventuelně použita k výrobě krmiv - měl by se přece řídit dotyčnými zákony jaksi logicky, potom však není zcela jasné, proč je nutné podávat prohlášení o tom, že zákony dodržují.

Nyní ale k samotnému nařízení, jehož požadavky jsou mnohdy zcestné a těžko posoudit, jak je možné je v praxi provádět. Například povinnost evidovat "každý zdroj a množství vstupu krmiva a množství a místa určení jeho výstupu" je při představě takové evidence minimálně úsměvná. Ještě, že zákon také stanoví, že podnik musí mít dostatek kvalifikovaných pracovníků, protože jak jinak by se dala zvládat taková evidence například v chovu skotu, kde se krmí třikrát denně a krmivo se navíc nabírá na několika místech? Navíc je překvapivě potřeba zajistit, aby správné krmivo bylo odesláno do správného místa určení!

Také perly typu povinnosti evidovat použití přípravků na ochranu rostlin a také škůdce, kteří vniknou například do skladu krmiv mohou nechat zemědělce v klidu. S tím totiž mohou podle nařízení pomoci například veterináři nebo agronomové.

Tento zákon má zajistit bezpečnost potravin…

Ing. Veronika Kutilová