S autorem jsme si mezitím vyměnili další mail a tak dnes vím, že to nemyslel agresivně a že nechtěl vyvracet ani moje argumenty. Chtěl mi jenom říct, že, cituji, "zemědělci, kteří se zabývají prvovýrobou, nejsou závislí jen na své píli a schopnostech, ale potřebují vědět, že se jejich problémy někdo zabývá doopravdy a ne jenom s nasliněným prstem chytá, jak to právě vane z Bruselu. Jak může malý a střední zemědělský podnikatel, jemuž zdraží všechny vstupy a oderou jej překupníci a zpracovatelé, mít alespoň trochu optimismu a důvěry pokud nepije nebo není blázen?" ptá se posluchač, aby sám vzápětí dodal, že to "není tak černé, protože jak se přesvědčil, jsou lidé, kteří ač na to nevypadají a nikam se necpou, tak umí." Tohle konstatování jde přesně na kořen věci. Stálo by totiž za to zjistit, kdo to před ministerstvem zemědělství dneska vlastně demonstroval. Byli to opravdu malí a středí zemědělští podnikatelé, o kterých mluví náš posluchač, anebo spíš zástupci prasečích velkochovů a jejich lobby z Agrární komory, jejíž prezident Jan Veleba má sám v jedné takové firmě podíl? Shodou okolností schválila dnes Evropská komise totiž revizi společné zemědělské politiky a hodlá razantně seškrtat zemědělské dotace pro velké farmy a velká zemědělská družstva, což je krok, který by se výrazně dotkl České republiky, protože ta má jednu z nejvyšších koncentrací velkých zemědělských podniků v Evropské unii. Opatření bude zdejší kolchozní lobby nepochybně hodnotit jako nepřátelský akt vůči novým členským zemím unie, které mají své farmy tradičně větší a které by se teď, kdy po letech nadprodukce roste ve světě navíc i globální poptávka po zemědělských produktech, mohly konečně pořádně napakovat. Jenže do evropského zemědělství tečou ze společné pokladny nekřesťanské peníze. Jen za loňský rok do něj směřovalo skoro padesát miliard eur. To je téměř půlka celkového evropského rozpočtu. Už dlouho je jasné, že pokud se Evropa nechce stát skanzenem, musí přesměrovat své finance do vědy a výzkumu a vybudovat ekonomiku založenou na špičkových technologiích a znalostech. Rozšíření Unie o nové členské země, z nichž některé mají agrární sektor pořád ještě předimenzovaný, tyto reformní snahy jenom uspíšilo. Že chce unie napříště odstřihnout od dotací zemědělské velkopodniky, dává smysl. Oproti malým a středním farmám jsou tyto podniky v konkurenční výhodě tak jako tak, respektive měly by být, pokud jsou řízeny racionálně, a měly by se prosazovat na volném trhu samy. Pokud potřebuji startovací pomoc, mohou si požádat o příspěvky na investice do lepších technologií a růstu konkurenceschopnosti. Podle ministra Gandaloviče by na to v příštím roce mohlo být až o tři sta milionů korun navíc. Malým a středním sedlákům však bez soustavné pomoci z Bruselu hrozí zánik zcela reálně. Jejich existence je nicméně nezbytná pro údržbu venkovské krajiny a pro rozvoj venkova jako takový. To je i důvod, který je třeba hledat za dnešním rozhodnutím Evropské komise seškrtat napříště dotace zemědělským velkopodnikům. A není vyloučeno, že přesně kvůli tomu přijeli dneska pod taktovkou Agrární komory do Prahy protestovat i chovatelé vepřů. Když nedá Brusel, má dát česká vláda, potažmo zdejší spotřebitelé. Jitrnice, rozdávané na Václaváku, ovšem pod tímto aspektem poněkud hořkly na jazyku.

Vysíláno dne 20.11.2007