Uvedené opatření v praxi znemožňuje prodej zvířat cizincům s trvalým pobytem v ČR a je také v rozporu s některými aktuálně platnými právními tuzemskými předpisy. Jde ale také o porušení základních zásad EU týkajících se rovných podmínek podnikání osob žijících na území EU. V tomto případě jde o diskriminaci cizinců a podle všeho porušení rámcového devizového zákona. Autorům příslušného nařízení tak lze mimo jiné vzkázat, že ne všechny země EU mají občanské průkazy a část z těch, které tento dokument v nějaké podobě mají, se je chystá zrušit. Jinými slovy, postižené osoby by se klidně mohli proto takovému rozhodnutí bránit soudně, a doufejme, že to udělají. ČR je součástí EU, i když to stále mnohým nedochází.
Je období diskusí o rozpočtu na příští rok i diskusí o tom, jak a kde je možné ušetřit. I tady lze zmínit za všechny jeden příklad, totiž marketingově značně podporovaný a tedy veřejností oblíbený dotační program Ministerstva životního prostředí (MŽP) „Dešťovka“, konkrétně jeho část zvaná lidově „malá Dešťovka“. Podle ne zrovna šikovně koncipované oficiální tiskové zprávy MŽP vydalo toto ministerstvo na malou Dešťovku celkem 425 milionů korun na dotace, díky kterým se (citace MŽP) „bude ze srážkové vody zavlažovat na 9,5 tisíce m2 ploch českých zahrad“, čímž se „významně ušetří zdroje pitné vody“. To je ovšem v praxi nejdražší způsob zavlažování na světě. Za zmiňovaných 425 milionů korun by se totiž daly vybudovat závlahové soustavy na tisících hektarech zemědělské půdy, případně vybudovat více než 200 nových rybníků, kdyby se tedy někomu nelíbilo technické řešení a preferoval by návrat vodních ploch do krajiny, zlepšení stavu přírody a zvýšení zásob vody v přírodě. Pro počtáře je v této souvislosti třeba připomenout, že jeden hektar je čtverec o hraně 100 metrů, v plošném vyjádření tedy 10 000 metrů čtverečních. To je více, než činí součet všech ploch dotačně podporovaných z programu malé Dešťovky v uvedené částce. Vhodné je také v této souvislosti také vědět, že vybudování hektaru rybníka vychází v průměru zhruba na dva miliony korun. Zalévat zahrádky dešťovou vodou zachycenou bez jakýchkoli dalších technických doprovodných řešení samozřejmě lze, děje se tak zcela přirozeně a bez státní podpory všude na světě, a dělo se tak historicky i v ČR prostřednictvím vody ze sudů přistavěných pod okapy. K tomu však nejsou a také v minulosti nebyly zapotřebí dotace.
Nejen diskuse o rozpočtu, ale zejména blížící se volby kontaminují hlavy politiků myšlenkami, které opakovaně dokazují jejich odtrženost od reality. Opět jeden příklad za všechny, tentokrát z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), jehož podstatou je „zastropovat“ počet agenturních pracovníků v podnikatelských provozech na maximálně 10 procent. Proti návrhu se okamžitě postavily veškeré zaměstnavatelské svazy i komory, neboť podnikatelskému sektoru je dobře známo, že se bez takových pracovníků neobejdou, což se mimo jiné týká zemědělství, lesnictví nebo potravinářství – a proto je tento příklad součástí tohoto textu. Na MPSV zřejmě není úředníkům známo, že až na malé komunity, jako jsou sedláci na rodinných (ale i větších, abychom byli spravedliví) farmách, se do manuální práce občanům naší země moc nechce.
Na závěr přece jen jedna dobrá zpráva, která by ovšem možná nebyla tak dobrá bez zmiňovaných agenturních pracovníků. Totiž, že podle statistik Ministerstva zemědělství bylo v ČR druhý rok po sobě nově vysázeno více listnáčů než jehličnanů. Loni vysázeli lesníci rekordních 128,5 milionu listnáčů, zatímco jehličnanů bylo 77 milionů sazenic. Obnoveno bylo téměř 40 tisíc hektarů lesa, z toho sadbou téměř 34 tisíc hektarů a zbytek přirozenou obnovou. Dodat lze jen, že zatímco struktura našich lesů se poměrně razantně mění, za což paradoxně „vděčíme“ kůrovci, o struktuře plodin pěstovaných na orné půdě se to už tak říci nedá - i když letos, již několikátý rok po sobě, klesly plochy řepky. Ale jen o řepce to zdaleka není.
Petr Havel