Na tuto podporu, kde je možné žádat až do výše poloviny uznatelných nákladů (do roku 2015 to byla maximálně čtvrtina) na investiční projekty o hodnotě 1 - 60 mil. Kč, dosáhnou pouze velké podniky, výrobci potravin a krmiv, které zaměstnávají minimálně 250 osob a jejichž roční obrat převyšuje 50 mil. eur. Malé a střední podniky jsou z programu vyloučeny, což je samo o sobě zcela nesmyslné, pokud se program jmenuje „Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu“, protože podporovat konkurenceschopnost firem, jež mají majoritní podíl na trhu, je zcestné. O tuto dotaci tak opakovaně žádá jen několik desítek velkých potravinářských podniků, které jsou velmi často v rukách zahraničních společností, holdingů a svěřenských fondů. Naproti tomu nestojí žádný program, který by podporoval výhradně malé nebo střední firmy.
Celková alokace programu se postupně stále zvyšuje až na rekordních téměř 550 mil. Kč v roce 2019. A kdo tedy tyto finance čerpá? Například v roce 2019, za který jsou k dispozici poslední kompletní data, z celkové sumy vyčerpaly více než třetinu subjekty, které vlastní nadnárodní společnosti z Francie, Norska, Rakouska, Německa nebo Holandska. Dalších přibližně 15 % vyčerpaly subjekty z portfolia holdingu Agrofert a na pěkných téměř 25 miliónů dosáhly také tři podniky bývalého prezidenta Agrární komory Zdeňka Jandejska. Za posledních deset let je bezkonkurenčně největším příjemcem financí z tohoto fondu holding Agrofert, následují dvě francouzské nadnárodní společnosti Lactalis, pod kterou spadají v ČR mlékárny a Groupe Soufflet, která se zabývá sladovnictvím.
Účelem dotace přitom je zvýšení konkurenceschopnosti potravinářských a krmivářských podniků na evropském trhu, takže by bylo logické, aby finance z českých peněz směřovaly pouze k českým firmám, a to primárně těm, které jsou konkurencí nejvíce ohroženy – tedy rozhodně ne k největším subjektům, které pak za tyto prostředky likvidují svou konkurenci na českém trhu místo toho, aby prorazily na trhy mimo ČR.
Opravdu by tedy měli čeští daňoví poplatníci podporovat konkurenceschopnost například „světové jedničky na trhu mléčných výrobků“, „předního dodavatele značkového spotřebního zboží ve Skandinávii, v Pobaltí, ve střední Evropě a v Indii“, „jednoho z největších výrobců sladu na světě“ nebo holding, který samozřejmě nemá nic společného se čtvrtým nejbohatším Čechem, miliardářem a toho času premiérem země? Neměli bychom se raději zaměřit na podporu menších, lokálních subjektů a rodinných firem, které mají obrovský potenciál přispět k soběstačnosti v potravinách, jíž se ministerstvo nejen v aktuální covidové krizi při přesunech financí k potravinářům tak rádo zaklíná?
Stovky miliónů ročně by místo zhruba čtyřiceti velkým firmám mohly efektivně pomoci klidně několika stovkám menších zpracovatelů, kteří si rozhodně podporu zaslouží. Ta k nim přitom plyne jen velmi úzkým hrdlem Programu rozvoje venkova, kde je však celkový objem financí pro malé subjekty s podporou velkých podniků nesrovnatelný a podmínky čerpání podpory daleko složitější. Naše veřejnost by se o tato témata minimálně měla zajímat, protože se jedná o peníze všech daňových poplatníků a evropské orgány za nás tuto práci na poli českých národních dotací neudělají. I pro roky 2020 a 2021 tak Ministerstvo zemědělství v zásadách pro národní dotace schválilo a za prioritu označilo tento program, který funguje jako pravidelný zdroj příjmů na investice pro ty největší potravinářské firmy. Finance se navíc největším subjektům v potravinářství a zemědělství nepřihrávají v rámci národních dotací rozhodně pouze prostřednictvím tohoto programu, ale o tom zase třeba někdy příště…
Ing. Veronika Jenikovská, tajemnice ASZ ČR
