Alistar Roy Polson není teoretik a zažil na své, 1990 hektarů velké farmě, nejen období do roku 1973, kdy novozélandské zemědělství nebylo dotováno, ale i období, kdy od roku 1973 tvořily dotace plných padesát procent jeho příjmů. Dramatické rozhodnutí vlády odstranit veškeré dotace ze dne na den šokem v roce 1984 znovu vrátilo Nový Zéland do reality trhu.
Období dotačních podpor
Co se vlastně stalo v tak historicky krátkém období, tedy od roku 1973 do dnešního dne? Nový Zéland je malá země, ale orientovaná na export, který tvoří více než 85 procent produkce. Historie farmářských dotací je pro Evropu více než inspirující. V letech 1950 až do roku 1970 dotace neexistovaly. Pak prošel Nový Zéland několika hospodářskými šoky. Nejprve postihla tuto zemi první naftová krize (Nový Zéland je importérem nafty), následně vstup Velké Británie do Evropského hospodářského společenství v roce 1973, a tím i ztráta zatím největšího odbytiště pro zemědělské produkty. Tyto dva šoky vedly k zavedení zemědělských dotací v roce 1973. Byly zavedeny takové nástroje, jako jsou minimální ceny, dotace vstupů, dotace úroků, výjimky z daní a odpisy dluhů.
Negativní důsledky
Co bylo výsledkem? Farmáři se stali méně vnímavými k signálům trhu. Špatně reagovali na poptávku. Stali se méně inovativními a chybně alokovali finanční zdroje. Například začali obdělávat půdu, kterou by bez dotací nikdy neobdělávali. To mělo negativní dopad na životní prostředí. Poklesla produktivita práce, podpora zajišťovala příjmy bez potřeby inovací. Poklesla efektivnost zpracovatelského průmyslu stejně jako stupeň inovací. Mnoho farmářů v podstatě hospodařilo jen pro dotace.
Negativní dopad vedl vládu k drastickému rozhodnutí. V roce 1985 provedla obecnou širokou ekonomickou reformu. Dotace do zemědělství byly zcela zrušeny, poradenské služby platili jejich uživatelé, daňové výjimky byly odstraněny. Reforma měla okamžitý krátkodobý dopad na venkovskou ekonomiku. Příjmy farem se propadly, ceny vstupů vzrostly, zisk farem klesl, dluhy farem vzrostly, klesla cena půdy, farmáři vyhrožovali, že opustí zemědělství. To vše navíc bylo doprovázeno nízkými cenami produkce na světovém trhu.
Bez milodarů je lépe
V následujícím časovém horizontu deseti let se ale dostavily pozitivní výsledky. Ekonomika si nalezla svůj rovnovážný stav, příjmy farem se obnovily. Ve skutečnosti zemědělský sektor opustilo jen málo farmářů, jenom jedno procento využilo k opuštění farmy vládní program a dalších pět procent opustilo farmu v průběhu let 1985 - 1989. Místo prognózy konce 8000 farem jich ve skutečnosti skončilo pouze 800, což je standardní počet farem, které zbankrotují v daném časovém období.
Výsledky odstranění dotací byly ale prakticky ve všech ukazatelích přínosem. Ceny vstupů postupně klesly, zpracovatelé se stali více inovativní a efektivní. Velikost farem vzrostla, cena půdy se zotavila, mnoho farmářů se přizpůsobilo potřebám trhu, zejména v oblasti produkce mléka a pěstování vinné révy.V méně vhodných oblastech se rozvinula agroturistika a další ekonomické aktivity. Zlepšil se stav životního prostředí. Inovace farem zvýšily jejich příjmy.
A co na to farmáři z Nového Zélandu? Jsou na svoji zkušenost hrdí. Jsou hrdí na to, že dokázali společně s vládou najít odvahu a přetnout bludný kruh zemědělských dotací. „Život po období dotací je daleko lepší, než farmaření, závislé na vládních milodarech,“ říkají dnes novozélandští farmáři.