Jak ovšem ukazuje příklad ze sousedního Rakouska, nemusí být všude tato genderová diskriminace tak výrazná. Ženy zde vedou každou třetí farmu. Podle posledních údajů rakouského ministerstva zemědělství je tu ženami vedeno 28 tisíc zemědělských podniků, což odpovídá oněm 33 procentům z celkového počtu farem. To je jeden z nejvyšších podílů v Evropě. Ve spolkových zemích Salzburg a Horní Rakousko šplhá tento podíl až k 40 procentům. Ženy vedou hlavně menší rodinné farmy, kde námezdní pracovní síla hraje menší roli. 

Ovšem stejně jako jinde v Evropě pokračuje i v Rakousku trend absolutního úbytku počtu farem a to platí i pro podniky, v jejichž čele stojí žena. Od roku 2010 klesl počet podniků vedených ženami silněji než počet farem vedených muži. Zatímco v kategorii podniků s velikostí pod 20 hektarů vedených ženami činí podíl 36 procent, u podniků nad 100 hektarů je to pouze 12 procent. 

Ve věkových kategoriích pozorujeme s přibývajícím věkem trend narůstajícího významu žen. V kategorii pod 30 let vedou ženy pouze 20 procent všech podniků, zatímco ve věkové skupině 50 až 59 let jsou ženy šéfkami v 36 procentech podniků.

Narůstající význam žen v Rakousku lze pozorovat i v aktivitách občanské společnosti na venkově. Hojný počet žen vede na venkově vzdělávací semináře nejen pro děti, ale i pro dospělé. Vůdčím tématem těchto aktivit je propagace regionálních potravin a jejich mezinárodně uznávané značení a záruka jejich špičkové kvality. Ženy tím podporují nárůst kvality a šíři potravinového sortimentu. Roste ochrana a rozmanitost kulturní krajiny, která se stává uznávanou turistickou značkou. 

V celé šíři sociálního a hospodářského angažmá podporují ženy hlavně aktivity spojené s dovolenou anebo školou na farmě. Dále spravují a organizují přímý prodej, výrobu obnovitelných zdrojů energie, místní služby, semináře pro selky a ochranu životního prostředí. Těmito aktivitami přispívají ženy k zachování a nárůstu konkurenční schopnosti zemědělských podniků. Například celých 82 procent dovolených na farmě a 56 procent přímého prodeje organizují ženy. 

Ženy hrají ústřední roli na rodinných farmách a jsou zásadní jistotou malorolnické struktury rakouského zemědělství.  A to i přesto, že stále pokračuje trend odchodu mladých žen z venkova do měst ve větším počtu, než je tomu u mužů. Tato ztráta je o to větší, že tyto ženy disponují vyšším vzděláním než muži. Ačkoliv mnohé ženy zvažují návrat na venkov, paleta překážek není malá. Mladá vzdělaná žena, která chce na venkově pracovat a založit rodinu, potřebuje kromě farmy především partnera na odpovídající úrovni a to nejlépe se zájmem o zemědělství, kterých ovšem ubývá. Případný návrat těchto kvalifikovaných žen zpět na venkov, kde obvykle vyrostly, pro ně představuje obrovské dilema a výzvu. 

Ženy činné v rakouském zemědělství tak řeší zásadní otázky, a to nalézt rovnováhu mezi profesním a osobním životem. To kromě jiného zahrnuje finanční stabilitu, zdravý životní styl i kulturní a zájmové vyžití.  Genderová diskriminace přetrvává a představuje zásadní bariéru pro plnohodnotný rozvoj ženských profesních schopností. Jde hlavně o nerovnost mezd, o těžší přístup k financování farmy pro ženy než pro muže a rozdíl v přístupu k zemědělské technice a dalšímu vzdělávání. A navíc to vše za situace stagnujících příjmů v rakouském zemědělství v posledních letech. Na rozdíl od České republiky je ovšem v Rakousku diskuze o příjmové diskriminaci žen v zemědělství a dalších hospodářských sektorech stále velmi živá a přináší dílčí úspěchy. 

Zdeněk Lukáš

Autor je bývalým výzkumným pracovníkem Vídeňského institutu pro mezinárodní hospodářská srovnávání (WIIW), kde se zabýval zemědělstvím postkomunistických zemí.

Článek vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.