Kardinální otázkou ovšem je, zdali to bude při splnění uvedené jednověté charakteristiky dobře, neboť vše nasvědčuje tomu, že dobře to nebude. Pokud přitom ponecháme stranou základní střet o míře „zelenání“ SZP, což je rovina, kde se lze dočkat ještě mnohých konfliktů a střetů, zůstává dost podstatný problém – totiž jak bude budoucí evropská zemědělská politika v praxi realizována. I když je to možná ještě předčasné tvrdit, lze z dosavadních zkušeností a „dělostřeleckých příprav“ k žádoucím i nežádoucím regulacím předpokládat, že zelenější základní rámec SZP by byl pro podnikání v zemědělství výhodnější. Pokud by totiž existoval, mohly by se podmínky dotací a regulací odvolávat na tento rámec, který by zároveň tvořil jistou bariéru před jednorázovými, politicky, lobbisticky a marketingově motivovanými iniciativami, které lze obtížně odhadovat a na které lze tak také obtížně operativně reagovat. Vzhledem k tomu pak, že zastánci vyšší ochrany životního prostředí nejsou a nebudou s přijatými výstupy z Trialogu spokojeni, navíc za situace, kdy je všemi členskými státy v obecné rovině odsouhlasena Zelená dohoda (Green Deal), bude téměř jistě tato Zelená dohoda naplňována mimo rámec SZP, ale s dopadem do zemědělského podnikání. Značnou iniciativu lze v tomto směru očekávat především od zemědělskou praxí téměř „nepolíbeného“ Evropského parlamentu, což bude zřejmě v legislativní podobě znamenat zásahy do podnikání na základě veřejného mínění, tedy pod tlakem většinové části společnosti, která je reálnou zemědělskou praxí nepolíbena také. Právě v tom si budou europoslanci a nezemědělští politici se zemědělskými laiky dobře rozumět, neboť k žádoucímu ovlivnění veřejnosti postačí fakticky pouze správně zacílená a „zargumentovaná“ marketingová kampaň. Pokud tedy mají v současné době zemědělci zaměření především na produkci pocit, že odmítnutí značné části regulací ve prospěch životního prostředí ve výstupech z Trialogu je jejich vítězstvím, mohou a pravděpodobně se také budou šeredně mýlit. Zelenější rámec SZP by byl – stručně řečeno – předvídatelnější, než série ad-hoc environmentálních aktivit, které lze v průběhu příštích let očekávat.

Vzhledem k tomu, že alespoň část takových aktivit bude ponechána na praktické aplikaci v gesci jednotlivých členských zemí, lze také předpokládat další prohlubování rozdílů v přístupu k zemědělskému podnikání, přičemž konečným důsledkem mohou být v extrémním případě i netarifní překážky volného obchodu. Tomu sice bude muset bránit Evropská Komise, ani její moc však není a nebude nekonečná. Do podmínek podnikání v zemědělství budou navíc bez zřetele k přijaté SZP vstupovat mimorezortní vlivy, zejména energetické, ale i vlivy z jiných oblastí. Příkladem je dosud poněkud tajemná rovina „sociálního rozměru“ zemědělského podnikání, do níž lze vtěsnat, podle způsobu interpretace, všechno nebo nic. Předpoklad, že Zelená dohoda bude více než prostřednictvím rámce SZP naplňována specifickými neočekávatelnými kroky, vyústí podle všeho také do dalšího nárůstu byrokracie, byť budou politici tvrdit opak. Zapojení IT technologií sice usnadní režim kontrol nebo on-line komunikaci, dokumenty potřebné k prokazování nároků na ten či onen typ podpor či dokazování vlivu zemědělského podnikání na životní prostředí ale družice, roboti ani mobilní aplikace za zemědělce nevyplní.

Samozřejmě – výše popisovaný průběh reálné realizace SZP se nemusí naplnit. Z dosavadních přístupů, mechanismů a zkušeností však lze předpokládat, že je to docela pravděpodobné, což v praxi znamená, že zelenější rámec SZP by byl pro stabilitu zemědělského podnikání skutečně vhodnější. A vhodnější by byl i pro životní prostředí, což měl být (ale vlastně zatím tak úplně není) jeden ze zásadních cílů SZP. Nejde a nepůjde tedy „jen“ o peníze, případně o střet mezi malými a velkými, jižními a severními či znevýhodněnými a produkčními oblastmi. Půjde totiž, více než kdy jindy, hlavně o marketing. A ten se musí všichni zemědělci co nejdříve a co nejlépe naučit, což je výzva, kterou si ne všichni v dostatečné míře v souvislosti s realizací SZP v nastávajícím období uvědomují.

Petr Havel