Josef Bezdíček, čestný předseda Komory obcí Svazu měst a obcí ČR
Je mi velikou ctí, že mohu promluvit na vaší slavnostní dvacáté Valné hromadě. Za to vám mockrát děkuji a zároveň mi dovolte, abych vyřídil vřelé pozdravy od našeho předsedy Svazu měst a obcí Františka Lukla. Jsme velice rádi, že s vámi můžeme spolupracovat a jsme rádi, že jsme s vámi mohli podepsat memorandum o vzájemné spolupráci. Toho si velice vážíme, málokdo si ještě možná dokáže představit, jaký takováto spolupráce může mít význam, ale pro nás má význam obrovský. Obzvlášť co se týká jednoho našeho subjektu v rámci Svazu měst a obcí, a tím je Komora obcí ČR. Tato Komora zastupuje veškerý venkov, i když máme také i Sdružení místních samospráv, na to tady nemůžu zapomenout, ale přesto tato Komora zastupuje venkov a obzvlášť starostové venkova si váží práce zemědělců, a to hlavně soukromých zemědělců, kteří právě na našem území působí. Já si vůbec nedovedu představit, že by venkov mohl být bez zemědělců a jejich spolupráce s místní samosprávou. Protože jestliže nefunguje tato spolupráce, pak si myslím, že na venkově něco schází.
Věřte, že vy dokážete, a už jsem se několikrát přesvědčil, nejenom ve vaší podnikatelské a živnostenské činnosti, ale obzvlášť co se týká té společenské, ať tam spolupracujete s místní samosprávou, ať už jste zapojeni i do některých zastupitelstev, jste jejich členy a ovlivňujete i chod místních samospráv, zkrátka dokážete mnohé. A za to je vám všem potřeba poděkovat - za tu veškerou práci. Do budoucna věřím, že se naše spolupráce ještě více prohloubí, že budeme spolupracovat s vašimi lidmi v rámci Monitorovacího výboru při MZe, kde společně prosazujeme naše zájmy a už několikrát jsem se přesvědčil, že jsme společně hlasovali, jak už zde bylo zmíněno, proti těm velkým gigantům a že se nám to sice stoprocentně nedaří, protože pravidla ještě nejsou tak nastavena, ale není všem dnům konec. Snažíme se zohlednit vaši práci a obzvlášť, co se týká dotací, tak abyste si mohli sáhnout na ty dotace vy a ne aby pluly jenom k těm velkým společnostem. To je důležitá věc a tady bude určitě společný boj a myslím, že se nám podaří. Obzvláště když Hynek Fajmon řekl, že Evropská unie teď bude nahlížet na to, aby i střední a malí podnikatelé byli v rámci dotací zohledněni. Já věřím, že se to stane. Ať už je to v jakékoliv oblasti, ale určitě.
Já mám ještě takový svůj sen, a to je ve spolupráci se samosprávou - takzvaná agroturistika. Málokdo na to slyší, ale věřte, že jsem měl možnost navštívit několik soukromých farem, ať to bylo v rámci EU, ale i jinde. A jedna taková životní událost, kterou mám, je, že jsem dostal pozvání od Vysoké školy zemědělské v Kanadě, kde jsem byl na soukromých farmách, kde stát agroturistiku a soukromé farmy podporuje. Je tam pouze jedna podmínka, a to, že veškeré produkty, které jsou, tak musejí zůstat v Kanadě, nesmí se tam vyvážet, protože je tam velká konkurence se Spojenými státy americkými. Opravdu bych vám přál vidět ty soukromé farmy, jak to funguje. Ještě mám jedno přání, hodně jsme o tom diskutovali s Josefem Stehlíkem, a to je prvovýroba, zpracování a služby. To jsou důležité věci pro venkov. A za toto chci bojovat společně. Přeju vám do dalších let hodně úspěchů, aby se vám dařilo, abyste měli bohaté žně, aby se vám úroda a všechno splnilo a aby se vám splnily ty věci, které máte před sebou. A do toho vám přeji hodně, hodně úspěchů.
MVDr. Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL a bývalý vicepremiér
Dovolte, abych vám pogratuloval ke dvaceti letům vaší existence. Myslím si, že je velmi důležité, aby zazníval hlas i těch, kteří mají třeba odlišný názor nebo někdy i menšinový názor než to, čemu můžeme říkat politika, státní politika nebo podobně. Myslím si, že je velmi důležité si pořád připomínat nejenom to, co bylo, konečně můj děda sice nebyl sedlák, byl to rolník, který měl dva koně a asi deset hektarů, druhý děda byl živnostník, takže jsme v rodině zažili nejenom kolektivizaci, ale i znárodňování, ale také se musíme podívat dopředu. To znamená nežít jenom ze sentimentu a přestát obrovské křivdy, které se staly a nebyly nikdy dokonale napraveny, to všichni víme. Vy zase máte obrovskou výhodu v tom, že na rozdíl od mnoha rodin jste dokázali kontinuitu udržet a začít znovu. Ne každý to štěstí měl, ne každý měl pokračovatele, ne každý měl sílu a odvahu se znovu pustit do podnikání, které není pouze obživou, ale životním stylem.
Chci vám poděkovat a samozřejmě vám popřát, aby se vám dařilo, abyste nalézali další pokračovatele, sílu překonávat všechny obtíže, které s sebou život nese, abyste dokázali žít i s těmi nepříznivými vlivy a faktory, ať už je to často počasí nebo lidská hloupost, závist, a také abyste měli dostatek trpělivosti, vytrvalosti nejen ve vašem osobním životě a poslání, kterým bezpochyby hospodaření je, ale i s tím, co se děje v politické rovině. Jsem přesvědčen, že jen to může být do budoucnosti příslibem. To znamená být trpělivý a vytrvalý. Na druhou stranu nemůžeme být nikdy spokojeni a musíme se snažit posouvat dál.
Musím říci, že selský rozum teď používají lidé, kteří úplně nejsou nakloněni našim hodnotám, které, myslím, máme v mnohém společné. Sousloví selský rozum se bohužel zprofanovalo i tím, že jej používají lidé, kteří by se možná ani sedláky nazývat neměli. Na druhou stranu, je to důležité, aby ten rozum byl zdravý, ale také aby tam bylo to, co je podstatné, to znamená srdce, vztah k půdě, k tomu, že hospodaření není jen od roku k roku sečíst výsledky, ale že jsou to dlouhodobost, kontinuita, generace.
Chtěl bych vám tady popřát, abyste měli svoje následovníky, byli na tom zdravotně tak, abyste mohli co nejdéle vykonávat svou práci, a také vám chci popřát kvalitní mezilidské vztahy, jsem rád, že to tady zaznělo, protože je to velmi důležité, a pochopitelně hodně božího požehnání. Ať se vám daří!
Ing. Tomáš Czernin, senátor, místopředseda TOP 09
Dovolte, abych vám poděkoval za pozvání. Musím zdůraznit, že jsem mezi vámi velice rád, v zásadě se cítím být jedním z vás. I mne totiž živí pole, lesy a rybníky v Dymokurech a okolí. To, že jsem v tuto chvíli i senátorem a místopředsedou politické strany, nějak vyplynulo z toho, že se mi v životě splnila všechna přání, tedy, že se naše rodina mohla do Dymokur vrátit a já můžu pokračovat v díle předků. Proto jsem získal pocit, že musím pro tuto zemi dělat i trochu více. Politické funkce jsou dočasné, hospodaření na dědictví otců je ale poslání a zůstává jím, dokud tyto otěže nepřevezme další generace.
Pro naši krajinu a její stav se angažuji už poměrně dlouho. S některými z vás se také už dávno potkávám, i když jsem se dosud více angažoval na poli lesnickém. Je mnoho problémů, které lesníky, zemědělce, rybníkáře a ostatní hospodáře v krajině spojuje. V poslední době je hlavním tématem voda a sucho, které nejvíce postihlo lesníky v podobě kůrovcové kalamity.
V lese máme přibližně stoletý cyklus, pole se ale sklízí každý rok. Jako zemědělci jsme vystaveni mnoha neznámým, řekl bych, že často hrajeme vabank. Nikdy nevíme, jaké bude počasí. Bude sucho, nebo mokro? Přijde mráz, nebo kroupy? Jaké budou ceny našich komodit? To jsou otázky, které nás rok co rok znepokojují a nedají se ani dotacemi nahradit. Přitom ani ty nejsou jisté.
Dotace, to je pojem, který se v zemědělství točí stále dokola. Přitom by se mnozí z nás bez nich rádi úplně obešli. Rádi bychom našimi kvalitními potravinami zásobovali nejbližší okolí a byli nezávislí na tom, co se děje daleko od nás. Bohužel zde ale byly zpřetrhány staré vazby, a to obzvlášť v zemích, které zažily zestátnění a kolektivizaci. Žijeme v globálním světě a nemůžeme připustit, aby zemědělci jinde v Evropě měli jiné podmínky než my.
Jako největší problém ale vidím, jak naše společnost zachází s krajinou. Tady se stále vypráví pohádka o zemědělské nadprodukci. Tempo, jakým ubývá naše zemědělská půda v souvislosti s demografickým vývojem, spěje ve skutečnosti v globálním měřítku postupně k nedostatku potravin.
Zemědělci bývají často obviňováni ze špatného zacházení s půdou. Nesmí být ale všichni házeni do jednoho pytle! Jistě se to netýká těch, kteří mají vztah k půdě zakódovaný generacemi. Těch, kteří hospodaří na svém a půdu chtějí svým následovníkům předat alespoň v takovém stavu, v jakém ji sami převzali. Pro tyto lidi není zemědělství prací, nýbrž posláním. Ti, kteří to takto cítí, jsou opravdovými sedláky.
Jedním z práv souvisejících s vlastnictvím půdy je právo myslivosti. Stavy zvěře narostly až do neuvěřitelných čísel, přitom vlastník je často tím posledním, kdo může tuto situaci ovlivňovat. Tím chci říci, že jedním ze zákonů, který se zřejmě bude v tomto období projednávat, je zákon o myslivosti. Domnívám se, že této problematice, coby myslivec z vlastní honitby, celkem rozumím. Bude ale následovat více zákonů, které budou mít dopad na naši činnost, a já vím, že jistě nejsem odborníkem na všechno. Proto bych vás na závěr rád poprosil o spolupráci. Děkuji vám za pozornost
Terezie Daňková, farmářka a bývalá poradkyně premiéra Bohuslava Sobotky za ČSSD pro zemědělství
Já jsem vaší Asociaci několikrát navštívila jako poradkyně pana premiéra Sobotky, tomuhle premiérovi neradím a říkala jsem si, když tu byl kolega ze Slovenska, že opravdu existuje Československo, máme všichni stejný problém, a to jsou slovenští oligarchové. Byla jsem a dnes jsem „jen“ předsedkyní Zemědělské komise ČSSD, což je možná hodně málo a možná že to něco bude, o tom se hodně rozhodne tento pátek. Abych tu neříkala pouze pozdravné záležitosti a neopakovala to, co již bylo a jistě ještě bude řečeno, tak bych se zmínila o třech problémech, kterým se věnuji a budu se jim věnovat dál, ať už to tento pátek dopadne jakkoliv. Jednou z těch věcí je určitě voda v krajině. Nesmírně jsem se naštvala, když jsem zjistila, že z roku na rok Evropská unie navýšila možný počet stromů na pastvinách, což já považuji za velký stabilizační prvek z hlediska vody v krajině, ať už je sucho nebo jsou povodně, z padesáti na sto. A pod tím je lakonická věta, že Česká republika se k tomu nepřipojila. Ještě že mám nízký tlak, protože se mi zvednul a chtěla bych, aby se k tomu Česká republika připojila a aby se u stromů na pastvinách nepracovalo s krajinnými prvky, kdy čekáte několik let na to, aby vám je někdo zapsal, a pak si je někdo pokácí a vy dostanete penále za to, že jste je neochránili. Podle mého názoru by pastviny měly být plné stromů a udělám pro to, co budu moct.
Bylo tady řečeno i hodně k agroturistice, k prodeji ze dvora a k dalším aktivitám. My, co se tomu věnujeme, tak se shodujeme v jedné věci a tou je, že ani nepotřebujeme, aby nám na to stát dával peníze, my si ty své produkty prodáme, potřebujeme, aby nás stát nebuzeroval. A když si něco vymyslí, tak aby si to platil. To například znamená, pokud děláte výrobky a stát po vás chce, abyste měli každou šarži vyšetřenou, což je samozřejmě v jednotkovém nákladě někde úplně jinde, než když si to vyšetří nějaký oligarcha, tak aby si ta vyšetření platil. Pak ať si bere vzorky tak často, jak se mu chce, protože nikdo z nás, kdo prodává ze dvora, tak na tom není tak, aby ten prodej unesl každý týden nebo měsíc vyšetření vzorků a platby laboratořím.
Poslední taková možná drobnost, které bych se ráda věnovala, a u které pevně doufám, že po dlouhých letech možná i u Asociace najdu podporu, tak je zacházení a uvažování s právnickými osobami, kdy já jsem dlouhodobě zastáncem toho, že pokud je právnická osoba nad padesát procent vlastněna mladým zemědělcem, tak by to měla být právnická osoba posuzovaná jako mladý zemědělec. Já jsem soukromý zemědělec, otec hospodařil na fyzickou osobu. Když mi podnik předával, tak já jsem si přála, aby to bylo předané na právnickou osobu. Ten proces trval pět let, stál více než milion korun a jenom taková drobnost, přišla jsem o několik kár za různá auta. Protože když něco převádíte, tak předáváte každý stroj, každý pozemek, každou drobnost a my jsme na tom úřadě podepsali převod z fyzické na právnickou, ale nepřevzali jsme převzetí z hlediska té právnické osoby, a to přesto, že táta byl jednatelem toho vznikajícího s.r.o. a bylo by to jenom, že by se podepsal ještě o řádek níž. A za několik let jsme zjistili, že jsme nevratně přišli o papíry na tyhle káry, že ten převod byl prohlášen za neplatný. Je to jenom taková perlička. Já když se koukám, jako že se koukám už několik let do sálu ASZ ČR, tak vidím, že se ta věková struktura obměňuje a myslím si, že jsou zde i mí mladí kolegové, kteří budou chtít, a i třeba otcové to budou chtít, předat na právnické osoby, protože těch dětí je velmi často spousta a nemusí to nutně přebírat jenom jeden a je daleko lepší, pokud by si převzali nějaké podíly. Zdaleka tu ještě ten názor není jednotný, nicméně bych chtěla předložit návrh a projednat ho s tak mnoho zemědělskými organizacemi, jak to jen bude možné, aby právnická osoba s nadpolovičním podílem mladým zemědělcem byla posuzovaná jako mladý zemědělec. Takže tolik trošku k mým plánům a možná i tím pádem plánům ČSSD v nějakém nejbližším období. Děkuji.
Mgr. Hynek Fajmon, bývalý poslanec PSP ČR i Evropského parlamentu
Velmi si vážím pozvání na vaši Valnou hromadu a možnosti s vámi dlouhodobě spolupracovat. Pamatuji si úsilí Stanislava Němce ve Sněmovně v letech 1998 - 2002, když byl poslancem a tehdy bojoval s ministrem Palasem a dalšími, a potom si také vzpomínám na spolupráci v době, kdy jsem byl členem Evropského parlamentu a nikdo se zemědělské politice nechtěl věnovat. Tak jsem se toho nějak ujmul a s řadou z vás jsem spolupracoval, dotazoval se na vaše postoje a názory, snažil se podle toho také hlasovat a vést ostatní české poslance k tomu, aby se zastávali zájmů českého venkova a zemědělství. Český sedlák je velmi závislý na politice, bohužel je to tak. Když jsme zde měli svobodné poměry, tak sedláci prosperovali a když jsme měli nesvobodu, tak první, kdo na to doplácel, byli sedláci - vaši předkové. Na to nesmíme zapomínat. Dnes je z toho důvodu potřeba, abyste se o politiku stále starali, aby váš hlas byl slyšet a je dobře, že stále více zaznívá i v médiích.
Myslím si, že je teď docela zajímavá situace. Zase, jak zde nyní hovořil bývalý ministr zemědělství Fuksa o politických jednáních v rámci EU, když se dojednávaly podmínky pro zemědělskou politiku, tak to je vlastně znovu před námi. Toto období se vždy vyjednává na dobu sedmi let, a to současné končí. EU je dnes vlastně tím politickým rámcem, který dává základní parametry pro zemědělskou politiku a je ve vašem vlastním zájmu, abyste se o to zajímali, a aby váš hlas by v této věci slyšet. Když se ještě krátce vrátím, v tom prvním období, kdy jsme vstupovali do EU, si všichni dobře pamatujeme, že v období 2004 až 2014 bylo evropské východní zemědělství všech deseti členských států financováno mnohem méně než to západoevropské, takže se česká politika snažila v první řadě toto období nějak překlenout a dosáhnout toho, aby míra veřejné podpory pro zemědělství byla na Západě a na Východě stejná. To se nakonec s tím dlouhým přechodným obdobím podařilo a dnes jsou v celé EU pravidla relativně jednotná. Musíme si uvědomit, že fungujeme na jednotném evropském trhu a pokud má být jednotný trh, volný pohyb zboží a hospodářská soutěž, tak má být férová. Proto je potřeba, aby také byly férově stanoveny podmínky pro hospodaření v zemědělství. Bohužel se stalo, že u nás došlo k tomu, že velké firmy získaly na trhu velmi významnou pozici, a to právě tím, že masivně začaly skupovat nebo propachtovávat pozemky a inkasovat finanční prostředky z veřejné podpory. Myslím si, že teď je ten pravý čas, kdy je tomu potřeba udělat konec a myslím si, že je docela zajímavé vidět, že si toho všimla i Evropská komise a že pro toto nové období navrhla daleko férovější pravidla, která nebudou podporovat průmyslové velkozemědělství. Rodinné farmy jsou základem západoevropského zemědělství a měly by být i základem hospodaření na půdě v té části Evropy, která prošla komunismem. Pravidla, která se nyní budou nastavovat, je potřeba nastavit tak, aby právě tato forma hospodaření byla co nejvíce podpořena a naopak velkoprůmyslové zemědělství na statisícihektarových polnostech nemělo takovou veřejnou podporu jako dosud. Věřím, že se to podaří a že hospodářská soutěž, které jste všichni vystaveni, bude daleko férovější, než je tomu dosud. Jinak bych vám všem chtěl popřát hodně zdaru i v tom obtížném počasí, co teď máme, a doufám, že se vám všem bude dobře dařit. Děkuji vám za pozornost.
Ing. Ivan Fuksa, bývalý ministr zemědělství
Já jsem také velice vděčný za to, že jste mě pozvali. Sedm let jsem nebyl na vašich Valných hromadách, moje poslední byla v roce 2011, to byla ta neslavná, během které mě pan premiér Nečas odvolal a tím vlastně skončilo mé, dá se říci, 23leté angažování ve veřejné a státní správě. Nicméně velice rád vzpomínám na to, když jsem se dostal do jámy lvové jako nezemědělec a byl rozjetý vlak, kde se v roce 2010 vyjednávaly podmínky poskytování dotací. Měl jsem sice čtyřletou „Kalouskovu školu“, když jsem mu dělal prvního náměstka, takže jsem znal všechny finanční toky, a vám jsem také říkal, že nejsem zemědělec, nebudu zemědělec, ale ty finanční toky společně ohlídáme. K tomu jsem ovšem potřeboval vás a vaší jednotnou pozici, ale hlavně, abyste mě to naučili. Jsem vděčný paní Vicenové, s kterou jsem se tenkrát hned sešel na Malé Straně, a to byla první „nalívárna“. Jsem vděčný za to, že pan Stehlík byl oficiálně i neoficiálně můj první poradce, panu Němcovi, ale i Petrovi Havlovi, za to, že jsem od vás dostával ty nejcennější informace. V Radě ministrů jsem potřeboval jen jednu jedinou věc, a to bylo, aby ČR stála za ministrem jako jednotný blok a podařilo se mi prosadit potřebné věci. Tím jsem na Radě ministrů mohl být razantnější. Ta pozice byla složitá, protože všichni věděli, že jsem služebně nejmladší, že jsem neodborník, protože jsem dopravní inženýr a ekonom, nicméně se mi podařilo vytvořit koalici, získali jsme Brity, Němce, dokonce i Italy a další. S touto koalicí se to podařilo prosadit, tehdy jsme bojovali i proti zastropování a za to, abychom sebrali nějaké peníze námořnímu rybolovu a dali to českým rybářům, což se v té době také podařilo. Tehdy to bylo bráno jako velký úspěch, za který jsem vám děkoval, všichni jsme byli jednotní, ale dnes po letech se na to již trochu dívám s rozpaky, protože pamatuji, když někteří poslanci před patnácti lety jezdili do Jižní Ameriky, vždy se ze služební cesty vraceli a říkali: „Tam je diktatura kapitalismu“. My jsme se tomu smáli a říkali jsme, že něco takového přece nemůže existovat, my známe tu diktaturu socialismu a komunismu a oni říkali: „Tam vládnou oligarchové, tam je to sice jako kapitalistické, ale mají to rozdělené“. Já mám vždycky mrazení z toho, jestli jsme tímto úspěchem tomu, co se dnes děje, trošku nenapomohli.
Mám z toho takový smíšený pocit, proto je možná ještě více ceněna vaše činnost. Vy jste vlastně nositelem, kromě toho, že hospodaříte, kultury, křesťanství, tradic a jste vzorem pro všechny pracovité, zodpovědné a schopné lidi, kteří nechtějí být zaměstnanci někoho, kteří prostě chtějí být svobodní. Dnes je u nás stále více a více zaměstnanců, kteří se dnes již i bojí říkat svůj názor na ty ekonomické a politické výlevy, je to smutné. Mám z toho prostě smíšené pocity. Proto vám chci poděkovat za to, že jste, že se i aktivně zapojíte do politických klání, kdy zvete jednotlivé lídry, jak pro parlamentní volby, kdy jste propagovali vaše desatero, tak i v lednu při prezidentské volbě. V tom jako takovém smutném pohledu mám přece jen jednu naději. Náhodou, když jsem se večer vracel ze služební cesty, tak jsem slyšel Josefa Stehlíka na Českém rozhlase Plus, a já to vidím u nás také, a to je to, že spousta schopných lidí, kteří vydělali peníze v manažerských pozicích nadnárodních řetězců a podobně, dnes žít podle tabulek, výkazů a manuálů prostě už nechce, a ty vydělané peníze dávají na venkov. Kupují farmy a vracejí se k životnímu stylu a každodenní dřině, kterou vy vlastně propagujete. I vaše činnost byla pro tyto lidi, kteří chtějí žít blíže k přírodě, lépe hospodařit s vodou, lépe se chovat ke krajině, inspirující.
Já vám za tu spolupráci tenkrát v letech 2010 a 2011 moc děkuji. Máte to těžké, my všichni to tedy máme těžké. Pojďme si vzájemně držet palce, aby tady přece jenom toho svobodného života a podnikání bylo více. Ono se to po krůčkách daří, i když ti oligarchové rostou, ale rostou hlavně díky dotacím. Děkuji za pozornost.
Ing. Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Českého statistického úřadu
Mé jméno je Hrbek a děkuji za pozvání na dnešní zasedání. Myslím, že už předřečníci řekli celkem všechny zdravice a pozdravy, já se k nim v tomto ohledu připojuji. Protože jsem ze statistiky a přebírám údaje i od vás, připravil jsem vám takovou nabídku, určitou představu toho, jak lze data agregovat za sto let.
Vy slavíte dvacet let svého trvání, ale slyšel jsem tady z různých konců, že samozřejmě, a víme o tom, sedláci byli nejenom dvacet let směrem dozadu, ale daleko déle. Já bych vám rád na těchto dvou slidech řekl nebo ukázal, jak vypadal selský stav někdy v roce 1930. Ve sčítání v tomto roce, které bylo zlomové a které se dělalo velmi podrobně v celé republice, bylo sečteno přes milion fyzických osob, které hospodařily na zemědělské půdě. Zde vidíte jejich členění, rozdělení na Čechy, Moravu a Slezsko a můžu říci, že skutečně věc, kterou tímto prezentujeme, publikace, České zemědělství očima statistiky, vypovídá o hospodaření v zemědělství za sto let. Je to skutečně obrovská etapa, kde vaši otcové, dědové poskytovali data, hospodařili a jsou tam jejich výsledky zobrazeny. Kdo z vás bude mít zájem, nechci tu jen blahopřát, slibovat, ale můžete u mě tuto publikaci bezplatně získat. Myslím si, že stojí za to porovnávat zemědělství v různých etapách a dávat to samozřejmě i do kontextu s příslušnou dobou, která tehdy panovala. Chtěl jsem z publikace vytáhnout takové určité memento, dlouho jsem přemýšlel, co by vás mohlo zajímat, a je tu ta základní věc. Často slyšíme a bavíme se o hovězím, vepřovém, řepce, bramborách, všem možném, co se urodilo nebo neurodilo, jaké bylo sucho, ale nejdůležitější je vztah k pozemkům. Zemědělská půda ubývá, a já bych vám chtěl na tomto slidu předvést, jaká byla situace s vlastnictvím zemědělské půdy. Tady je vidět ten obrovský potenciál, který měli sedláci v té době, že nehospodařili, nebo jen minoritně, na pronajatém majetku, ale používali svá pole, své role a tam hospodařili. Nechci dlouho zdržovat, chci to shrnout, skutečně údaje za sto let zemědělství, a i sto let vaší činnosti je od nás nějakým způsobem možné získat a toto srovnání a porovnání mít k dispozici.
Jinak děkuji Asociaci za všechna pozvání, která jsem inkasoval a ve kterých jsem se snažil předvádět různá srovnání dat na vnitrostátní úrovni, ale také na nadnárodní úrovni, protože vězte, Evropská unie a její systém zemědělství je založen na rodinné farmě. Děkuji za pozornost.
Ing. Miroslav Kalousek, bývalý předseda Rozpočtového výboru PSP a bývalý ministr financí, bývalý předseda KDU-ČSL a TOP 09, dnes poslanec PSP
Dovolte mi, abych vám poděkoval za pozvání a za to, že vám tady mohu říci: „všechno nejlepší k vašim dvacátým narozeninám“. Já už jsem bohužel pamětník, takže si vzpomínám na dobu před dvaceti lety, kdy vedení Agrární komory obsadili zástupci takzvaného průmyslového hospodaření s jasnými vazbami a adminiscencemi na minulý komunistický režim. Najednou nebyl nikdo, kdo by věrohodně zastupoval zájmy sedláků, kteří žijí a pracují na půdě, k níž mají vztah, a především mají odpovědnost vůči budoucím generacím, kterým to chtějí předat podstatně lepší. Proto vznikla vaše Asociace a za těch dvacet let udělala obrovský kus práce.
Mě vždycky bude těšit, když si vzpomenu, že když jsem se dostal do pozice ministra financí, tak se nám společně podařilo prosadit, aby rodiny přestaly být trestány zdaněním za to, když táta předá farmu synovi nebo dceři. Chci vám poděkovat za inspiraci a spolupráci, kterou jste v těch letech přinášeli do politické práce, aby byla slyšet, aby byl slyšet hlas českého sedláka. Já bohužel nemám žádný důvod, a nikdo z vás asi také ne, se domnívat, že současná vláda a současná většina v Poslanecké sněmovně bude nakloněna vašemu způsobu hospodaření. Myslím si, že to bude ještě o něco horší než vláda minulá, ale o to důležitější je, aby ten hlas českého sedláka byl slyšet.
Proto vám nabízím, že kdykoliv rádi přejmeme, převezmeme vaše názory, požádáme vás o vaše stanoviska a přeneseme je na politickou půdu. Pokládám to za naši povinnost a chci vám dopředu za tuhle spolupráci poděkovat. Dovolte, abych vám popřál hodně zdraví, hodně úspěchů, božího požehnání, a především radosti z vaší práce, která přináší radost vlastně všem lidem na venkově. Té práci bych chtěl složit svojí hlubokou úctu. Děkuji vám.
MVDr. Jaroslav Karahuta, expert slovenského Hnutí SME Rodina pro oblast zemědělství
V první řadě vám chci poděkovat za možnost zúčastnit se a vystoupit na vaší slavnostní Valné hromadě. Dovolte, abych vám pogratuloval k vašemu dvacátému výročí. Dvacet roků je v podstatě věk, když už je člověk dospělý, to znamená, že jste dospělí už i vy, tudíž máte právo a povinnost přijímat důležitá a závažná rozhodnutí. Dovolte, abych vás pozdravil i za vedení našeho hnutí, od pana předsedy Kollára a od místopředsedy pana Krajniaka, který je momentálně naším kandidátem na funkci prezidenta Slovenské republiky.
18. května, před měsícem, jsme s vaší Asociací podepsali memorandum o spolupráci a z tohoto místa chci vyhlásit, že z naší strany nepůjde o nějaký formální akt, protože pro nás je memorandum nejen závazkem, ale hlavně šancí, vaše zkušenosti, vašich dvacet roků práce přenést i na pole Slovenské republiky. Chceme spolupracovat v obou dvou oblastech, ať už je to oblast legislativní nebo oblast výměny zkušeností. V té legislativní oblasti jsme už v podstatě začali pracovat minulý týden, začínáme si pomalu osvojovat vaše struktury ministerstva zemědělství, chceme přenést některé funkční legislativní prvky, byli bychom velice rádi, kdyby se nám u nás podařilo zavést Antibyrokratickou komisi, což bychom chtěli velmi rychle. Na druhé straně začínáme pracovat v měsíci červenci na legislativním opatření, které bude mít název „Institucionální zodpovědnost“, vím, že to půjde velmi těžko, ale chceme přenést institucionální právní zodpovědnost lidí, kteří pracují s veřejnými a státními zdroji na lidi, kteří těmi penězi disponují. Nechceme, aby lidé, kteří disponují veřejnými zdroji, měli pouze politickou zodpovědnost.
Slovenská republika se nachází ve velmi složité situaci. Agrární oligarchický systém, který živí hlavně vláda Roberta Fica, způsobil to, že na Slovensku je situace v zemědělství založena na korupci, rozkrádání veřejných zdrojů, ale co je nejhorší, cestou těchto slovenských agrobaronů jsou velmi výrazně potlačováni a hlavně ponižováni naši malí farmáři. Asi jste v médiích zachytili, jaká je u nás situace. Farmáři na vaší úrovni, to znamená malí a střední hospodáři, nejsou jen ponižováni, jsou dokonce bití na vlastních polích. Nedokáží se domoci práva. Tím, že na úrovni Slovenské republiky neuspěli, i když mají vyhrány desítky soudních sporů, obrátili se na Brusel, před dvěma týdny měli vystoupení v Evropském parlamentu. Jednají přímo s OLAFem. Naše dokumentární filmy s našimi farmáři byly vysílány minulý týden v německých médiích, přesto neexistuje vymahatelnost práva v ochraně malých a středních farmářů. Dnes tu se mnou měl být i Patrik Magdoško, který zastupuje občanskou iniciativu Zemplin, která je součástí budoucí Asociace, která momentálně sdružuje asi 1500 farmářů. Dovolte, abych vás jeho jménem pozdravil. Stalo se, že se jednak včera střetl s divočákem, takže rozbil auto, což mi volal před chvilkou, a současně vzhledem k tomu, že minulý týden naše oligarchie přešla do útoku, to znamená, že už neberou tento dnešní stav tak, že je lepší velkopodnikání a žluté lány řepky, ale začínají přímo v médiích útočit, tak se naši farmáři rozhodli zorganizovat velkou protestní akci. Začali intenzivně pracovat a předpokládám, že příští týden se ve vašich médiích objeví záběry, jak tisíc traktorů postupuje z východu na západ a cílem je zablokovat hlavní město Bratislavu a vymoct si to základní právo. Tím, že se naši farmáři nemohou domoci práva, se bohužel stává ze Slovenska bezprávní stát. Je mi moc líto a jsem smutný z toho, že hovořím negativně, že nemůžu říci něco pozitivního a kladného, jenže zemědělství na Slovensku je rezort třetí kategorie. V podstatě z ministerstva financí či ministerstva zemědělství se stává pokladnička, která rozděluje na základě nějakého korupčního mechanismu dotace a Program rozvoje venkova, jak slyším u vás a ve vašich médiích, u nás ve slovníku našich médií neexistuje. My jsme dostali přibližně 1,2 miliardy Eur na Program rozvoje venkova, peníze bývalý ministr rozdělil za šest měsíců mezi své kamarády a Program rozvoje venkova skončil. Takže takováto situace je u nás, já budu velmi vděčný, když nám v rámci memoranda a spolupráce s vámi pomohou vaše zkušenosti.
Byl bych moc rád, kdyby se ta obrovská energie, která z vás jde, a ta sedlácká hrdost, přenesly na Slovensko. S kým se potkávám, každému říkám, kde se nachází vaše Asociace, co se vám za 20 let podařilo vybudovat a rád bych se dožil toho, že bych na takovémto shromáždění seděl i na Slovensku. Ještě jednou vše nejlepší ke dvacátému výročí a hodně zdraví! Děkuji.
Ing. František Kučera, předseda Svazu vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
Jsem velice rád, že jsem byl pozván na vaši Valnou hromadu. Většina z vás ví, že se vašich Valných hromad pravidelně účastním, ale víte také, že SVOL a ASZ ČR historicky dlouhodobě spolupracují. Máme podobné názory na některé věci, které se týkají hlavně myslivosti, lesního hospodářství, víte, že jsme spolu dělali i společné tiskové konference.
Vy si tu dnes připomínáte dvacáté výročí založení, my jsme si v loňském roce připomněli 25. výročí vzniku SVOLu. Začínali jsme jako organizace, která sdružovala pouze obecní lesy, postupně se k nám přidávaly lesy soukromé, dnes je jich většina našimi členy. Máme tedy Komoru soukromých lesů, Komoru obecních lesů, naši členové hospodaří na více jak patnácti procentech výměry lesů v ČR. Dnes probíhá na severní Moravě významné shromáždění zástupců církevních majetků, kteří budou také mimo jiné řešit nové stanovy případné Komory církevních lesů a je zde myšlenka, že by se tato Komora stala kolektivním členem SVOLu. To by poté znamenalo, že bychom byli jedinou organizací, která zastupuje nestátní lesy v České republice. Jsem rád, že zde Asociace existuje, že má podobné názory, že spolu můžeme komunikovat. Víte, na SVOL je v posledním roce vyvíjen ohromný tlak, abychom se stali členy Agrární komory. Já se snažím členské základně vysvětlovat, protože tam se o tom vede dlouhá diskuze, že pokud bychom tento krok udělali, tak ztratíme svoji suverenitu. Dnes jsme svobodnou organizací, jako jste vy a můžeme prezentovat svoje názory. Sami víte, jaká je v Agrární komoře situace. Takže to je k té společné práci.
Ještě bych se chtěl zmínit o takovém fenoménu, který si možná někdo myslí, že vznikl teď, ale on už je tady tři roky, a je to kůrovcová kalamita. Většina z vás má také lesy a víte, co to znamená. V roce 2015, když začaly suché roky, tak už tenkrát jsme upozorňovali příslušné orgány, hlavně ministerstvo zemědělství, aby učinili případné kroky, legislativní, ale i další opatření, aby se kůrovcové kalamitě zabránilo, aby se tak rychle nešířila. Víte, že jsme kritizovali i státní Lesy ČR za způsob správy lesního majetku, protože tím způsobem vypisování tendrů nelze rychle zvládnout zpracovat kůrovcovou kalamitu. Je to přímo pomalý způsob, kůrovcové dřevo tak není možné rychle zpracovat. Dnes to bohužel dospělo do takové situace, jaká je, je to národní katastrofa. Na některých místech Moravy, dnes už ale i Vysočiny, vznikají holiny, které jsou výměrou přes sto hektarů. Zhroutil se trh se dřevem, dnes už činíme to, abychom dřevo vůbec dostali z lesa ven, aby se tam kůrovec nemohl dál množit, že neprodejné dřevo vozíme někam na skládky mimo les, tam ho chemicky ošetřujeme, dáváme tam lapače na kůrovce a možná že to nakonec skončí tak, že ho neprodáme a že se spálí. Ke zhroucení trhu přispělo, že státní lesy, aby urychlily zpracování kalamity, vypisují aukce – prodej dřeva nastojato. Já jsem do nich měl možnost nahlédnout a jsou tam vysoutěžené ceny za kubík dřeva 250 - 350 Kč. Představte si, že k této ceně přidáte náklady na těžbu, přibližování, což činí tak 300 Kč, tak je to nějakých 600 - 700 Kč, a víte, za kolik se dnes ještě dá kulatina prodat. Toto je absolutní zhroucení trhu. Jediný, kdo dokáže kůrovcové kalamity využít, je Hnutí Duha a ti zelení, kteří se dnes snaží propagovat známou certifikace FSI podporovanou těmi velkými giganty, jako jsou Ikea a některé další společnosti. To je jenom poznámka na okraj k této situaci. Chtěl bych vaší Asociaci popřát, ať se vám dále daří a těším se na další spolupráci. Děkuji.
Mgr. Jiří Urban, historik Ústavu pro studium totalitních režimů
Děkuji za milé pozvání. Mám v Pardubicích každý zimní semestr kroužek mladých studentů soudobých dějin, kteří se zapíšou do kurzu přednášek a seminářů, a ten je nazvaný Vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Já jsem dokonce s vedením univerzity debatoval o tom, že je tam nezbytné udržet nedokonavý vid, tedy zdůraznit, že ten proces stále probíhá a ještě dlouho probíhat bude. Během semestru témata, která probíráme, jsou do značné míry rezidua kolektivizace, tedy z toho projektu kolektivizační smrště ty, mám pocit, nejsoučasnější a nejdlouhodobější důsledky, tedy proměna nebo spíš ztráta vztahu k půdě, ztráta tradice a proměna univerzálně založeného sedláka v zemědělce s pracovní dobou, spíše tedy v zaměstnance s pracovní dobou. Nicméně ten proces vyrovnávání s sebou samozřejmě nese témata z devadesátých let, tedy proces restitucí zemědělské půdy, kde se přirozeně pozastavujeme i nad nedokonalostmi, které náš právní systém nazývá institutem nabytí v dobré víře, a to i jaksi v mnoha případech posledních týdnů a měsíců roku 1989, které potom vlastně překazily uplatnitelný restituční nárok. Zároveň ale svým mladším kolegům studentům zdůrazňuji, že je potřeba také vidět fakt, že lidé jako vy v devadesátých letech vystoupili ze začarovaného kruhu zprůmyslněného zemědělství a leckdy s vidinou celoživotního zadlužení, tvrdé dřiny, začali navazovat na tu na 42 let komunistickým panstvím zpřetrhanou tradici soukromého obhospodařování půdy. A to si myslím, že je velmi důležití pro generaci těch nejmladších, kteří už nemají nejen vžitou, ale i předky předávanou znalost o tom, že potraviny, dříve než se objeví na pultech supermarketů a obchodů, tak procházejí složitým procesem obhospodařování půdy a vztahu k němu.
Nebudu nějak uměle napínat nebo prodlužovat své vystoupení. Co se týká dvacetiletého výročí ASZ ČR, rád bych vaší stavovské organizaci, která reprezentuje současnou obrodu selského stavu, popřál mnoho zdaru a vám všem, kteří tuto organizaci a stav vytváříte, bych za generaci těch mladších historiků poděkoval, že v současnosti pro nás nejste pouze historickým tématem, ale také obnovou selských kořenů v České republice. Děkuji.
MVDr. Milena Vicenová, bývalá ministryně zemědělství ve vládě Mirka Topolánka v roce 2006 a bývalá Velvyslankyně ČR při Stálém zastoupení v EU
Když slyším Asociace soukromého zemědělství, vidím dva symboly - první je Památník obětem kolektivizace. Chci poděkovat za to, že Asociace trpělivě, pravidelně, vždycky připomíná, co se dělo po roce čtyřicet osm. Čeho si já vážím, je to, že krásně propojuje tragické události té doby padesátých let s tím, co vybudovala ASZ dnes. Nejlépe to vidíme právě na Farmě roku, často tam vidíme fotografie bývalých statků, slyšíme, jak byl majitel, sedlák, zavřený nebo ho postihl ten nejstrašnější trest a vidíme, co dokázali členové Asociace vybudovat dnes. Počítala jsem, že za dobu Farmy roku se představilo možná na osmdesát finalistů, a je to pro mě vždycky krásný pohled na to, co vychází z minulosti, na práci krásné rodiny, na práci na vlastní půdě, na soukromém majetku, a vidím tam i velikou naději do budoucna. Kdybych měla použít některá slova z Desatera ASZ ČR, určitě bych zmínila: rodinná farma, kontinuita, odpovědnost, hrdost a svoboda. Děkuji vám za to, že děláte venkov takový, jaký si já velice přeji mít a děkuji, že nám dáváte naději do budoucna. Přeji vám pevné zdraví a hodně statečnosti ve vaší práci.
Ing. Jaroslav Vítek, bývalý ředitel Ústředního pozemkového úřadu MZe
Když jsem dostal pozvání na dnešní Valnou hromadu, přemýšlel jsem o tématech, o nichž bych s vámi chtěl hovořit. Napadlo mně jich mnoho, ovšem na ta máme prostor při jiných společných setkáních. Já bych se zaměřil na dvě slova - děkuji a prosím. Dnes silně cítím potřebu vám říct, že děkuji za pozvání, kterého si vážím, nesmírně si vážím, že s vámi mohu sdílet oslavu dvaceti let a dnes se opět po mnoha týdnech, měsících a letech cítím svobodný a cítím se zde šťastný. Děkuji za vše, co jste udělali pro české zemědělství a venkov a děkuji také za vše, co jsem s vámi mohl prožít, prožívám a jsem přesvědčen o tom, že ještě budu prožívat. Děkuji za vaše odhodlání, energii a nezdolnou víru. Děkuji za to, že jste, že jste dvacet let vydrželi, přežili všechny útoky a že jistě další desítky let budete. A nyní to prosím. Prosím vás, nenechte se otrávit. Lži o tradici násilně kolektivizovaných širých lánů a podniků nemohou zastínit staletou tradici práce vašich předků, nemohou zastínit vaši práci, v níž jste v té tradici pokračovatelé. Prosím, nenechme se otrávit. A nyní mi, prosím, dovolte jedno osobní poděkování. Předsedům se děkovalo, zakládajícím členům se děkovalo, ale vzadu stojí jeden člověk z vaší Asociace, který je velmi dělný jak včelka a zaslouží si jistě ocenění. Já vím, že ho oceňujete i vy, ale já to beru osobně. Dovolte mi, abych předal Jaroslavu Šebkovi můj osobní dárek a poděkování za to, že dře jak ten oráč.
Ing. Veronika Vrecionová, předsedkyně Spolku pro obnovu venkova ČR, bývalá senátorka, dnes poslankyně PSP ČR za ODS pro zemědělství
Velice ráda bych vás pozdravila především sama za sebe, dovoluji si vás také pozdravit za Občanskou demokratickou stranu, ale i za Spolek pro obnovu venkova, jemuž předsedám a myslím si, že máme řadu společných témat, na kterých se setkáváme, a doufám, že tomu tak bude do budoucna i nadále. Dovolte mi velice poděkovat za toto dnešní velmi milé setkání, za pozvání na vaši slavnostní Valnou hromadu, akci, která je pro vás určitě velice důležitá. Jsem však přesvědčená, že je důležitá i pro polistopadový vývoj celé naší společnosti. Jen velmi málo komunit se muselo nejen před listopadem 1989, ale bohužel i po něm, potýkat s tak složitými podmínkami ve svém podnikání jako právě sedláci. Sedláci, kteří se vrátili po více než čtyřiceti letech na své zdevastované statky, aby navázali na odkaz svých předků. Vedle alespoň částečného narovnání křivd z dob komunismu jde také o to, že bylo, ale bohužel stále ještě je třeba dokazovat, že sedlák hospodařící na rodinné farmě je velice důležitou součástí českého a moravského venkova. Za to, co jste dokázali, máte můj veliký obdiv. Bohužel i přes prokazatelnou životaschopnost rodinných farem, které jsou pilířem zemědělství a rozvoje venkova na celém světě, preferuje naše zemědělská politika firmy, které jsou nástupnickými subjekty bývalých JZD. A to se všemi negativními důsledky na stav naší krajiny, venkova, kvalitu půdy nebo zdroje vody.
Vinou politiků, kteří dnes v naší zemi vládnou, se navíc situace spíše zhoršuje. Úsilí o pokračující renesanci socialistického způsobu zemědělství musíme právě v zájmu krajiny, a především dalších generací, společně zabránit. Toho lze dosáhnout jen prostřednictvím politické podpory vašich požadavků, vašeho rozvoje a skutečně plnohodnotného života na našem venkově. Jako poslankyně Parlamentu mohu bohužel konstatovat, že si levicová hlasovací mašinérie v současné době může přijímat zákony, které se jí zlíbí, a také to tak dělá. Chtěla bych zdůraznit, že to byly, jsou a také nadále budou pravicové konzervativní strany v čele s ODS, u nichž jste měli, máte a bezpochyby budete mít zastání. Byla bych moc ráda, abychom na to společně nezapomínali a snažili se ze všech sil o to, aby se na náš venkov a do našeho zemědělství vrátil zdravý selský rozum. K tomu nám všem přeji dostatek sil.
----------------------------------------
V průběhu Valné hromady byla několikrát vyzdvižena mravenčí, obětavá a bezplatná dlouholetá práce lidí v jednotlivých regionech, kterou pro ASZ odvádějí. Těm, kteří se do dějin Asociace zapsali velmi významně a dnes již nejsou v aktivních funkcích na úrovni ASZ ČR, pak byly slavnostně předány pamětní listy. Za oceněné promluvil Jan Váňa.
Ing. Jan Váňa, CSc., zakládající člen ASZ ČR, bývalý předseda ASZ Kroměříž, bývalý místopředseda ASZ ČR
Dovolte mi, abych za nás všechny, kteří jsme dostali tento krásný pamětní list, poděkoval a několika větami se zmínil o našich začátcích ze svého pohledu. Bylo řečeno už téměř všechno. Já bych pouze chtěl říci, že když jsme se rozhodovali, že založíme Asociaci, tak hlavním motivem bylo být samostatní a nezávislí na Agrární komoře obsazené tuctem a větším počtem soudruhů, kteří by s námi dělali, co by chtěli. Nebýt Asociace, o tom jsme byli přesvědčeni a potvrzuje se to po dobu celých dvaceti let, odbočím, nezdá se mi to být ani jako pravda, že to tak uteklo, dvacet let je za námi. Těchto dvacet let potvrzuje, že to bylo velmi nutné, velmi dobré rozhodnutí a já jsem rád, že jsem se mohl alespoň z části zúčastnit toho všeho, co se tehdy odehrávalo. Nelituji ani ujetých kilometrů z Kroměříže do Prahy, ani času, naopak rád vzpomínám na ten kolektiv, který byl jako Předsednictvo Asociace. Věřili jsme si, všichni jsme se měli kamarádsky rádi a já tomu říkám, že to bylo takové souznění duší a to dnes také cítím v celém tomto sále, protože všichni máme sice různé, avšak podobné problémy, ale stejný cíl a stejný záměr a to je důležité.
Měli jsme také různé diskuze, ostré výměny názorů, ale když si vzpomenu na to, když jsem kdysi mluvil místo bratra na svatbě jeho dcery, tak jsem jim zdůrazňoval: „Vzájemně si pomáhejte, někdy se i pohádejte,“ a dodal jsem, že vždycky je lepší i ostřejší výměna názorů jak tichá domácnost. Ta rozkližuje manželství. Vyměnit názory je tedy vždycky lepší, protože to nikdy nerozklíží. Když jsou to názory správné, jsem o tom přesvědčený, on má lepší názor, já s tím souhlasím, tak to je vždycky lepší než mlčení. Každý jsme měli za úkol, pochopitelně včetně mnoha z vás, kteří tady sedíte, pomáhat zakládat Asociace v našich okresech., Já jenom vzpomenu paní Malíkovou, která zde již byla jmenovaná, s Jendou Kadlecem na Moravě, kteří na několika okresech pomáhali založit nové regiony, já sám jsem se zúčastnil a rád na to vzpomínám. Bylo to v Novém Jičíně, ve Vyškově, v Břeclavi, a jsou to krásné vzpomínky. Člověk tak získá spoustu různých informací, rad a životních zkušeností. Znovu opakuji: „Ničeho nelituji“. V našem Předsednictvu bylo několik dříve narozených a několik mladých, ale všichni jsme se měli rádi. Jestli nás tam bylo 11, to nevím, možná nás bylo více, ale co bylo úsměvné, bylo z toho pět Janů. Byli jsme představenstvo Jan, Jan, Jan, Jan, Jan, takže doufám, že to nebyl ten hloupý.
Co přát naší ASZ do budoucna? Já bych přál hlavně to, aby se už neopakovalo, že někdo bude chtít Asociaci narušit, rozklížit, poškodit. To by mělo být nenávratnou minulostí a nikdo by se k tomu už neměl ponížit. Vám všem přeji zdraví, krásné vztahy a souznění duší, o kterém jsem mluvil. Jako křesťan přeji boží požehnání a celou tu písničku „Aby nás Pán Bůh miloval“…
