Opozice přednostně zvýrazňuje, že je to důsledkem zvýšení daně z přidané hodnoty z pěti na devět procent, což se ve skutečnosti dotkne jen některých potravin, a navíc velmi okrajově. Současná situace je reálně způsobena kombinací globálních, evropskounijních a českých tendencí.
CHCEME JOGURTY!
Poptávka po ropě, obilí, mase a jídle obecně v zemích s více než miliardou obyvatel (Čína, Indie) je něčím novým, co nás ale bude provázet i v budoucnu. Představa o Číňanovi, který vydrží s hrstkou rýže celý den, je dnes stejné archaická jako kdysi o Češích coby potulných muzikantech. Bohatnutí těchto společností vedlo ke vzniku sílící střední třídy, která přejímá západní životní styl. Konzumovat například jogurty nebo dvousetgramové steaky se v těchto zemích stalo druhem módy a symbolem přináležitosti k jiným hodnotám. Podobně jako v sedmdesátých letech na naší straně železné opony se považovalo nosit modré džíny a dlouhé vlasy za výraz spojenectví se Západem.
Problém nastal, když byrokraté v Evropské unii natolik sešněrovali zemědělský trh, že na zvýšenou poptávku nebyl schopen rychle zareagovat vyšší produkcí. Příčinou jsou například nesmyslné produkční dotace na mléko. Jinak řečeno, když krávy v určité zemi nadojí více mléka, dostanou zemědělci velké pokuty. Za rok 2005 to například v České republice bylo 150 miliónů korun. Systém přísných kvót ve chvíli zvýšeného zájmu na trhu není schopen adekvátně reagovat a vede to k vyšším cenám.
Specifikou českého trhu je, že ani tuzemské mlékárny nemají dostatek mléka, protože tradiční čeští výrobci je vyvážejí do Německa, kde jsou - Schengen Neschengen -vyšší výkupní ceny. Důvod? Čeští zemědělci jsou oproti svým německým sousedům zhruba na sedmdesáti procentech jejich dotací, takže reklamní mlékárenské slogany o zdraví tu z nějakého regionu, tu z českých luhů a hájů zakrývají skutečnost, že velká část mlékáren pracuje se surovinami z Východu. Tak je to vždycky, když viditelná ruka státních plánovačů se snaží něco regulovat - výsledky jsou obvykle mnohem horší než problémy, jimž chtěli v dobré víře zabránit.
PŘEDPONA BIO
Podobné je to s plodinami a produkty s předponou bio. Evropskounijní politika povinného přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu spojená s obrovskými dotacemi vedla k tomu, že zemědělci v celé Evropě mění strukturu osevních ploch ve prospěch řepky, cukrovky a obilí, které se pak „spalují" v autech.
Efekty na životní prostředí v podobě nižších zplodin jsou minimální, zato klesá množství obilí určených na výrobu chleba a pečiva nebo i alkoholu. Výsledkem je logický růst cen těchto komodit, u obilí zhruba dvojnásobný. Když se samozřejmě zdraží obilí, má to sekundární vliv na zvýšení cen masa, protože jdou logicky nahoru ceny krmení pro zvířata atd.
Šéfové Evropské unie se v posledních letech snaží se stejným „úspěchem" přenést výrobu bioplodin do zemí třetího světa, výsledky jsou stejné - klesají počty osevních ploch na tradiční plodiny a vzniká deformovaný zemědělský trh a sociální nepokoje, protože se všichni vrhají hlavně na pěstování bohatě dotované energetické plodiny.
ČESKÁ SITUACE
Pro českou situaci je typické, že se nacházíme krok za vrcholem růstu hrubého domácího produktu, který měl v posledních šesti letech vzestupný ráz. Jestliže letos bude růst 6,1 procenta HDP, pak v následujícím roce mluví prognóza OECD jen o 4,5 procenta a v dalším o pěti procentech HDP. Rovněž inflace letos poskoci až na pět procent, čehož důvodem je především výše naznačený vzrůst cen v tomto a příštím roce.
Naopak klesat bude nezaměstnanost (z 5,4 na 4,6 procenta). Na našem ztuhlém pracovním trhu, kde sehnat kvalifikovaného sta-vaře, řemeslníka nebo prodavače je malý zázrak, ovšem povede k dalšímu zdražení pracovní síly a menší atraktivitě pro zahraniční investory. Nejsvětlejším bodem v této situaci je pevná koruna, která začátkem prosince prolomila hranici 26 korun za euro a 18 korun za dolar. Jedině díky ní se nám dařilo tlumit především nárůst světových cen ropy. Silná koruna má také za následek výrazně nižší ceny zájezdů do zahraničí a dovozových věcí.
Otázkou nyní je, jak na novou situaci budou reagovat spotřebitelé a do jaké míry se ke zdražování spontánně přidají další výrobci, aby vyzkoušeli, co ještě „unese" trh. Panika ale není na místě.
H
