Josef Kolář
samostatný rolník,
Nová ves u Sedmihorek.
Kapitola 1.
Český ráj patří právem mezi nejkrásnější části naší země. Krása krajiny,ani její název.však nikdy nebyly zárukou toho,že zdejší lidé budou vždy prožívati svůj život jako v ráji.I léta padesátá tohoto století, prožívali stejně, jako občané v celé naší tehdejší republice. Nejen v Rovensku pod Troskami,ale na celém území bývalého turnovského okresu,ještě žijí pamětníci této doby.Ti z nich,kteří byli nejvíce postiženi, nemohli celá desetiletí veřejně promluvit o tom co zažili. Hrůzy,kterými prošli a strach z návratu do vězení,byly pro jejich mlčení dostatečnou zárukou. Dnes, po mnoha letech, se svěřují se svými zážitky ochotně, všichni beze stopy nenávisti. Nepociťují potřebu se mstít. To,že nikdo z těch,kteří se aktivně podíleli na tehdejším bezpráví nebyl potrestán,těžko chápou a považují za nespravedlnost. Mnozí mají pocit,že společnost na to,co se dělo v našem státě v letech padesátých a následujících,již zapomněla a jejich vzpomínky nebudou nikoho zajímat. Věřme, že se mýlí.Dlouhá léta jsme všichni poslouchali názory pouze jedné strany.Pusťme ke slovu i ostatní a pro ty,které nedávná minulost zajímá,doplňme jejich vyprávění svědectvím archivních materiálů a tehdejšího tisku.
Do pamětní knihy dobrovolného hasičského sboru v Rovensku pod Troskami,zapsal v roce 1948 kronikář:
V únoru 1948 nastal státní převrat.
Vedení lidově demokratického státu vzala do svých rukou komunistická strana československa. Pro správu státu , Československé republiky , byla utvořena Národní fronta ze tří politických stran: Vedoucí Komunistické strany Československa, strany Národních socialistů a Lidové strany.Ostatní politické strany byly rozpuštěny.
Den 25.února byl prohlášen za významný den ČSR-den vítězství
čsl.pracujícího lidu.
Nastala nová doba.
Přechod od kapitalismu k socialismu.
Z rovenské kroniky:
Schůze Městského národního výboru v Rovensku pod Troskami,přijala bez debaty resoluci, v níž se národní výbor staví za vládu Klementa Gottwalda,za Národní f rontu,odmítá reakci vnitřní i zahraniční,staví se za jednotu národa a státu, žádá aby znárodněný průmysl zůstal v rukou lidu.Je pro přátelství s SSSR.Žádá uzákonění ústavy a vypsání voleb do Ústavodárného národního shromáždění.
Tato schůze rovenského národního výboru se konala dne 21.února 1948, týž den,kdy Klement Gottwald vyzval k zakládání akčních výborů.Ty měly za úkol provést očistu všech spolků a institucí.Měly prakticky neomezené pravomoce a rozhodovaly o osudech tisíců lidí.Funkcionářka Sokola Marie Provazníková o tom říká.
" Byly to úplně samozvané skupiny lidí,zpravidla vedené komunistou nebo sociálním demokratem,který si sám do výboru najmenoval koho chtěl, hlavně ovšem od koho očekával podporu.Nebyly nikým schváleny, nebyly v žádných stanovách,neměly žádný právní podklad,přesto se však tvořily ve všech úřadech,podnicích a spolcích,krátce všude kde pracovalo několik lidí pohromadě ( ... ) Byla to úplná anarchie.Schopní lidé byli jimi
odstraňováni a nahražováni neschopnými komunisty.Akční výbory rušily usnesení volených orgánů.Že se při tom uplatnily rozmanité antipatie osobní a prospěchářské zájmy je jen přirozené. "
Schůzi rady okresního národního výboru v Turnově,27 února 1948,již řídil místo v řádných volbách zvoleného předsedy Pravoslava Svobody, první místopředseda ONV, soudruh František Beneš. V zápisu z této schůze čteme:
Dříve než přikročil k projednávání stanoveného programu jednání sdělil předsedající, že v důsledku změny vnitropolitických poměrů vyzval okresní akční výbor národní fronty podle usnesení ze dne 24.února dosavadního předsedu ONV Pravoslava Svobodu, zvoleného za stranu národně socialistickou, aby se až na další, zdržel výkonu funkce předsedy
ONV.Přečetl ještě zápis o předání funkce předsedy z téhož dne.
Dále přečetl návrh Okresního akčního výboru NF v Turnově ze dne 27.února 1948 na odvolání členů rady ONV zvolených za stranu národně socialistickou a stranu lidovou,jelikož se postavili proti budovatelskému programu vlády Klementa Gottwalda.
Jde o členy rady ONV Bohumilka Červu,Josefa Bělíka a Ladislava Antoše. ( č.5.142/48 )
Sdělil , že akční výbory jsou mluvčími lidu a že tudíž jejich návrhy musí býti podle vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 24.února 1948,kterou přečetl vedoucí úředník Viktor Heinz , respektovány.
V dalším průběhu schůze bylo projednáno:
1.) zprávy a sdělení předsedy ONV
¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦
usneseno všemi hlasy vzíti na vědomí
(...)
4.) oznámení místního akčního výboru NF v Turnově ze dne 27.února 1948 o odvolání předsedy Místního národního výboru Rudolfa Kociána z funkce předsednické.
5.) sdělení předsedy,že oblastní velitelství SNB v Mladé Boleslavi bylo požádáno o odvolání okresního velitele SNB v Turnově škpt.Josefa Šmída a velitelů stanic SNB:vrch.stržm.Fr.Stresse ve Frýdštejně, vrch.stržm.Fouska ve Vesci a vrch.stržm.Josefa Vašků ve Vyskři.
8.) oznámení místního akčního výboru ze dne 27.února 1948 o uzavření sekretariátu strany národně socialistické a lidové , postoupí se příslušné složce státní bezpečnosti k dalšímu řízení.
Vzato na vědomí číslo 10 ročníku 63 Pojizerských listů s tím,aby příště radě censurování tohoto listu nebylo předkládáno,ježto jde o list akčního výboru národní fronty Pokrokového pojizeří a jest tudíž předpokládati jeho nezávadnost.
O den později 28.února 1948,bylo na mimořádné schůzi rady okresního národního výboru, pod bod č.2 zařazeno zavedení národních správ do soukromých podniků.
Tím bylo na turnovském okrese zahájeno znárodňování soukromého majetku,které probíhalo v celé republice ještě několik následujících let a skončilo naprostou likvidací soukromého podnikání.
Schůzi řídil II.místopředseda František Beneš,dále byl přítomen Ladislav Kovář,druhý adjunkt.Z členů rady:Frant.Beneš,L.Volejník a l.Loutchan.
bod č.2.Zavedení národních správ do průmyslových podniků.
¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦
K návrhu okresního akčního výboru Národní fronty v Turnově bylo po debatě usneseno zavésti národní správu do těchto průmyslových případně živnostenských podniků a jmenováni jejich národní správcové takto:
1.Jan Ouhrabka,brusírna šatonů v Turnově.
2.Vladimír Ouhrabka,výroba skleněného zboží v Bělé.
3.Dr.Josef Plíhal,brusírna šatonů v Turnově.
4 . František Šlechta,brusírna šatonů,Turnov
5.Josef Valha, mechanická brusírna skla Turnov
6.Karl Wrabetz,similisovna,Turnov
7.Herman a Palma,brusírna v Turnově
8.Akciová brusírna diamantů v Turnově
9.Selecta,Šlechta,Graf a spol.brusírna šatonů v Turnově
10.Belda a spol.brusírna šatonů v Turnově
11.Ladislav Bičík,Tatobity
12.Josef Havelka,Rovensko p.Tr.
13.Václav Strnad,Frýdštejn
14.Karel Tejnský,Rovensko p.Tr.
15.Bratří Teplíkové,Frýdštejn
16.Rudolf Zikmund,Rovensko p.Tr.
17.Jan kočí,Tatobity
18.Jaroslav Hnízdil,Turnov
19.Václav Žďárský a Josef Bělohlávek,Turnov
20.Ladislav Janeček,výroba likérů,Turnov
21.Josef Bartoň,Daliměřice
22.Omat,Srb a Stys synové,optické závody v Turnově
23.Jaroslav Tomsa,autodoprava v Turnově
( ... )
celkem 38 podniků.
V podnicích od 1-23 byla zavedena národní správa dřívějšími opatřeními , se zřetelem na veřejný zájem.
K zajištění klidného převzetí a řádného vedení národních správ se zřizuje revisní komise,jež bude dbáti na převzetí podniků.
členové: Vladimír Kos,Jaroslav Bydžovský,František Tomášek a J.Holán
16.července 1945 soudruh Gottwald, na lidové manifestaci v Praze Krči,ve svém projevu k sedmdesáti tisícům lidí,prohlásil:
"je třeba s veškerou rozhodností zdůrazniti,že ve vládě nikoho ani nenapadne zestátňovat náš střední a drobný průmysl a nebo dokonce snad živnosti.Kdokoliv takové pověsti šíří,zabývá se rozšířováním nepřátelské, protistátní propagandy."
Z dalších zápisů rady okresního národního výboru v Turnově vyplývá, že se společenské ovzduší začalo v roce 1948 měnit velice rychle.Mimo věci zcela zásadního významu se rada musela zabývat i jinými problémy.
12.1.1948 - do rady
Zítka Rudolf je v udání líčen jako velký povídálek,dobrý pracovník, má kladný postoj k lidově demokratickému zřízení a je organisován v KSČ.
Dle dvou svědeckých protokolů,použil Zítka tohoto výroku:
"President Masaryk jako kovář to ukoval,president Beneš to budoval a president Gottwald , jako tesař , to rozseká,že z toho nezbude ani matenice."
(...) " Po tomto výroku,který vzbudil velké pohoršení,jelikož se to stalo právě v den narozenin Kl.Gottwalda jsme se rozešli. "
Případem se zabývá též okresní soud.Zítka tvrdí,že použil výroku:
"Prvního presidenta jsme měli Masaryka,to byl kovář , ten to ukoval, druhý byl Beneš,ten nás budoval,třetí byl Hácha,ten nás dal němcům a čtvrtého máme presidenta Gottwalda,ten je tesařem a tak jim již nařežem".
(oznámení o výroku Rudolfa Zíky, učinil na zdejšímu VS-SNB Stanislav Šéfr,tajemník sekretariátu KSČ v Českém Dubě dne 24.11.1948 o 8.30 hod.)
Zvířecí Jaroslav z Turnova,
přestupek zákona o organisaci policejní správy. Jmenovaný budil veřejné pohoršení na místě veřejném,tím že dne 25.10.1948 v podnapilém stavu uchopil za klop kabátu Václava Šudu,při čemž prohlásil"zase jeden rudej"a trhnutím za klop odznak utrhl.
...budiž potrestán trestem na penězích 1000 kč nebo trestem na svobodě - 7 dnů
Novotná Augustina,šíření nepravdivých zpráv.
Jmenované dostal se do ruky leták,který vlastně měla ihned předati bezpečnostním ogánům,neučinila tak,naopak leták byl v prodejních místnostech opisován,k čemuž dala souhlas, 5 000 nebo 14 dnů.
Kolínský Alois z Turnova
Kolínský dne 6.listopadu 1948 byl předvolán na MNV.Předvolání pohodil, pošlapal,vyzvání neuposlechl a tímto svým jednáním projevil neúctu a chtěl snížiti vážnost úřadu dnešního lidově demokratického zřízení, 500 - 7 dní.
Richtr Miroslav z Mladostova-Vyskře-šíření poplašné zprávy.
Údajně prohlásil,že je starým komunistou,ale to co dělá dneska strana KSČ, to že je úplný gestapismus,za první republiky že se měl mnohem lépe, takovéto poměry a systém že se dlouho neudrží.Dále kritisoval veřejné hospodářství. 5 000 - 14 dní
Žofka josef z Doubravice-šíření poplašné zprávy.
Údajně dne 20.listopadu 1948 šířil nepravdivé zprávy ve vlaku,že prý komunisté připravovali před únorem 1948 atentát na ministry Masaryka, Drtinu a Zenkla a strana národně socialistická že měla již všechny důkazy o tom zajištěné.Dále pak rozšiřoval zprávu o tom,že
ministra Masaryka komunisté také usmrtili a že Dr.Beneš musel na nátlak komunistické strany odstoupiti. 3 000 - 14 dní
(případ byl oznámen na stanici VB ve Vyskři okr.Turnov dne 29.listopadu 1948 Aloisem Valkounem z Krčkovic č.p.8 okr.Turnov) ( 1/2 )
Tichý Břetislav ze Skalan Vyskře-pobuřování proti republice.
Údajně jmenovaný vypravoval spolucestujícím v autobuse , jak uboze žijeme v ČSR , zatímco ve Švýcarsku mají občané proti nám ráj, porovnáne-li jejich poměry hospodářské a povšechně s našemi poměry.
Údajně prohlásil, že to co se u nás dělá je teror,že by člověk nad tím plakal. Dále posuzoval pracovní dobu.Tím vzbudil veřejné pohoršení. 1 000 kč - 7 dnů.
(na jednání Břetislava Tichého byla zdejší STB upozorněna důvěrnou cestou a dalším šetřením a zejména výslechem svědků,byla tato okolnost potvrzena.)
Jako svědci shodně vypovídali Jaroslav Soukup z Podháje , č.p.69, Bohuslav Hek z Olešnice , č.p.10 a Stanislav Pospíchal z Vyskře č.p.70.
(1/3)
MUDr.Josef Lorenc za nepravdivé kritizování předsedy ONV o koupi osobního vozu a za údajné tvrzení,že komunisté jedny kapitalisty vyhnali a že nejsou o nic lepší,věčně schůzují a usnášejí se a není to k ničemu, trestá se pokutou 5 000 kč v případě nedobytnosti trestem na svobodě .
Tak se Okresním národním výborem v Turnově počínaje,začala ve všech obcích plnit výzva z prohlášení Ústředního akčního výboru, otištěná ve Stráži Severu dne 29.února 1948.
( ... ) nemáme-li trpce litovat toho , že v tomto okamžiku jsme nebyli dost důslední při potírání reakčních sil,je třeba vystupňovat úsilí na nejvyšší míru a rychle skoncovat s každým, kdo se nám postaví v cestu " .
Kapitola 2. JUDr Bohuslav Peroutka.
Jedním ze zaměstnanců okresního národního výboru v Turnově byl počátkem roku 1948 JUDr Bohuslav Peroutka.Na osobní kartě v rubrice nazvané charakteristika pracovní,je uvedeno: "velmi schopný úředník" ,v části nazvané charakteristika politická:" Podle zjištění předsedy ZR u ONV v Turnově nemá kladný postoj k dnešnímu lidově - demokratickému zřízení."
Bohuslav Peroutka zemřel v 85 letech , v roce 1994.Před svou smrtí popisoval tehdejší události takto.
Úřadovat na Okres ním úřadě v Turnově jsem začal v lednu 1943.
( ... ) Mezi právníky ONV platila zásada z první republiky,že musí být politicky nezávislí. A tak až v roce 1946 ,kdy nám bylo vytýkáno všemi politickými stranami, že stojíme proti nové demokracii,vstoupil každý z nás do jiné politické strany. (...) již před únorem docházelo v Turnově k napadání představitelů města a po převzetí moci roku 1948,došlo k výměně méně bojovných funkcionářů KSČ za bezohlednějěší.Z policejního sboru byli odstraněni všichni nepohodlní a byli nahražemi těmi,kteří byli ochotni udělat cokoliv.Vedením boje byl pověřen soudruh Lotar Volejník a Louthan. Z vedoucích funkcí rady ONV byli vyhozeni řádně zvolení lidé a to předseda, učitel Pravoslav Svoboda a další členové rady,pan Červa, Bělík (oba nár.soc) pan Antoš (lidovec) a za soc.dem.pan Prudič.Z rozkazu akčního výboru byli Svoboda,který byl celou válku v koncentračním táboře, Červa a Dr.Plíhal 26.února 1948 odvedeni do věznice okresního soudu.
Do funkce předsedy nastoupil soudruh Beneš a toto jednání schvaloval tajemník soudr. Gdovín,který této protiprávní činnosti ze všech sil napomáhal. Úřednictvu byly předloženy přihlášky do KSČ a kdo je nepodepsal, byl okamžitě vyhozen.Já jsem byl dán také hned do
domácího vězení,protože okresní věznice byla již přeplněna , s podmínkou , že se nesmím vzdálit a být stále telefonem k disposici. ( ... ) teprve po třech měsících svévolného zadržení byli vedoucí funkcionáři nekomunistických stran propuštěni z vězení.Byli ihned nasazováni do
práce v dolech a lesích.Nepohodlní sedláci,kteří odmítali vstup do JZD byyli násilně vystěhováváni ze svých gruntů,třeba až na Šumavu. Rodiny byly rozehnány,majetek byl rozkraden novými představiteli moci, nebo ukraden státem.Komunisté se ničeho neštítili, aby zničili v třídním boji své potencionální nepřátele. Zločiny proti lidskosti byly normou jejich
práce.
Slova příkrá.Snadněji je pochopí ten,kdo znal život doktora Peroutky po únoru 1948.
Do roku 1948 zastával na ONV v Turnově funkci vrchního komisaře policejní správy.Po propuštění ze zaměstnání, byl tři měsíce držen v domácím vězení a poté nasazen na zpracování polomů na Jizerku.
30.května 1952 byl zatčen pro údajnou velezradu . Státním soudem v Praze byl 18.prosince 1952 odsouzen na deset let odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ke ztrátě občanských práv na pět let. V roce 1960 byl amnestován,takže ve věznicích v Liberci,Valdicích a Leopoldově strávil osm let.
JUDr Peroutka se dožil roku 1990 a tím i rehabilitace . Bohužel jako jediný z pěti vedoucích funkcionářů lidové strany na turnovsku,kteří byli s ním ve skupinovém procesu souzeni.Vratislav Michal,Ladislav Antoš, Vojtěch Valkoun a dr.Josef Plíhal již to štěstí neměli. Jakých trestných činů se dopustili a jací byli tito lidé, že bylo nutno je vyřadit ze společnosti a zavřít na mnoho let do vězení?
Citujme z rozsudku:
Rozsudek státního soudu v Praze který na svém zasedání v Liberci rozhodl takto právem:
Antoš Ladislav,Michal Vratislav,Peroutka Bohuslav,Valkoun Vojtěch a dr.Plíhal Josef jsou vinni,že od února 1948,během roku 1949 a dále , v okrese Turnov,v Praze a jinde se spolčili navzájem a s dalšími osobami k tomu,aby se pokusili zničit nebo rozvrátit lidově demokratické
zřízení,společenskou a hospodářskou soustavu republiky zaručené ústavoučímž spáchali
všichni obvinění čin velezrady podle § 78 odst. 2 lit. a) odst 1 lit.c) tr.z. ( 2-3)
Veřejné přelíčení se konalo v budově krajského soudu v Liberci.
Ještě dnes,po téměř padesáti letech žije člověk,který byl přítomen v soudní síni. Syn jednoho ze souzených,pan Vojtěch Valkoun,tehdy třicetiletý , 12.ledna 1999 vzpomínal:
" Líčení se konalo v Liberci,rozsudek zněl usnesením státního soudu v Praze. Doma nic písemně nemám.Oni ho odsoudili,ale žádný rozsudek mu už nedali.Ani nám. Já sem u toho soudu v Liberci byl a nakonec sem byl i u toho celýho konfliktu,pro kterej byli souzený.Začalo to tak,že měly být volby v roce 1948 a vedení lidové strany na okrese Turnov dávalo dohromady takovej volební fond od lidí,který měli peníze.Tak dali dohromady,já nevím,sto nebo dvě stě tisíc.A potom byl ten únor slavnej a lidová strana byla vytvořená , taková ta prokomunistická, nebo se ji pokoušeli tvořit, no a tak tyhlety lidi,který v lidový straně byli,
vodešli,distancovali se vod toho, nezúčastňovali se ničeho a prostě jediný provinění co udělali,tak to,že ten volební fond nedali, protože komunistům to dávat považovali za nesmysl a tak si ho nechali pro případný oběti,který by se mohly vyskytnout tou případnou komunistickou persekucí. Měl to pokladník, Antoš myslím a tak se dohodli a činnost
ukončili, aby na ně nemohli,když voni byli v tom okresním vedení.Chvíli se nic nedělo,až jednou takle v zimě k nám přijel z Prahy nějakej tajemník vod lidový strany, tak v březnu nebo v dubnu a že je bez zaměstnání , že ho vyhodili, že ho nepřijali do ty obrozený strany ,že má nemocný dítě a jestli by mu nemohli nějak pomoct.No načež otec řek dobře,zajedeme k pokladníkovi. Tak tam dojeli,dali mu nějakejch deset tisíc nebo kolik a von vodjel. A aby to nebylo,že jen tak přijel jen pro peníze,tak říkal,že v Praze mezi poslancema se mluví o tom,že by se mohla založit nějaká jiná politická strana,mimo tyhle ty obrozený,že
v ústavě to je psaný a ta že nebyla zrušená,že po sehnání určitého počtu podpisů, je to možný. Takhle nějak, že ty vyhozený poslanci neoficiálně uvažujou. To se konalo u nás doma, tady nahoře to sezení,já sem u toho byl. No a naši hoši,náš otec taky, nad tím kroutili hlavou,že by komunisti povolili nějakou partaj.No a ten tajemník říkal,že to tam vysonduje a dohodli se,že tam za ním dva dojedou,z tyhle ty naší party a že se ho zeptaj, jak to vopravdu vypadá.A tak tam po tom dojeli Michal s Antošem do Prahy, tam se s ním sešli a von jim zas něco navykládal, prostě nic se ještě nekonalo, no a voni se vrátili a zase se u nás sešli aby řekli těm vostatním, bylo jich asi pět,co se vod toho tajemníka dozvěděli. Usoudili , že jim nic pořádnýho neřek,že si spíš vymejšlí a jako, náš otec to říkal snad nejvýrazněji, že je to nesmysl, že to komunisti nikdy nedovolej a že se nebude vo něčem takovým uvažovat, že
voni by to akorát využili a zavřeli lidi,kdyby někdo takovou iniciativu projevil. Že je to všechno předčasný, že sotva se toho komunisti ujali a že by všechny pozavírali, tak jako to dělali Němci.No a pak se nic nedělo, až za nějakej měsíc, najednou přijeli estébáci a tuhle partu
pozavírali.
Pro otce přijeli tatraplánem.Tady stáli na dvoře,pražský číslo a to sem věděl, že tatraplán , u nás na dvoře , není samo sebou. Udělali prohlídku úplně všeho,kde máte zbraně,kde máte flintu,kde máte auto,my sme samozřejmě nic takovýho neměli.Otec měl kolo. No a pak řekli otci. "Pane Valkoun, něco se Vás potřebujeme zeptat,připravte se a půjdete s námi." Náš otec se přestrojil do svátečního a vzal si samozřejmě i klíče a já sem tak na něj koukal,jak si mění ty šaty a říkal jsem si, hochu to už asi dlouho v těhlech šatech nebudeš, když ty lumpové tě
vezou do Liberce. To už ty procesy okolo probíhal y . A taky jo.Jak vyjeli za Příšovice, tak mu dali na oči neprůhledný klapky,to dělali se všema, aby nevěděli kam je vezou. V Liberci je vyslýchali, v Pastýřský ulici, tam měli kriminál, co je dopravní oddělení.Tam tyhlety politický vězně soustřeďovali a vyslýchali,samozřejmě za použití všech možnejch metod násilí. Otec měl ještě půl roku, po ty době co tam šel, rozbitej umělej chrup. To bylo to první co mu rozbili těma ránama všelijakejma, načež von tu jejich mizernou stravu musel kousat bez zubů a vo to to měl horší. Když s níma sepsali protokoly,vynutili přiznání a naučili všechno možný, tak je dali do věznice normální a čekali na proces. Takže půl roku byli v ty Pastýřský ulici a čtrnáct dní čekali na soud.My sme nevěděli žádnej důvod , proč byli vlastně zavřený a teprve tam sme se dověděli, že voni založili protistátní skupinu za účelem rozvracení republiky, že se scházeli a zkrátka a dobře,pak se ukázalo,že ten generální tajemník jim dělal konfidenta a že objížděl ty okresní oddělení na vícero místech,protože když jsme se v roce 1969 odvolali,
aby revidovali ten nespravedlivej rozsudek, tak sme se devěděli, že ten tajemník,jmenoval se Štěpánek, bydlí v Praze a dělá ředitele Parku Julia Fučíka. Ten proces se konal v Liberci , ve velký zasedací síni, byl veřejný, ale voni vůbec nepozvali ani komunisty z okolí,aby se
přsvědčili,co je to za zločince, protože věděli, že to divadlo by ani na ně nepůsobilo dobře.Tak sme tam byli jen příslušníci rodin. To když sme tam v Liberci u toho soudu hledali tu zasedací místnost, tak vidím jak sestupuje ze schodů pět chlapů v nějakech těch hadrech pruhovanejch, ale bledejch, bílejch jak z koncentráku, vyhublejch,ty krky v těch košilích
měli prostě takle volný, úplně k nepoznání. Já si říkám,sakra tyhle chlapi,nejsou to voni naše známí? Tak se lepší podívám a nakonec sem poznal , že tam je otec, Michal a tyhlety všechny,že jdou do soudní síně. Tak jsem byl samozřejmě rozrušenej a pak v ty soudní síni na ně hřímali, jací to jsou zločinci že ve spojení se zelenou internacionálou připravovali zničení republiky , no a že se doznali.Když se ohradili,tak ten prokurátor říkal,vždyť ste se doznali,tady to mám podepsaný v protokolech.Přerušovali je,takže nemohli říct souvislou větu, nějaká obhajoba vůbec neexistovala.Já pamatuju,že Michal měl odvahu a že na ten
dotaz, "podepsal jste to nebo ne?", tak říkal "podepsal ale víte vono, když jako nás vyslýchali tak tenkrát" -"podepsal jste to nebo ne?"-nenechali ho domluvit a von zničenej fysicky a nervově pak sklapnul,ale bylo vidět,že měl chuť říct, že to bylo vynucený,ty protokoly. Tvrdej chlap byl taky Antoš.Ten se mi moc líbil.To se ptali mého otce,jestli má rád Sovětský svaz.Otec odpověděl, že když přišla Rudá armáda,tak u nás bydleli ruský důstojníci. To byla pravda.My jsme jim byli vděčni,že nás vosvobodili. Prokurátor se do otce pustil,jako že
si myslí,že mu bude někdo věřit,že jako vesnický boháč, který měl majetek,měl rád Sovětský svaz. Načež pak nastoupil Antoš a toho se ptal taky."Měl jste rád Sovětský svaz?" a Antoš řek "neměl". To se mi strašně líbilo a jen ten, kdo ví,co tam zkusili a jak byli zpracovaný, může
dostatečně vocenit tu statečnost.Tohle říct, si v dvaapadesátým roce nikdo nedovolil ani v hospodě.Ten prokurátor začal řvát, "tak vidíte,to je vidět jakej to je nepřítel lidu,von je tak zarputilej, že do očí nám tady tvrdí,že neměl rád Sovětský svaz." Našemu otci dali za velezradu devět let. Nejnižší sazba byla deset let a otci dali devět. Antoš dostal za velezradu čtrnáct let.To asi za ten Sovětskej svaz. Byla to fraška,ty lidi byli strašně zbědovaný a úplně nervově vyřízený. Nedávali jim jíst, náš otec byl normální člověk a najednou místo osmdesát kilo neměl ani šedesát,že jo. Z hladu jedli třeba i zubní pastu a nebo měli halucinace. Voni jim ráno zavřeli kavalec, to prkno zamkli ke zdi a museli celej den stát a v noci je vyslýchali, takže se nemohli vyspat. To třeba když se někoho báli,že by nevydržel nějaký to fackování a chtěl se bránit,tak je posadili do rohu na židli a tam měli kruh na podlaze a k tomu kruhu mu přivázali ruce a mohli si s ním dělat co chtěli. Když spali, tak museli spát na zádech,když se obrátili na stranu tak bachař přišel a vzbudil je, zkrátka zkusili tam moc.Prostě v těhlech podmínkách nemoh nikdo vydržet. To bylo jako za gestapa.Ten člověk byl tak zlomenej,že už chtěl jen mít klid,dostat najíst,aby se moh vyspat a jinak jim bylo všechno jedno. Nejlíp ještě vypadal Plíhal, ten tam před tím procesem nebyl tak dlouho. Ti vostatní, to byly trosky. Jako když vidíte koncentrák,prostě z profilu,jak šli dolů po těch schodech ty lebky byly původní,ta lebka se nezhubne, kdežto ty krky byly tak slabý v těch zapnutejch košilích, že se mi zdálo, že vidím nějaký přízraky.
Bílý, jako když je natřete tekutým pudrem.Votřesný to bylo.To když byli u toho soudu,tak to už byli čtrnáct dní v ty budově soudní nechaný, aby se trochu vzpamatovali. Aby vůbec jako trošku vypadali. A při tom byli tak hrůzní,že já sem na první pohled ani vlastního otce nepoznal. Vono se tam říkalo,že já sem byl mezi níma když se scházeli, ale vo mě
nestáli, voni si mysleli,ty mladý převychováme,třeba.Jim šlo vo to, aby ty organisátory z lidový strany zlikvidovali. Jednak majetek, to bylo propadnutí celýho majetku,že jo,zákaz občanskejch práv,jedno s druhým prostě. Jednak je zavřít,aby měli zaručeno že oposice žádná nebude a i po ty majetkový stránce. Peroutkovi a Plíhalovi sebrali fabriky, Michalovi mlejn, takže touhle tou cestou to bylo hladce provedený. Nám sebrali celý statek. Polovička byla sice matky, ale podle nějakýho paragrafu to sebrali všechno. Za tu dobu, co byl otec v kriminále,sme ho viděli asi třikrát. To se pamatuju na první návštěvě, po tom rozsudku,
tak sme stáli na chodbě,tam bylo drátěný pletivo a za to pletivo přivedli mýho otce a Antoše.Mezi níma stál esenbák,na druhý straně sme byli my.Mluvit se mohlo jenom o rodině,to nám řekli předem.Toho esenbáka dělal kluk, kterej bydlel tady vedle v baráku.Ten měl službu.Takže možná proto šel vod nás dál.Ale my sme stejně měli strach mluvit , protože sme nevěděli jestli tam není někaký vodposlouchací zařízení. Antoš otevřel pusu a ukazoval rodině že ji má prázdnou, jak mu zvyráželi zuby.Tak sme viděli, že když někdo tohle dokáže udělat, tak to s gestapem žádnej rozdíl není. Když otec přišel z kriminálu, tak dělal tu nejhorší práci tady v drůbežářských závodech. Všechnu možnou práci, kterou nikdo nechtěl dělat. Dostával za to dvanáct stovek a bral čtyři sta korun důchodu. A to někomu z těch soudruhů vadilo,že von má důchod a ještě bere dvanáct stovek. Postarali se vo to,že z okresu přišel papír, že vzhledem k tomu že pracuje a že se provinil, tak se mu důchod odebírá, pokud bude pracovat.Ta závist někoho tady stačila k tomu,aby mu i ty ubohý čtyři stovky odebrali.To byl naprosto bezprávní stát.Když pustili Michala,ten přišel domů dřív než otec, tak pamatuju, jak vypravoval,že mu komunisti nabízeli,že mu umožněj fingovanej útěk za hranice za to,že
s níma bude spolupracovat.Tady by měli manželku se čtyřmi dětmi jako záruku.No ale von jim řek,že ne."
To byla doba,to vám řeknu,to byl strach jak za války.
Může dnes někdo pochopit,co znamenaly léta života ve vězení pro lidi,kteří se ničím neprovinili? O tom,že otci pana Valkouna a ostatním nebylo lehko,svědčí básnička,která se dochovala ve spisech Bohuslava Peroutky.JUDr Peroutka nebyl basník a jako policejní komisař jistě nebyl slaboch. Básnička začíná a končí takto:
Ze vzpomínek kytičku pro moji holčičku
uv i l jsem v paměti dnes ráno sám.
Přijmi ji dítě mé,na důkaz lásky té,
kterou nezlomenou v srdci chovám.
(...)
Mamičce pro štěstí políbej zápěstí,
babičkám poceluj bílé skráně.
Vyřiď,že každý den vzpomínám na ně jen,Na ně!Na ně!!!
Všem potřes pravicí a vyřiď zdravici
zvláště mé maličké svátečnici!
Pak vrať se zase k nám,kde toužebně čekám,
vždyť jsem tak sám!!!
V květnu roku 1996 byla vydána knížka prof.Dr.Josefa Kalvody "Z bojů o zítřek" V části kde se píše o činnosti spolupracovníka StB Dr.Chalupy se dočteme:
(...) Pokud jde o další skupiny,pak před napojením na Chalupu a řídící orgány Stb,se členové těchto skupin scházeli,hovořili všeobecně o vývoji politické situace a dohodli se,že bude vhodné čelit tomuto vývoji, doporučovali vydávání ilegálních letáků a uvažovali i o přípravě
sabotážních akcí.Nebylo však zjištěno, že konkrétně k některým těmto aktům přistoupili.S výjimkou jediného M.V.,který byl dodatečně odsouzen za neoznámení tr.činnosti převádění osob do zahraničí za úplatky, nedopustili se odsouzení z vlastní iniciativy žádné protistátní činnosti
(...) Z toho vyplývá,že činnost všech odsouzených byla jednoznačně
vyprovokována orgány StB.
Iniciály V.M.v uvedené části článku,patří jménu Vratislav Michal.
Tak se začal rýsovat příběh dalšího z pěti velezrádců, jednoho z nejvíce postižených občanů našeho okolí.
Mlýn zvaný" Pod Habrem" stával na kraji obce Ktová,směrem na Rovensko p.Tr.Majitel, Vratislav Michal, měl mezi lidmi přirozenou autoritu,byl velmi oblíbený a uznávaný. Jeho statečné jednání v době války nikdo nezpochybnil a ještě dnes žijí pamětníci, kterým pomohl přežít nejhorší:
Milý Vráťo ! 27.května 1945
Nyní , když skončila ta zhoubná válka , pokládám za svoji mravní povinnost,abych Ti co nejsrdečněji poděkoval za to,že jsi mi umožnil abych mohl dobře se starat o svoji rodinu i o rodiny mých dobrých kamarádů,kteří se stali obětí té nenasytné germánské bestiality a byli
zavřeni v kobkách koncentračních táborů. Přeji Ti za to aby jsi se dožil mnoha úspěchů v podnikání a štěstí v rodině.
Tvůj
Kovář M.
Několik podobných dopisů se zachovalo jako příloha v trestních spisech.Najdeme zde i novinové výstřižky z roku 1945. ( 5 )
( ... ) Zvláště těžké to bylo na turnovsku,kraji partyzánů a parašutistů. Čeští mlynáři v kraji však cítili s lidem.Podhaberský mlýn v té době byl útočištěm i vzdáleného okolí.Stále i přes všechnu bdělost gestapáckých stvůr , scházely se tu celé zástupy a nikdo neodešel s prázdnou, kromě těch,kteří sami nabízeli za mouku vysoké ceny.To mlynář Michal nesnesl neboť prodával všem stejně levně.Každého týdne se tu scházelo kolem 600 lidí.Jednou však také 1600 lidí,kterým se rozprodalo asi půl vagonu mouky,každému po 3-4 kg.Mlynář Michal byl poctivý vlastenec, který štědře podporoval rodiny zatčených i zajatce, k teří se zdržovali v blízkých lesích.Těm i partyzánům opatřoval vedle živobytí i oděv a svým příkladem strhl k odvážným činům i ostatní
občanstvo.
Vděčnost našeho lidu se projevila v květnových dnech,kdy k jeho mlýnu přišly zástupy s hudbou,aby mu vyjádřily svůj dík a uznání.
Zachoval se i dopis zcela jiného druhu.
Velectěný pane komisaři!
Sděluji Vám , že Vratislav Michal mlýn Ktová u Rovenska p.Tr.koupil tyto dny od Otakara Kořínka z Hrdeňovic 50 q pšenice a od Emanuela Noska velkostatek Semín žita a pšenice více než 50 q a stále kupuje dál od všech sedláků ze Ktovy a jinud a stále vyměňuje lidem , jako když je volný obchod.Michalův šofér ví všecko,ten by všecko řekl.Je potřeba pana Michala zajistit,šoféra,stárka a ty sedláky, ale musí se hned.Ten Michal měl deliktů mnoho , ale všechno mu projde,dovede to zařídit.
Dále bych doporučoval mlynáře Ladislava Brožka,Kouty u Rovenska uklidit.Kupuje pšenici a platí za 100 kg 1000 kč,na dvoře dělaj hrozný věci a na černo mele stále.
To co uvádím je správné a doporučuji ihned zařídit než bude pozdě.
Pod tímto ručně psaným anonymním dopisem je poznámka.
Tento dopis je originál , zaslaný v létě 1944 Gestapu Jičín a mnou
zachycený.
Rudolf Z á veský
bývalý listonoš v Jičíně
nyní u pošt.úřadu v Jablonci .
To,co se díky odvaze českého pošťáka nepodařilo gestapu,neminulo pana Michala po roce 1948.Třídní boj byl v nové společnosti na prvém místě a vděčnost,která zůstala v srdcích mnoha lidí po celá desetiletí, nebyla panu Michalovi nic platná.Byl majitelem mlýna a dalších
nemovitostí,funkcionář strany lidové a proto stál dle tehdejšího slovníku,na druhé straně barikády a musel z cesty. Náznaky toho, že pro něho v nové společnosti není místo, pocítil již měsíc po vítězném únoru a během celého roku 1948.
1.dubna 1948 dopoledne byla provedena domovní prohlídka v chatě Vratislava Michala,mlynáře ve Ktové č.p.61 okr.Turnov.
( ... )
vykonání domovní prohlídky se dožadoval MNV v Troskovicích dopisem č.j.402/48 ze dne 28.března 1948.
Při této domovní prohlídce nebylo nic závadného nalezeno.
OAV NF v Turnově 18.srpna 1948
č.j.1823/48
věc: zastavení výkupu obilí-mlýn Michal,Ktová
Titl.
Místní akční výbor NF ve Ktové.
Na základě informací několika občanů ze Ktové byl OAV NF zastaven výkup obilí u pana Vratislava Michala,mlynáře ve Ktové.Tento zásah učinil OAV NF v Turnově proto,že byl dle informací ohrožen plynulý výkup obilí.Postižený se nyní odvolává na to,že jde o jednotlivce osobně proti němu zaujaté a žádá konkrétní důkazy.Sdělte svoje stanovisko k tomuto případu a obratem sdělte nám zprávu.
za OAV NF
tajemník
Představitelé komunistické strany ve Ktové,zasílají okresnímu akčnímu výboru zprávu.
Místní org.KSČ ve Ktové 22.srpna 1948
Titl.
OAV NF v Turnově
( ... )
za 1.
pan Michal byl v únorových událostech Místním akčním výborem národní fronty vyloučen v obci ze všech veřejných funkcí,protože byl jednatelem Okresního výboru strany lidové a pracoval a podporoval postup a činnost reakčních stran,zejména nechal posílati zdarma zde i v okolí časopis Lidová demokracie.O obsahu tohoto listu není třeba se rozepisovati.
za 2.
Jest pravda že za okupace vykupoval od zdejších rolníků značné množství obilí,což bylo celkem správné,ale jest pravda,že někteří rolníci nedodávají více obilí ani nyní a tudíž je pravděpodobno že vykupuje obilí na černo i nyní.Jest možno že dnes by obilí nekupoval,ale ponecháním jemu výkupu obilí,jest umožněna zemědělcům cesta do mlýna s obilím,které by snadno mohlo zmizeti na černém trhu ve formě mlýnských výrobků.Máme zde veliké množství rolníků,kteří se na dnešní lidově demokratickou vládu ned í vají příznivě a letáky,které zde byly rozhazovány,jsou jimi schvalovány a oni právě tvrdí že kontygent není možno splnit.
za 3.
Místní org.KSČ ve Ktové žádá aby byly stanoveny úřední dny do mlýna a to i pro šrotování,alespoň pro dobu splnění dodávky.
za 4.
Upozorňujeme že pan Michal neuposlechl zastavení výkupu obilí a kupuje dále,což může prokázati skladník Hospodářského družstva v Borku.
Za stávajících poměrů nemůže a nebude KSČ ve Ktové zodpovídati za plnění dodávek předepsaných místním rolníkům,kteří jsou skrytě i zjevně proti příkazu plnění dodávek.
Za Místní org.KSČ Ktová
Křelina Ant.
Takto se zachovali někteří sousedé a občané z okolí,pouhé tři roky po tom,kdy mlynáři Michalovi děkovali a provolávali věčnou slávu.
Obavy soudruhů ze Ktové byly oprávněné i když obilí nemuselo mizet na černém trhu.Mlynář Michal pomáhat lidem nepřestal. Zmiňuje se o tom pan Kozák ze Hnanic.
U Michala jsme mleli.Ten to vodnes nejvíc.Lidi,který živil během války , se pak na něm podepsali.On to byl opravdu inteligentní člověk a moc lidem pomoh. To i po tom .To rozpisoval národní výbor, na kolik lidí ,kolik obilí si každý může semlít pro sebe. Ty příděly samozřejmě
nestačily,tak jsme si tam dojeli dvakrát , na to jedno povolení a automaticky nám to uďál.
Po znárodnění mlýna pracoval v něm Vratislav Michal jako spoluzmocněnec národní správy a později krátkou dobu jako úředník národního podniku Východočeské mlýny v Předměticích nad Labem,kam byl jeho mlýn začleněn.To však již veřejná bezpečnost pracovala na plné
obrátky a nad rodinou Michalových se stahovaly mraky.
Pocítil to otec Vratislava Michala,nejstarší z rodu,tehdy 70 letý Josef Michal,který si dovolil nic netuše,zavtipkovat.V trestním oznámení z 28.března 1950 je jako podstata obvinění uvedeno:
Josef Michal je důvodně podezřelý,že dne 25.března 1950 kolem 7.hodiny, když šel s mlékem na sběrné stanoviště,které se nachází před domem Frant. Zlevora (...) vyslovil se před Františkem Holubcem č.p.71 a Josefem Pokorným čp.43 oba ze Ktové:
"Ministr Čepička odstoupil - Fierlingera postřelili - a 80 jich odletělo do ciziny".
Zpráva o vyšetření.
¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦
Dne 25.března 1950 zjistil podepsaný od ji s té osoby,že Josef M i ch a l ze Ktové čp.95,okr.Turnov měl pronésti výrok o čemž kolují v obci Ktové pověsti zneklidňující.
Dalším šetřením byli zjištěni přímý svědci a to: František Holubec a Josef Pokorný ze Ktové.
Svědek F.Holubec protokolárně vypověděl:
Dne 25.3.1950 šel jsem společně s Michalem s mlékem na stanoviště a Michal se mě otázal"ty jsi teď bez práce,nechtěl bys nějaké místo"já se ptám jaké? On mi na to odpověděl:"Ministr Čepička odstoupil,nechtěl bys na jeho místo? - To ještě není všechno.Fierlingera postřelili a 80 jich odletělo do ciziny.
Při zpáteční cestě domů jsem zašel k předsedovi KSČ Antonínu Křelinovi ze Ktové čp.99,kterému jsem řekl celý případ a ptal jsem se jej, zdali něco neví co je na tom pravdy.(viz příl.č.1)
Svědek Josef Pokorný vypověděl:že Michal rozvedl debatu o ministru Čepičkovi a řekl že odstoupil a dále,že někde přistály letadla a v nich od nás odletělo 80-83 lidí.Pokorný jest v přátelském poměru s Michalem,jako bývalí příslušníci lidové strany oba ostře zaměření proti
lidově - demokratickému zřízení,takže jeho výpověď je velice stručná.
/viz příl.č.2./
Výroky Michala na svědka Holubce-jako člena KSČ nějak zvlášt nepříznivě nezapůsobily,ale přesto to oznámil předsedovi KSČ a ptal se jej co je na tom pravdy.
Naproti tomu u svědka Pokorného,který sběrem mléka v obci Ktové a dovážkou do mlékárny v Rovensku p.Tr.přijde do styku s větším počtem lidí,mohlo by se státi vzhledem k jeho reakčnímu zaměření a důvodnému podezření rozšiřování zneklidňujících zpráv,čímž by mohlo být způsobeno vážné znepokojení obyvatelstva.
Mimo to bylo ještě důvěrnou cestou zjištěno,že Michal příslušníkům SNB jinak neřekne než gestapáci a dále že bude stejně převrat,že dělníci to vésti nemohou,ti že zůstanou zase jen dělníkama a páni,že jsou páni a budou pánama a že to bude tak jako to bylo dříve.Po důkazním materiálu se vede dále šetření.
Podezřelý Josef Michal z části doznal výroky,avšak s tím že byl na ně dotázán Pokorným.A ohledně odletu 80 osob že se dozvěděl z "Hlasu Ameriky" (...) k tomu dodal,že tuto relaci bral stejně s rezervou.(viz příloha č.3)
Vedením stanice pověřen:
šstrážm.Tintěra
Tak jako ve všech případech,vyžádal si soud zprávu o pověsti obviněného. Jako v případě syna,tak i názor na starého pána se po pár letech změnil.Byl vypracován tento posudek.
Josef Michal ze Ktové čp.95 - pověst.
Josef Michal jako bývalý majitel mlýna v obci Ktová,touto obcí doslova vládl,měl velký vliv na obyvatelstvo v celém okolí,jeho synovi Vratislavu Michalovi byly znárodněny dva mlýny a hotel.Vrat.Michal je nyní ve vyšetřovací vazbě KV STB v Liberci pro protistátní činnost.
Rovněž jeho příbuzným v Turnově byl znárodněn majetek.Podezřelý a vůbec celé příbuzenstvo jsou býval í vykořisťovatelé - kapitalisté a všichni jsou velmi ostře zaměřeni proti lid .demokratickému zřízení.Jsou to vyložení třídní nepřátelé.
Občané s pokrokovým zaměřením přijmou s povděkem,když podezřelý
bude po zásluze potrestán.
V Rovensku p.Tr. 8.2.1951
vedením stanice pověřen,
šstrážmistr:
Václav Tintěra
To se také stalo a pan Michal vyslechl 2 června 1950 rozsudek ve kterém se (...)
odsuzuje
k trestu vězení v trvání dvou měsíců a k peněžitému trestu 5 000 kčs v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu v trvání 10 dnů a k náhradě nákladů trestního řízení./přísl.§/dle
V rozsáhlém zdůvodnění se píše mimo jiné :
Naše republika plní pětiletý plán a k tomu, aby všechny úkoly pětiletého plánu řádně mohly býti splněny, nutně se vyžaduje, aby pracující lid měl klid a aby nebyl znepokojován takovými zprávami jaké rozšiřoval obžalovaný.
Obžalovaný,který je téměř 70 roků starý (...) udělal na soud dobrý dojem a soud je přesvědčen, že k polepšení obžalovaného stačí pohrůžka trestem,povolil soud obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu a stanovil lhůtu zkušebnou na dobu 3 let.
Josef Michal dostal trest podmíněný a do vězení nemusel.Kalich hořkosti však neměl zdaleka vypitý do dna.Jistě ho nenapadlo, že materiál, který nakoupil a v jeho domku uložil syn Vratislav,aby ho mohl v těžkých časech,které očekával odprodat,mu značně zkomplikuje zbytek
života. Rok po soudním procesu, v němž byl pan Michal starší odsouzen pro šíření poplašné zprávy,zasílá okr. prokurátor krajskému prokurátorovi v Liberci spis,obsahující nástin žaloby Michala Vratislava a Michala Josefa a žádá ho o schválení postupu.
Protože syn Vratislav byl v této době již ve vazbě a byl stíhán pro závažnější zločiny,bylo trestní stíhání vůči němu v tomto případě zastaveno.Souzen byl Michal Josef za ukrývání věcí,které si do jeho domku uložil jeho syn.Čtvrtého října 1951 v nástinu žaloby o tom okr.
prokurátor mimo jiné píše.
( ... ) jsou podle trestních oznámeních ( ... ) podezřelí že ve vzájemném srozumění a součinnosti shromažďovali a ukrývali věci v důvodech připojeného nástinu žaloby uvedené.Jedná se vesměs o věci jichž byl nedostatek a podléhaly řízenému hospodářství a jejichž cena na černém trhu byla velmi vysoká.
( ... ) věci v žalobě uvedené shromažďoval Vratislav Michal spolu s Josefem Michalem od doby okupace až do prosince 1950,kdy byly při domovních prohlídkách odkryty a zabaveny.
( ... ) je zde podezření z pletich proti zestátnění podle § 130 tr.z.avšak jak již v žalobě naznačeno,nejedná se o tento trestní čin jako ohrožení zásobování podle § 134 odst.1 tr.z.,neboť věci byly shromažďovány a peníze do nich ukládány již od doby okupace,po dlouhou
dobu,kdy ještě nehrozilo znárodnění a jak patrno úmyslem obviněných bylo získat cenný věcný majetek,jehož rozprodejem v pravý čas by získali více peněz než do něho vložili.
Z uvedeného vyplývá že dokonce i prokurátor,který pana Michala žaloval uvádí , že se nejedná o trestní čin ohrožení zásobování.Okresní soud v Turnově byl jiného názoru a dne 31.října 1952 byl vynesen rozsudek ve kterém konstatuje , že obviněný jest vinen,že ukrýval věci
v úmyslu opatřiti si jejich prodejem nepřiměřený zisk a dopustil se tedy nakalého jednání, které by mohlo ohrozit plynulé zásobování obyvatelstva,
čímž spáchal trestný čin ohrožení zásobování podle § 134 odst.1 tr.z. a za to se
odsuzuje podle § ( ... )
k trestu dodatkovému v trvání dvou měsíců odnětí svobody.
podle § ( ... ) k trestu peněžitému 15 000 kčs,v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu podle § ( ... ) k šesti týdnům odnětí svobody.
Nepodmíněně.
Současně soud rozhodl že i trest,který byl uložen v roce 1950 za šíření poplašné zprávy se mění na nepodmíněný.Odvolání obviněného bylo rozhodnutím krajského soudu v Liberci ze dne 16.ledna 1953 zamítnuto.
Rozhodnutím presidenta republiky ze dne 4.5.1953 byl trest v trvání tří měsíců odnětí svobody v rámci amnestie prominut.
Sedmdeátiletý pan Michal, po nekonečných výsleších a několika soudních procesech,měl štěstí a nakonec díky amnestii do vězení nemusel.
Těžko říci, jakou měli Michalovi radost,že pomohli při výstavbě socialistické vesnice,jak vyplývá z následující žádosti.
Státní prokuratuře v Turnově 5.dubna.1954
Jednotné zem.družstvo ve Ktové žádá státní prokuraturu v Turnově o přidělení materiálu,který byl zabaven Vratislavu Michalovi z Ktové čp.61. (...) Žádaný materiál bude z velké části použit na stavbu vepřince, hned po ukončení jarních prací a proto JZD ve Ktové plně doufá , že žádaný materiál mu bude přidělen.
za JZD: Valkoun Bed. Křelina Ant.
předseda člen představenstva
Syn Josefa Michala,Vratislav,byl zatčen 9 .října 1950.Proč,je zřejmé z rozsudku Státního soudu v Praze.Ten po hlavním líčení dne 19.září 1951 rozhodl že:
Obvinění
1) Vratislav M i ch a l, nar.13.5.1906 ve Ktové,okr.Turnov,býv.majitel mlýna,nyní úředník,posl.bytem ve Ktové č.61.,
2) Václav Ch a r o u s e k,nar.23.3.1903 v Troskovicích,okr.Turnov, zemědělec a hostinký,posl.bytem v Troskovicích č.16.,
oba t.č.ve vazbě,
jsou vinni ,
že v polovině r.1949 v Troskovicích,Ktové a jinde zprostředkovali Milan u Reichciglovi spojení s jistým Františkem Houškou za tím účelem,aby mu umožnili ilegální odchod za jeho otcem do západního Německa,tedy úmyslnýmm opatřením prostředků napomáhali k bezpečnému vykonání neoprávněného opuštění území republiky československému občanu,který tak učinil v úmyslu poškoditi zájem republiky, čímž spáchali zločin spoluviny na zločinu neoprávněného opuštění území republiky podle
§ 5 tr.z. z r.1852 ř.z. a § 40 z.č.231/48 sb.
a odsuzují se :
( ... )
Vratislav Michal na 4 (čtyři) léta,
Václav Charousek na 18 (osmnáct) měsíců.
Podle § 48 z.č. 231/48 vyslovuje se konfiskace u obviněného Michala c e l é h o, u obviněného Charouska j e d n é p o l o v i n y jejich jmění.
Podle § 48 z.č.231/48 sb. vyslovuje se u obou obviněných ztráta čestných práv občanských,při čemž doba nezpůsobilosti k jejich znovunabytí se stanoví u obviněného Michala na 5 let, u obviněného Charouska na 3 léta.
O d ů v o d n ě n í
( ... )
Obviněný Michal jest synem samostatného mlynáře.Po smrti jeho otce tento mlýn zdědil ( ... ) Mlýn byl ve špatném stavu a tudíž,aby mohl být schopen konkurence , vypůjčil si od svých příbuzných velkou částku peněz a provedl přestavbu a rozšíření mlýna.Po opravě však nastala
kontingentace monopolního mletí a vzhledem k tomu,že Michal dříve mlel velmi málo,měl také velmi malý příděl a jeho situace vypadala tak,že bude muset likvidovat. V té době se obrátil na nějakého Reichcigla, tehdejšího agrárního politického činitele,který mu zajistil dostatečný
příděl, takže mohl nadále existovat.Když onen Reichcigl vážně onemocněl, při jedné návštěvě Michala u něj v nemocnici,požádal Michala o převzetí poručenství nad jeho dvěmi nezletilými dětmi,v tom případě že by se s ním něco stalo. Toto mu Michal přislíbil.
Někdy v polovině r.1948 se Michal dozvěděl,že onen Reichcigl uprchl ilegálně do zahraničí.I mladší Reichcigl , Milan , se pokusil uprchnout ale byl zatčen a určitou dobu držen ve vazbě.Tímto okamžikem se Michal cítil vázán slibem,který Reichciglovi dal a počal pečovat o jeho děti.
(...) Při jednom rozhovoru mu Milan řekl že by chtěl odejíti za svým otcem do zahraničí,při čemž odevzdal Michalovi dopis,ve kterém otec Milana žádal Michala,aby Milanovi napomohl k odchodu do zahraničí.
Michal nejprv se snažil Milanovi tuto myšlenku vyhnat z hlavy,avšak pro tvrdošíjný odpor Milanův od toho upustil a slíbil mu,že jakmile se naskytne příležitost, že se pokusí mu ilegální odchod do zahraničí zprostředkovat.
Na jedné schůzce s Charouskem se Michal Charouskovi svěřil s tím,že má jednoho známého,při čemž jméno neudal,kterého by potřeboval dopravit do zahraničí. Asi za měsíc se k Charouskovi do hostince dostavil František Houška,který po chvilce debaty se otázal Charouska zda některé osoby z obce uprchly do zahraničí,při čemž podotkl,že on sám takové hromadné přechody do zahraničí provádí a organisuje.Charousek zatelefonoval Michalovi ( ... ) a došlo k vzájemnému sznámení. (... ) Po nějaké době se Michal dozvěděl,že skutečně ilegální odchod do zahraničí Milana Reichcígla se podařil a že oba,jak otec tak syn Reichciglové se
nyní nacházejí v USA.
(...) k dokreslení osoby obviněného Michala je nutno dodat,že při domovní prohlídce u něho byly nalezeny 3 štvavé protistátní letáky,o kterých Michal prohlásil že je nerozšiřoval a že si je uschoval pouze proto, že tak činí se všemi písemnostmi,které obdrží.
Když byl Michal po podezření z této trestné činnosti zatčen , pokusil se v nestřeženém okamžiku uprchnouti tím,že vyskočil z okna prvního patra na dlažbu,při čemž si roztříštil patní a nártní kosti, přesto však uběhl asi 200 m kde v zahradě zůstal ležet (...) K tomuto Michal řekl, že nechtěl uprchnout do zahraničí,naopak,když viděl v jaké situaci se nachází a jaké to může mít následky pro jeho rodinu,chtěl skokem z okna spáchat sebevraždu.
Michal řekl že pomoc Milanovi Reichciglovi poskytl pouze z jeho přátelství k jejich rodině,neboť se cítil vázán určitou povinností k staršímu Reichciglovi za jeho existenční záchranu v době prvé republiky a že byl přesvědčen,že po příchodu Milana Reichcigla do zahraničí k svému otci , pak tito odplují do USA,kde si najdou práci tak, jak mu o tom starší Reichcigl podal zprávu.
Charousek řekl že této činnosti se dopustil pouze proto,že se cítil vázán vděkem obviněnému Michalovi za jeho hmotnou pomoc v době okupace, že v době kdy se této činnosti dopustil,nebyl vůbec informován o způsobu a nebezpečnosti práce naší zrádné emigrace v zahraničí,neboť se o politický život nestaral (...) dále řekl , že ani nevěděl komu má být pomoženo za hranice,neboť Michal mu to neřekl.
Oba pak shodně řekli že rozhodně této své činnosti se nedopustili v úmyslu velezrádném.
Zápis o výpovědi sepsaný 12.prosince s převaděčem Františkem Houškou.
(...) jel jsem s Podzimkovou, která právě odjížděla ke svým známým pod Trosky,bývalý hrad Trosky u Rovenska,kde já sám jsem navštívil přímo pod Troskami vesnici a zašel jsem do restaurace,myslím že tato se jmenuje buďto "Pod Lipami",nebo",U Lípy".Jest to jediná restaurace ve vesnici. S restauratérem jsem se dostal až na rozhovory o uprchlících v Německu. Já jsem se mu nakonec svěřil,že jsem v Německu a v ČSR že jsem nyní ilegálně.Na to on mi řekl že je to dobré,že má známého,který potřebuje převést přes hranice.Bylo to v neděli,na datum se nepamatuji. Já neměl velké chuti k tomu abych se seznamoval s dalšími,kteří by věděli něco o mně, avšak nakonec jsem svolil, že jeho známého převedu a řekl jsem hostinskému, že tento musí býti nejpozději v úterý večer ve Františkových lázních a udal jsem adresu ( ... ) . Poté hostinský zatelefonoval a přišel muž, kterému říkal pane Michel a s tímto Michelem jsem celou věc dojednal. Michel se mne dotazoval, co budu za tento převod požadovati a řekl mi, že se netýká jeho, ale jeho známého, který na uvedenou adresu se dostaví a já že obdržím 10.000 Kčs. Skutečně později také se tento muž do Františkových Lázní dostavil, jmenoval se křestním jménem Milan, na další si nepamatuji, obdržel jsem od něho 10.000 Kčs a převedl jsem jej přes hranice.