Ignorance, nebo záměr?
ÚS doložil, že restituentka měla jednoznačné právo na to, aby jí státní Pozemkový fond vydal půdu jako náhradu za pole, které její rodině v komunistické éře zabavil stát. Půdu, kterou si sama vybrala ve stejném místě, kde byly její původní pozemky. Státní fond a soudy v Praze to však přesto odmítly. Navzdory tomu, že už roky platí ústavní verdikt: na odpovídající státní pozemky, které si sami vyberou jako kompenzaci, mají restituenti nárok.
ÚS je přesvědčen, že příběh ženy, která se nedožila spravedlnosti, je velmi vážným varováním pro celý český justiční systém. "Rozsudky obecných soudů, pokud jde o jejich odmítnutí zabývat se oprávněným nárokem stěžovatele, svědčí především o zásadním selhání těchto soudů. V důsledku pak svědčí postup těchto soudců o neznalosti Ústavy (v lepším případě) nebo o jejím úmyslném ignorování," uvedl senát Ústavního soudu pod vedením Jana Musila v nálezu, který má deník Aktuálně.cz k dispozici. Soudkyní zpravodajkou v případu byla Eliška Wagnerová.
Jednejte rychle, zněla prosba. Nestalo se
Případ, který vedl ÚS k tam silnému výroku, je z pohledu restitucí takřka modelový. Žena v roce 1998 požádala o vydání náhradních pozemků za půdu ve Zbraslavi, kterou musela v roce 1964 vydat pod nátlakem státu. Její nárok potvrdil i pražský magistrát, žena požádala s tím, že je jí už 80 let, o urychlení vyřízení žádosti. Státní Pozemkový fond sice žádost zaevidoval, ale žádný pozemek ženě nenabídl. Ta si jej po letech nečinnosti fondu našla sama, šlo o pozemek patřící státu přímo ve Zbraslavi. Až tehdy úředníci fondu začali pracovat - a řešení zablokovali. Rozhodli totiž, že žena nemůže dostat pozemek, který si sama vybrala. Má prý nárok jen na jeden z těch, které jsou ve veřejné nabídce fondu.
Raději pozemky spekulantům
Půda nabídnutá oficiálně fondem byla naprosto nevyhovující. A pozemek ve Zbraslavi, který si žena sama vybrala? Ten mezitím fond stačil převést pražskému magistrátu. Takový postup pak dokonce státu schválil i obvodní i městský soud v Praze. "Restituent nemá vůči Pozemkovému fondu nárok na výběr pozemků. Je na fondu, aby oznámil, které pozemky ve vlastnictví státu mohou být poskytnuty," prohlásili soudci. Pražské soudy vydaly takový verdikt i přesto, že v té době už byl známý rozsudek ÚS: restituent si smí náhradní půdu zvolit sám, pokud je odpovídající.
V té samé době, kdy skuteční restituenti - vesměs staří lidé - marně čekali na svoje pole, Pozemkový fond nabízel státní půdu podezřele levně spekulantům. Dlouholetou neprůhlednou politiku v rozdělování pozemků následně napadl i Nejvyšší kontrolní úřad. Pro ženu ze Zbraslavi však bylo vše marné. Jediné reakce spravedlnosti, které se dočkala, byly soudní výroky, že na svou půdu nemá nárok.
Pražští soudci, kteří jí nedali naději, se přitom výslovně postavili proti nálezům kontrolních institucí: "Soud má za to, že podkladem pro jeho rozhodnutí nemůže být ani zjištění ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu a ani nález Ústavního soudu," tvrdili. ÚS ve svém nejnovějším verdiktu neskrývá rozhořčení nad takovým postupem: "Takto jednoznačné a záměrné nedbání a nerespektování právních názorů Ústavního soudu vede k vědomému porušování ústavnosti. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby."
Restituentka ze Zbraslavi už se této věty nedožila. Justiční mašinérii však její případ bude zaměstnávat dál. ÚS původní verdikty soudů v Praze zrušil. Obvodní soud tak musí celý spor, ve kterém nyní pokračují dědicové zemřelé ženy, rozhodnout znovu.
