Za změny může podle IPCC prokazatelně člověk a člověk by tedy měl být také tím, kdo se postará o nápravu. To je sice pravděpodobně pravda, dikce IPCC je ovšem podezřele podobná komunistickému „poručíme větru a dešti“, jinými slovy, že člověk je pán tvorstva a vládce planety a jako takový je zodpovědný za vše, co se na ní děje, a dění v přírodě musí environmentálně regulovat. A s tím je nutné alespoň ve filozofické rovině polemizovat, protože člověk je pouhou součástí přírody a životního prostředí, a ne jeho nezbytným a vše regulujícím prvkem. Perspektiva budoucího bytí je ovšem vlastní každému živému organismu, a proto je strach z dopadů klimatických změn ideálním nástrojem, jak měnit i to, co by třeba nutně měněno být nemuselo.
Mění se ale opravdu úplně vše, a to mnohem rychleji, než si je ochotna většina společnosti připustit, přičemž tahounem změn jsou zejména kapitálově silné společnosti, obory, nebo jedinci. Tuto skutečnost přitom musí vnímat i zemědělství, i přes své konzervativní kořeny, a to napříč všemi skupinami zemědělců i napříč státy a světadíly. Stačí ale zůstat i v našem malém „českém rybníčku“ a sledovat v něm například změnu chování bank, což je jen potvrzením již dříve napsaného, že zemědělství bude kromě struktury dotací stále více ovlivňováno z nezemědělských oblastí. Například banky působící na českém trhu se už na jaře otevřeně přihlásily k posilování podnikatelského prostředí, které povede k udržitelnému a společensky odpovědnému rozvoji země a v březnu podepsali Memorandum České bankovní asociace pro udržitelné finance zástupci prvních deseti finančních domů, k nimž se postupně připojilo dalších šest institucí. Banky současně založily Komisi pro udržitelné finance, která se bude dlouhodobě zabývat tím, jak mohou banky konkrétně přispívat k udržitelnému rozvoji ČR. První výsledky už jsou vidět, třeba v podobě zelené hypotéky nabízené Hypoteční bankou se slevou 30 procent na pojištění a nižší úrokovou sazbou, nebo ve formě zvýhodněné zelené autopůjčky na nákup aut s pohonem na elektřinu, vodík nebo hybridní pohon. Ve všech možných rovinách se také mluví o urychlení a omezení těžby uhlí, a to samozřejmě není vše.
Nové regulační aktivity se samozřejmě týkají i zemědělství – nejnověji jde o francouzsko-německý plán zakázat již od počátku příštího roku chovatelům drůbeže utrácení čerstvě vylíhnutých kohoutků. Naše země se sice podle vyjádření Ministerstva zemědělství zatím k této iniciativě nepřipojí, otázkou ale je, jak dlouho to bude možné. Kromě toho lze v ČR od příštího roku očekávat „revoluci“ v podobě novelizace veterinárního zákona a s ním souvisejících vyhlášek, který by měl do tuzemské legislativy zavést Nařízení EU platné od dubna letošního roku, měnící celou řadu podmínek animal welfare a zavádějící nové a podrobné evidence. To, že u nás ještě tyto změny neplatí, je dáno pouze skutečností, že novela veterinárního zákona u nás ještě nebyla schválena a tento úkol tak čeká na příští parlament.
Možnou „revoluci“, tentokrát ovšem v nastavení podmínek dotačních podpor, naznačil v poslední době i také Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Ten totiž písemně informoval žadatele o dotace z řad mladých začínajících zemědělců, že odkládá proplacení některých žádostí do doby, dokud nebude dořešen střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Není tedy pravda to, co premiér tvrdí po celou dobu kauzy střetu zájmů, totiž že kauza nebude mít žádný dopad na dotace vyplácené z peněz EU v naší zemi. Dodat lze jen, že i kdyby nakonec po „dořešení kauzy“ k výplatě příslušných dotací nakonec došlo, bude téměř jistě pozdě. Vzhledem k plánovaným odvolacím řízením se může kauza táhnout ještě mnoho let – a její důsledky odnese shodou okolností ta část sedláků a zemědělců, která za prohřešky premiéra není odpovědná, vývoj kauzy nemůže ovlivnit, a navíc jde o skupinu lidí, která z podstaty věci (mladý začínající zemědělec) nemá potřebné finanční rezervy. Ledaže by to byli „mladí začínající zemědělci“ pocházející z prostředí, které finančními zdroji, možná z nezemědělské činnosti a možná z minulosti, disponuje.
Petr Havel