Co více si pro náš venkov přát?

Sdílejte článek
Co více si pro náš venkov přát?

Ekofarma Nelepeč v obci Nelepeč-Žernůvka na Tišnovsku byla jedním z vůbec prvních ekologických hospodářství po změně režimu u nás. Zasloužil se o to dědeček dnešní mladé farmářky Veroniky Kropáčkové Rudolf, jehož pozemky tehdy sloužily i k mnoha polním pokusům. Samotná historie sedlačení rodu Kropáčkových v Nelepči je ale mnohem, mnohem starší, neboť sahá až do roku 1648, kdy zde založili malé hospodářství první Kropáčkovi.

Co více si pro náš venkov přát?Do roku 1948 se podařilo našim předkům rozšířit polnosti až na 21 hektarů, na nichž se pěstovaly hlavně obilniny a brambory. Šlo o jedno z největších hospodářství v okolí, které spolehlivě uživilo nejen celou rodinu, ale poskytovalo i další pracovní místa. Bylo rovněž moderně vybaveno, tři roky po válce se pořídil traktor Zetor 25. Už v tu dobu tu ale vzniklo JZD a jedním z prvních projevů začínající kolektivizace bylo právě zabavení tohoto traktoru, z dalších vlastních strojů pak museli naši předci platit nájemné. A v roce 1957 došlo nuceným vstupem do družstva k přerušení více než třísetleté historie rodinného hospodaření,“ osvětluje tradici sedlačení svých předků Veronika Kropáčková.

Co více si pro náš venkov přát?Ti by bezpochyby měli radost, kdyby viděli nelepečské hospodářství dnes. Spolu s Veronikou Kropáčkovou, která ho převzala po studiu na brněnské Mendelově univerzitě a následném získávání praxe jakožto poradkyně pro mléčné farmy a poté v kontrolní organizaci v ekologickém zemědělství Biokont CZ, je do jeho chodu zapojena celá rodina. Pod bedlivým dohledem zakladatele novodobé historie farmy dědy Rudolfa se věnuje rostlinné výrobě včetně poskytování služeb, a to zejména sečení a sušení luk, senážování a lisování sena a slámy Veroničin otec Roman za pomoci jejího šestnáctiletého bratra Davida. Maminka Renáta má na starosti dojení, péči o telata, pod jejíma rukama také rozkvétají všechny květiny na farmě, na něž je tak pěkný pohled, když si sem zákazníci jezdí pro mléčné dobroty. No a samotnou Veroniku zaměstnává poslední dva roky zpracovávání faremní produkce. 

Co více si pro náš venkov přát?Není jistě úplně obvyklé, aby splněným snem mladého děvčete byla sýrárna, ale u Veroniky je to tak doslova. Už její diplomová práce při absolvování oboru agrobyznys na agronomické fakultě byla na toto téma, nese název „Možnosti zapojení zemědělského podniku do komoditní vertikály mléka“. „Pojednává o odstranění závislosti konkrétního podniku na navazujícím článku komoditní vertikály mléka. Ve stěžejní části práce jsem se věnovala podnikatelskému plánu samostatného zpracování faremní produkce mléka. Došla jsem k závěru, že v dnešních podmínkách jde o jeden z vhodných způsobů, jak udržet životaschopnost malých a středních zemědělských podniků,“ vysvětluje Veronika a dodává: „A tak jsme ho u nás na farmě rovnou uvedli do praxe.“ 

K realizaci záměru dopomohla dotace pro mladé začínající zemědělce, o níž Veronika zažádala v roce 2017, provoz sýrárny byl zahájen před dvěma lety na jaře. Paradoxně možná i koronavirové období přispělo k tomu, že cestu na nelepečskou ekofarmu pro mléčné produkty, jejichž škála se stále rozšiřuje, si od té doby nachází stále více zákazníků. 

Co více si pro náš venkov přát?Máme registrovanou provozovnu, takže mimo farmu můžeme prodávat maximálně 35 % produkce, což nám úplně stačí a hezky vychází. Domluvila jsem se na spolupráci s řeznictvím v Tišnově na náměstí, kde máme umístěnou vlastní lednici s našimi výrobky, jinak si zákazníci jezdí přímo k nám. Ke komunikaci se zákazníky  od začátku využíváme především Facebook, Instagram a webové stránky, kde se mohou zájemci o našem hospodářství dozvědět něco více.  Považuji to za efektivní způsob, jak informovat o tom, co se na farmě aktuálně děje nebo že jsme právě vyrobili další várku mléčných výrobků. Toto je pro nás velmi důležité především proto, že se nám nedaří vždy uspokojit celou poptávku a bohužel není z kapacitních důvodů možné zajistit zákazníkům všechny naše produkty v jakýkoliv den,“ informuje Veronika.

Co více si pro náš venkov přát?A jaké výrobky jsou zákazníkům v Nelepči nabízeny? Čerstvé sýry přírodní i různě ochucené, jogurty, jogurtové nápoje, kefíry, jogurtové a tvarohové dezerty, přičemž u zákazníků vede zejména tvarohový Míša z Nelepča s čokoládou, na paty mu co do oblíbenosti šlape jogurtový dezert s karamelem. Do standardní nabídky se začínají propracovávat i tvrdé zrající sýry. Veroničinou specialitou, která je žádaná zejména pořadateli nejrůznějších oslav, jsou pak sýrové dorty a tácy. „Jejich příprava mě opravdu hodně baví, dává prostor kreativitě. Pro mě jde o příjemné vystoupení z rutiny a nabití novou energií, zákazníci jsou zase potěšeni něčím netradičním, tedy ideální spojení,“ usmívá se Veronika.

Co více si pro náš venkov přát?K produkci mléka je na farmě chováno v rámci uzavřeného obratu stáda třicet dojnic červených strak, přičemž celkový denní nádoj činí okolo 350 litrů. Větší část obden odebírá velkomeziříčský Lacrum, zbytek je zpracováván. Část jaloviček si Kropáčkovi ponechávají k obnově stáda, aktuálně jich zde naleznete dvacítku. Další jsou dodávány do společnosti Maso Klouda sídlící v nedaleké obci Předklášteří, jejíž majitel si vybírá dodavatele výhradně mezi českými a moravskými farmáři, a specializuje se na vyzrálé maso. To následně putuje do restaurací a bister, s jejichž kuchaři je sám v kontaktu. Býčci jsou prodávání jako zástav na výkrm soukromým zemědělcům.

Hlavně ke krmným účelům slouží produkce z 80 hektarů rodinou obhospodařovaných pozemků, z nichž větší část zaujímají trvalé travní porosty. Na orné půdě jsou pak pěstovány ječmen, pšenice, oves, jetel či jetelotravní směsky, nechybí ani brambory prodávané spotřebitelům přímo ze dvora. Ti mají rovněž možnost samosběru jablek a hrušek ze sadu, který zakládali ještě Kropáčkovic předci.

Co více si pro náš venkov přát?Před třiceti lety vytčenou cestu dle zásad ekologického zemědělství, kdy berou v úvahu především přirozenou schopnost plodin odolávat nepříznivým činitelům, si rodina pochvaluje. „Obilniny sejeme s podsevem jetelovin, díky čemuž je půda chráněna před nadměrným vysušováním, a zároveň je jetel zlepšující plodinou schopnou fixovat do půdy vzdušný dusík, který je tolik důležitý při výživě rostlin. Po sklizni velmi často vyséváme ještě meziplodiny, hlavně hořčici, samozřejmostí je klasické hnojení chlévským hnojem. Shodujeme se s tátou a dědou, že tři desítky let ekologického hospodaření jsou na naší půdě zkrátka znát. Je bohatá na organickou hmotu, dokáže absorbovat a udržet mnohem lépe vodu a to množství žížal je až neuvěřitelné,“ uculuje se mladá farmářka a dodává: „Důležité je pro nás i zachování, případně rozšíření krajinotvorných prvků jako jsou remízky, meze a stromy, které jsou také schopny zpomalit odtok vody z krajiny.“

Že nic nejde uspěchat, protože příroda má svůj vlastní řád, který není radno násilím ohýbat, ale s pokorou přijímat, platí na nelepečské ekofarmě snad dvojnásob. Symbióza soužití lidí, zvířat a okolní krajiny je až hmatatelná. Možná právě proto vyrostla na zdejším hospodářství stejně tak přirozeně mladá generace, která si šikovně a na první pohled udržitelně hledá svou cestu, zároveň ale ctí jasně dané. Co více si pro náš venkov přát?

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR 


Přečteno: 554x