V českých podmínkách je bohužel stav ještě tristnější z hlediska vlastníků zemědělského majetku. Příčin je mnoho. Prapůvodním zlem je zločinná kolektivizace, zakonzervovaná transformačním zákonem. Komunistické podniky hospodařící s nakradeným majetkem byly bohužel do transformace nabízeny většinou nerozdělené. Tím nebyl podpořen prvek životodárné konkurence, soutěživost o správu cizího zemědělského majetku. Podlomením konkurenceschopnosti českého agrárního sektoru jako celku je nevymahatelnost práva - viz dodnes nedobytnost zemědělského majetku z původních družstev včetně pozemků, restitučních nároků za půdou. Příliš krátká investiční podpora obnovy zdecimovaných soukromých zemědělců (1990-92) tím jen málo pomohla ke zvýšení konkurenceschopnosti sektoru jako celku.
Negativem jsou též státní investiční podpory, směrované většinou jen ve prospěch už tak protěžovaných velkonájemců půdy. Proto dochází k úniku zemědělského kapitálu z venkova. To se projevuje i útlumem života v bývalých, ,,nestřediskových“ obcích, kde samostatně hospodaří minimum zde žijících občanů.
K nehospodařícím vlastníkům zemědělského majetku se tedy dostane velice nízký nájem od uživatelů jejich dotované půdy. Pachtovné činí cca 20% průměru EU při téměř 70% výši dotací průměru EU. Smutnou samozřejmostí je i nulový výnos z podílů či akcií vázaných na majetek v transformovaných družstvech a akciových společnostech. Družstevní podíly a akcie (cenné papíry) již tak mají diskutabilní likviditu, poněvadž nejsou prodejné na organizovaném trhu - burze, a brzdí tím tolik potřebný volný pohyb zemědělského kapitálu.
Kde se ztrácí dotace, když většina nehospodařících vlastníků téměř nic neobdrží?
Nešetrně hospodařící velké zemědělské podniky
Velké agrární subjekty v ČR zatěžují daňové poplatníky efektem ,,tragické obecní pastviny“, vyvolaným nízkou konkurencí mezi uživateli půdy, nepřístupností jednotlivých parcel vlastníkům na základě zákona o půdě, či nerealizovaných pozemkových úprav, státní podpory nepodmíněné vlastnictvím půdy.
Důsledkem jsou obrovské škody, nehrazené postkomunistickými nástupci družstev a státních statků. Řádově jde o desítky miliard korun ročně. Tyto tzv. negativní externality jsou konkrétně zvětšené škody při povodních, eroze půdy, obrovské vyplavování živin ze zemědělských pozemků vlastníků, soustavné zneúrodňování půdy.
Negativem hospodaření velkých, dotovaných podniků je i vytěsňování jiných, nesubvencovaných činností z krajiny a půdy.
Nutné urychlené krácení zemědělských rozpočtů
V současné době na burzách cenných papírů v Asii, EU, USA, i naší Pražské burze dochází k praskání tzv. spekulační ,,bubliny“. Tj. stav, kdy se hroutí ceny akcií. Když ceny aktiv prudce klesají, vede to ke značnému růstu úrokové míry. Je tedy otázkou velice blízké budoucnosti, kdy většina ekonomik států světa vlivem přelévání důsledků hypoteční krize ze Spojených států, se může dostat do hospodářské recese - útlumu.
Růst úrokové míry kromě toho snižuje investice a spotřebu. Což znamená následně nižší daňové výnosy - odvody do rozpočtů. Tato skutečnost - snižování ,,evropských“ investic v rámci povinně vyrovnaného rozpočtu EU, bude muset vést ke škrtům ve výdajích. Je jisté, že tohoto argumentu bude některými evropskými politiky využito ke krácení výdajů v kapitole zemědělství.
EU se regulací - vysokými dovozními cly brání levným dovozům potravin, podporuje neefektivní a drahou produkci. Evropští daňoví poplatníci platí i za to, aby si státy mimo EU levně nakoupily evropskými zemědělci draze vyprodukované, např. dotované kravské mléko. Dotace zde vlastně funguje jako záporná spotřební daň - dar od chudnoucích, zadlužujících se občanů EU.
Na národní úrovni ČR je možnost plnění zemědělské kapitoly dané regulemi SZP EU. Povolené dorovnání např. přímých plateb v rámci reálně schodkového rozpočtu ČR je za dané situace možno jen dalším zadlužováním občanů. V loňském roce ČR již vydala státní dluhopisy s padesátiletou (!!) splatností.
Závěr
Domnívám se tedy, bez dalšího zabíhání do detailů, že finanční rámec stanovený EK v rozpočtové kapitole zemědělství na léta 2007-13 bude muset být v blízké době, více či méně seškrtán. Zbylé peníze od daňových poplatníků bude tedy neomluvitelné projídat ve velkých, nešetrně hospodařících zemědělských subjektech. Nejen jejich, ale jakákoliv draze zaplacená, nadále dotovaná produkce neumístitelná na volném trhu EU je dle mého názoru v rámci výše nastíněného hospodářského vývoje hospodářským zločinem.
Buďme tedy jako zemědělci do budoucna rádi aspoň za podporu neprodukčních podpor na údržbu ,,vlastnické“ krajiny.
Bohumír Nekola, drobný živnostník a soukromý zemědělec, Břehov 21.1. 2008
