Není to navíc zdaleka první a zřejmě ani poslední krok tohoto typu, a to nejen na území naší země, ale i v EU a potažmo na celém světě. Jen na území EU zaniklo různými fúzemi za posledních 20 let přes 4 miliony menších zemědělských subjektů. Zatímco ale v EU jde o proces koncentrace v řádech desítek či stovek hektarů půdy, u nás se jde o řády tisíců až desetitisíců hektarů, a to by už mělo zajímat nejen menší zemědělce na rodinných farmách, ale i střední a větší zemědělce, a také bezpečnostní složky státu. Otázkou totiž je, jak vlastníci koncentrované půdy s tímto majetkem v budoucnosti naloží a co za to budou požadovat, neboť takto koncentrované vlastnictví skýtá značný lobbistický potenciál.
Jisté trendy lze také vysledovat z již schválené „Zelené zprávy“ za rok 2020, je však vhodné je správně interpretovat. Pokud se třeba týká ve zprávě zmiňované dosažení „nejvyšší hodnoty zemědělské produkce za posledních pět let“, je k tomu třeba dodat, že tato skutečnost neznamená nějakou expanzi našeho zemědělství, ale reflektuje zejména nárůst cen a postupující inflaci. Stejně tak nárůst podpor do zemědělství o 6,1 procenta není ani tak o zemědělských dotacích, ale spíše odrazem kompenzací za újmy způsobené pandemií koronaviru, což ostatně i sama zpráva uvádí. Pokud se pak týká meziročního snížení schodku agroobchodu o téměř 11 miliard korun, je tato pozitivní skutečnost dána zejména nižší prostupností hranic opět ovlivněná koronavirem. Jinými slovy, realita není zas tak optimistická, jak ze zprávy na první pohled vyplývá. To samé se týká zatím předpokládaného rozpočtu Ministerstva zemědělství na příští rok 2020, který má být o 3,1 miliardy korun vyšší, než původně schválený rozpočet na letošní rok. Bude-li v ČR pokračovat inflace stejným tempem jako letos, půjde v praxi o navýšení jen mírně nad inflaci – i to je ale obecně dobrá zpráva, pokud budou peníze opravdu účelně využity. V tom však jistě budou rezervy, ještě v příštím roce budou podmínky podpor a zemědělské politika nejen v ČR vycházet z přechodného období, přičemž ke změnám dojde až v roce následujícím a ani tam nelze čekat žádnou dotační ani strukturální revoluci, což z pohledu stability zemědělského podnikání může mnohým vyhovovat, z pohledu aktuálního a předpokládaného vývoje zemědělství v EU i ve světě ale nejde a nepůjde zrovna o strategický princip.
Chovatelé hospodářských zvířat a také producenti hmyzu by také měli zavnímat srpnové rozhodnutí Evropské Komise, které částečně liberalizuje trh krmných směsí. Jak totiž uvádí bulletin AGRA FACTS, rozhodnutí umožňuje použití „určitých živočišných bílkovin“ v krmivech pro hospodářská zvířata přežvýkavců, jako jsou prasata a drůbež. V praxi jde o širší využití vysoce kvalitních bílkovin z hmyzu v krmivech, která pocházejí z místních zdrojů a jsou vyráběna v EU.
Nejen v naší zemi roste odtrženost nezemědělské a zejména městské společnosti od života na venkově a podnikání v zemědělství. Příkladem jsou stížnosti rekreantů k vedení obce Ribadesella ve Španělsku na „hýkající osly“, „potulující se krávy“ či „kokrhající kohouty“. Příslušná obec podle textu zprávy na takové podněty reagovala „překvapivě“, když vyzvala příslušné rekreanty, ať tedy do lokalit s osly, kravami nebo kohouty nejezdí. Jenže i sám autor textu podle všeho odtržeností od venkovského prostředí trpí – reakci obce by jinak nemohl nazvat „překvapivou“, neboť hospodářská zvířata jsou běžnou součástí venkova. Bohužel je třeba konstatovat, že postoj rekreantů ve Španělsku není vůbec ojedinělý, v mnohém se týká i naší populace, a na místě je tak se ptát, jak je za těchto okolností možné například zvyšovat v ČR stavy hospodářských zvířat, třeba prasat. Uvedený modelový příklad je také potvrzením nutnosti další a intenzivnější osvěty veřejnosti ze strany zemědělců, už i proto, že lidé typu „rekreanti ve Španělsku“ o podmínkách, podporách i přístupu společnosti k zemědělství velmi často z nezemědělských pozic rozhodují.
Petr Havel