Projev předsedy ASZ ČR Jaroslava Šebka na 23. Valné hromadě Asociace v Praze

Sdílejte článek
Projev předsedy ASZ ČR Jaroslava Šebka na 23. Valné hromadě Asociace v Praze

„Dokonalou odpovědí na otázku, jak moc zde záleží na osudu 27 tisíc klasických zemědělců, tedy drtivé většiny farem v naší zemi, je, že celé ministerstvo zemědělství speciálně o rodinném modelu hospodaření vydrželo znovu zarytě mlčet a vystačilo si s trapnou floskulí na rozlišování zemědělců pouze na dobré a špatné,“ řekl mimo jiné ve svém projevu na 23. Valné hromadě ASZ ČR v Praze předseda této stavovské organizace Jaroslav Šebek. Přečíst si nebo poslechnout celý projev ve videu můžete níže.

Vážení kolegové sedláci, vážení hosté, vážení přátelé,

na samém začátku tohoto výročního zhodnocení chci vyjádřit velkou radost, že dnešním setkáním na již 23. valné hromadě jsme se konečně dočkali té dříve úplně běžné možnosti se potkávat a tváří v tvář diskutovat nad vším, co nás spojuje a zajímá. Tato chvíle je nám po více než rok a půl trvající pandemii, kdy jsme se nemohli sejít ani v našich regionech, vlastně novým luxusem. Jestliže jsme loni v září na provizorní valné hromadě v Pelhřimově konstatovali těžkosti první covidové sezóny, netušili jsme, že mnohé z nás teprve ještě čeká řada bezprecedentních problémů v podnikání během mnohaměsíčního nouzového stavu v celé zemi. Skoro se mi chce ale říci, že vlastně celý loňský rok byl namnoze nouzovou situací. Takový koktejl prakticky již bezedného poklesu obecné politické morálky v čele se lžipremiérem a zrádcovskou parodií na prezidenta této země, s příměsí naprosto absurdních ekonomických rozhodnutí vlády a na hlavu postavených některých společenských proudů se dá totiž jen stěží definovat kulantnější formou.

Dál udržovat naše farmaření, mít zdravý přístup k řešení problémů a vůbec uchovávat naději na lepší budoucnost v takovém vyloženě nepřátelském prostředí považuji za zcela klíčové a zároveň konstatuji, že to vše byla také pro náš dobrovolný selský spolek velmi tvrdá a namáhavá zkouška. Prověřila nás nejen v tom, zda jsme kupříkladu schopní fungovat ve virtuálním prostředí a zda dokážeme vyjednávat v podmínkách měnících se i několikrát za den, ale zejména také tím, zda jsme vůbec ochotní něco takového ve svém čase podstupovat právě v době, během které mnozí z nás museli řešit velké potíže - tu s klesajícím odbytem či se změnou poptávky, tu s nedostatkem zahraničních pracovníků, s nemožností sehnat náhradní díly, s propadem cen dobytka nebo dokonce se zcela zavřenými provozy. Vyjednávat cokoli za těchto omezení bylo nesmírně obtížné.

Vážení kolegové, dovolte mi nyní v následující dvacetiminutovce sumarizovat ty nejzásadnější okamžiky a kroky, pod kterými je podepsáno nejen stávající vedení, ale i řada aktivních členů a zhodnotit jejich přínos pro více než 7,5 tisíce menších či větších hospodářů sdružených v celkem 51 regionech a svazech - prostě pro naši ASZ ČR.

Začnu tím nejdůležitějším – v červnu byl po velmi nepřehledných a dlouhých jednáních konečně zveřejněn rámec nové sedmileté zemědělské politiky ovlivňované navíc environmentálními strategiemi z vidlí na vidličku či zeleným údělem. Při obhajobě našich požadavků jsme věnovali mnoho času a úsilí do desítek pracovních skupin na ministerstvech i k vyjednávání podpory mezi nevládní sférou a opakovaně také na evropské úrovni. Pro sedláky našeho typu z těchto jednání však bohužel žádnou extra dobrou zprávu nemám. Ve skutečnosti totiž k žádné slibované reformě, která by konečně pomohla menším a klasicky hospodařícím farmám, opět nedojde. Hovořím především o promarněné příležitosti na lepší přerozdělení podpor a celkové zjednodušení. Hovořím například o zastropování části přímých plateb, které navzdory všem deklaracím opět na unijní úrovni neprošlo, což si každý z nás umí přeložit do budoucích českých reálií. Můžeme tedy očekávat další skupování domácích obrovských podniků ještě většími kolosy ze zahraničí, které ve skutečnosti žádnými zemědělci, natož sedláky spojenými s místem svého podnikání, opravdu nejsou. Uvidíme, jak to vše půjde dohromady s proklamovaným důrazem na zlepšení životního prostředí a snahy o posílení venkovského prostoru.

Bude sice nově zavedeno schéma na podporu tzv. malého farmáře, které ale svým omezením do výměry zhruba šesti hektarů je nejen nefunkční mikronáplastí na bobtnající vřed průmyslového zemědělství, ale které je pro běžného sedláka i výsměchem. Redistributivní platba, do které naše Asociace vkládala určité naděje, zůstala na nejnižší možné úrovni, tedy pouhých 10 % z celkové obálky. Navíc zde dokonce hrozí, že ani ona nebude dostupná velké části našich členů. Současný ministr zemědělství totiž zcela ignoruje setrvalou a vzácnou dohodu všech nevládních organizací, ve které společně žádáme rozdělení této zvýšené platby pro úplně všechny podniky, tedy i těm, které hospodaří s výměrou nad 150 ha. Zajímavou informací přitom je, že na ekonomických číslech v rámci FADN se ukazuje, že například podniky mezi 200 až 500 hektary se v poslední době postupně stávají vážně ohroženou skupinou.

Jasný postoj jsme v této souvislosti učinili i vůči přezíravému a oportunistickému chování evropské organizace COPA, která se definitivně dostala pod vliv úzkých zájmů některých států a především velkých podniků. Naše marné volání směrem k jejímu předchozímu i novému vedení přineslo to, co ve vzduchu viselo již delší dobu. Požadavky Asociace k zásadní podpoře klasických rodinných farem se pro tuto organizaci nikdy nestaly tématem a naše vystoupení z ní je proto pouze logickým důsledkem. Věřím, že toto otevřené přiznání reality bude správným vykročením k nové platformě mezinárodní spolupráce, která bude skutečně věrná sedláckým principům.

Na domácí půdě se takřka celý rok odehrával ve znamení neustálého hledání dalších metod, jak pod heslem zvyšování potravinové bezpečnosti přihrát co nejvíce peněz pro malou skupinu největších subjektů a pro vybrané podnikatelské obory. Ideálně k tomu posloužily různé covidové podpory a vlastně všechna nová kola Programu rozvoje venkova. Díky nim naprostou většinu podpor vyčerpalo jen pár desítek agroholdingů. Má tedy tohle být řešením hlubokých strukturálních problémů našeho zemědělství?

Dokonalou odpovědí na otázku, jak moc zde záleží na osudu 27 tisíc klasických zemědělců, tedy drtivé většiny farem v naší zemi, je, že celé ministerstvo zemědělství speciálně o rodinném modelu hospodaření znovu vydrželo zarytě mlčet a vystačilo si s trapnou floskulí na rozlišování zemědělců pouze na dobré a špatné. Za celá léta nenajdeme jediný materiál, který by téma rodinných farem alespoň náznakem komentoval, natožpak jakkoli řešil. Je tomu tak proto, že se s ním na Těšnově nikdy nepočítalo. Ojedinělé zmínky v pár mediálních výstupech se hodily jen proto, aby se současná zemědělská agenda lépe prodávala neznalé veřejnosti. Pochopitelně nejsme naivní, abychom čekali, že za stávající mocenské konstelace, se kterou po několik let nehnuly ani její nejbizarnější kauzy, budeme schopní prosadit naše vidění světa. Současnou úroveň respektu v této zemi k tomuto evropsky i světově nejrozšířenějšímu modelu podnikání ale považuji za nejhorší v celé naší novodobé historii. Obří propojení politiky s byznysem předsedy vlády, kterému se léta podřizují všechny státní instituce a odpovědní úředníci, má devastující účinky na celý stát a neví si s ním pořádně rady ani Evropa. V poslední době se k nim přidávají i konkrétní dopady na obyčejné sedláky – na naše členy, kteří jsou ve vážném ohrožení, zda jim vůbec budou proplaceny projekty, které v dobré víře a bez upozornění platební agentury řádně zrealizovali a ve kterých mají své investiční prostředky nebo úvěry. Pomalu jsme tak vpluli do naprostého bezčasí, ve kterém argumenty již přestaly platit a převládl strach a podlézání. To je pro svobodný život a podnikání naprosto smrtícím projektilem a posouvá nás k hybridním společnostem ruského nebo čínského typu. Nemůžeme tomu všemu sami zabránit, ale co můžeme a také musíme udělat, je, že se jasně distancujeme od této politiky chudé na pravidla a zodpovědnost. V bezmála stovce našich kritických článků a vystoupení jsme se o to při různých příležitostech v uplynulém roce snažili - přehled hlavních mediálních aktivit Asociace je vám k dispozici na stolech.

Je z nich zřejmé, že velká část našich aktivit byla z podstatné části alokována na to ubránit alespoň legislativní status quo. Kupříkladu celý rok jsme byli svědky ničivého náletu na zdravý rozum spotřebitelské veřejnosti ve snaze zavést povinný podíl českých potravin na pultech. Dojemný zájem o to, aby se touto cestou prý lépe dostala produkce menších českých farmářů do regálů zlých supermarketů, jsme v mnoha veřejných debatách a článcích jasně vyvrátili a zároveň identifikovali skutečnou motivaci předkladatelů. Návrh silně forzírovaný již standardní mocenskou klikou složenou z bolševiků, představitelů Agrární komory i Zemědělského svazu nakonec prošel hlasy stádních poslanců vládní koalice a zastavil jej až senát. Je ještě dobré si připomenout, jak mnozí mazaní národovci včetně pana ministra zemědělství hráli doslova mimikry, protože si dobře uvědomovali, že omezovat nabídku a nařizovat lidem, co budou kupovat, bude neslučitelné s právními principy volného evropského trhu. Kouzlem nechtěného bylo, že celá tato snaha zavést stůj co stůj neférovou legislativní výhodu se stala především bezděčným přiznáním faktu, že léta proklamovaná fráze o výhodách domácí zemědělské soustavy založené na malém množství velkých zemědělských podniků vlastně neplatí. Vůbec přitom nepochybuji, že v hlavách ryzích soudruhů převlečených za úspěšné kapitalisty podobné snahy vězí dál.

Nejde si také nepovšimnout, že zejména díky novým samozvaným expertům na zemědělství vtrhnul i do našeho sektoru populismus nevídanou silou. Příkladem za všechny je bývalý ministr zdravotnictví, psychiatr Ivan David, který jako novopečený člen zemědělského výboru Evropského parlamentu zcela systematicky vypouští do mediálního prostoru ryze dezinformační moudra, s neskrývanou drzostí dehonestuje rodinné farmy a vyloženě jim škodí. Také předvolební divadlo z marketingové dílny SPD na takzvaných jarmarcích s dotovanými cenami u výrobků, u kterých není ani dohledatelný původ, je pro nás velmi nebezpečné. Všem těmto vyloženým lžím jsme museli aktivně čelit.

Navzdory zájmům tzv. Iniciativy největších zemědělských podniků se také zatím podařilo odvrátit snahy na povinný fond těžko pojistitelných rizik, kam bychom všichni museli přispívat bez adekvátní jistoty, že účelová pravidla, jako již mnohokrát v minulosti, nenasměrují vybrané peníze jen k úzkým skupinám podniků. Je nepochybné, že nějaké řešení těchto stále naléhavěji působících problémů je potřeba, ale musí opravdu pomáhat těm, kdo se dostanou do obtíží, proti kterým se nešlo pojistit.

Stále naléhavějším problémem je rozšiřující se vlčí populace, která ohrožuje naše sedláky již nejen v příhraničí. Považuji proto za určitý úspěch, že MŽP předložilo letos v létě na základě našeho tlaku a argumentů, vedle investičních titulů, také konkrétní návrh plošné podpory do vlčích oblastí na vyrovnání zvýšených faremních opatření. Stále však není dořešen plán péče o vlka, který ve shodě s dalšími nevládními organizacemi odmítáme, neboť zatím nedává žádnou jistotu farmářům do budoucna. Loni zřízená asociační pracovní skupina má ale před sebou ještě hodně práce, zejména při řešení názorově odlišných pohledů našich členů tak, aby vnější výslednice našich společných sil byla co nejlepší. Nesmíme utápět naše drahocenné síly ve zjevně společensky nepřípadné diskusi, zda vlka vymýtit, nebo ne, ale musíme je nasměřovat na to, aby sedláci žijící poblíž těchto zákonem chráněných zvířat získali seriózní podmínky pro svou další slušnou existenci.

Naše nejčastější forma praktické obhajoby selských zájmů již tradičně spočívala v pojmenovávání a potírání nadbytečné byrokracie. Jak všichni víme, nebezpečí různých administrativních detailů spočívá právě v tom, že jednoho krásného dne - například při debatě o generačním předávání farmy, se může klidně dojít k závěru, že tolik nesmyslných hlášení a překážek už nestojí potomkům za to, aby na tuto cestu také vykročili. Za uplynulý rok si můžeme připomenout stručný pel mel těchto absurdit: šlo o povinnost opisování občanek při prodeji byť jediného prasete zákazníkovi, nové měsíční hlášení o spotřebě chemických prostředků, neustálé snižování počtu povolených látek k ochraně rostlin bez účinné náhrady, nesmyslný zákaz používání ocasních kroužků, které udržovaly ovce v dobrém zdravotním stavu, povinné dvojité ploty pro venkovní chovy prasat, povinné používání datových schránek úplně všemi podnikateli a tak dále. Naše dílčí úspěchy byly zaznamenány například při utlumení nápadu na zastřešování venkovních hnojišť, při prosazování návratu moření osiva alespoň u cukrovky a máku a také ve zjednodušení povolení k pohybu zemědělské techniky po komunikacích. Jednoznačným úspěchem je pak finální podoba protierozní vyhlášky, která prakticky nijak nezatíží s půdou odpovědně nakládající sedláky. Naše asociace dokázala rozumným návrhem odblokovat dva roky trvající neschopnost se dohodnout mezi resorty zemědělství a životního prostředí. Podařilo se umrtvit zběsilý nápad na zavedení nesrozumitelných vzorečků a protierozních plánů pro každý pozemek a prosadili jsme princip, ve kterém se bude postihovat teprve skutečná a opakovaná eroze. Na vysokou úroveň našich debyrokratizačních aktivit nemělo vliv ani rozhodnutí ministra zemědělství, který zbavil našeho bývalého předsedu Josefa Stehlíka řízení Antibyrokratické komise a předal jej prezidentovi Agrární komory.

Loňské krajské volby konečně přinesly rozmanitější koalice a s nimi i reálnější naději na jejich větší zájem o sedláky, než tomu bylo v dobách hegemonie sociální demokracie a posléze jednoho hnutí v majetku Andreje Babiše. V krajích jsme společně s našimi místními zástupci navštívili vlastně všechny politické reprezentace a jednali s většinou hejtmanů a s náměstky pro oblast zemědělství, venkova a životního prostředí. Seznámili jsme je s konkrétními návrhy na zlepšení ekonomické situace na venkově, s představou regionální propagace a dalšími body vzájemně přínosné spolupráce mezi sedláky a krajskou samosprávou. Jak už to ale mezi lidmi bývá, na některých hejtmanstvích nás sice vyslechli, ale ničemu neporozuměli. U velké většiny krajů však mohu konstatovat dobrý předpoklad budoucího zcela logického partnerství, které budeme intenzivně rozvíjet.

V tomto časově omezeném prostoru se bohužel nemohu věnovat všem prioritám, které náš spolek má. Na některé z nich proto odkáži jen telegraficky. Šlo například o téma vysokorychlostních tratí, které jsou naplánovány přímo skrze statky řady našich členů, o jednání k důstojnějším náhradám za kůrovcovou kalamitu pro menší vlastníky lesů, o stavební zákon s cílem prosadit bydlení na farmě mimo intravilán obce, či o boj za udržení farmářských trhů během pandemie, které vláda opakovaně zavírala, přestože v otevřených supermarketech bylo riziko nákazy spíše větší, než na volném prostranství.

Za velmi důležité považuji, že jsme se setkávali opakovaně se všemi představiteli demokratických politických stran a koalic a celkem úspěšně jsme ingerovali do jejich politických programů v oblasti zemědělství a venkova. Naše předsednictvo také jednalo se všemi dnes známými aspiranty na pozici ministra zemědělství a snažilo se jim předat naše myšlenky, protože mnozí z nich jsou v sektoru poměrně noví a neznají všechny důležité souvislosti. Nestavíme se tím však do role mesiášů, co znají jediný lék na české zemědělství. Naopak vycházíme z myšlenky pospolitosti a rozumného přístupu, který je každodenně prakticky naplňován řadou jednání o různá partnerství v nejrůznějších oblastech a i pochopení pro legitimní zájmy jiných subjektů. Cílem bylo prostřednictvím různých společných memorand a dopisů získat podporu k širší podpoře svobodného sedláka na svém statku coby základní jednotky, která každý den vyrábí nepostradatelné jídlo a ještě k tomu nejvhodněji působí na své okolí. To je náš primární postoj, se kterým do každé debaty jdeme.

Tuto snahu o širší spolupráci jsme například dokázali vtělit do diskuse k lidové myslivosti, jejíž dopady nás trápí mnoho let. Bohužel si zatím nemůžeme odškrtnout konkrétní legislativní posun, ale velmi vysoko si cením ještě do nedávna nevídané společné fronty zemědělských, vlastnických, lesnických i ochranářských organizací. Během jednoho roku se podařilo soustředit velmi širokou podporu do budoucích jednání o podobě zcela nového mysliveckého zákona, ve kterém musí ti, kdo vlastní a ti kdo hospodaří, hrát konečně důstojnou roli. Pro dobrou věc jsme byli ochotní přidat náš podpis i na řadu stanovisek s těmi, se kterými si ne vždy dobře rozumíme – podle různých témat jsme jednali prakticky se všemi množnými nevládními organizacemi, které se v sektoru objevují. Pokud však tato jednání selhala a u našich partnerů převážil antagonistický přístup, uměli jsme zaujmout pevný postoj, kterým jsme dali našimi zcela osamocenými výstupy na srozuměnou, že naše dlouhodobé postoje nevyměníme za nějaké pochybné zboží. Mám za to, že Asociace je kvalitním a uznávaným partnerem, který neslevuje ze svých principů a přitom umí pomoci při řešení i širších témat, které se nás nakonec stejně nějakým způsobem dotýkají. Jednáme tak i proto, že to do slušné společnosti prostě patří.  

Dámy a pánové, je jisté, že na zabezpečení všech těchto oblastí je zapotřebí konkrétní zapojení celé řady našich kolegů, aktivní spolupráce a také vzájemné porozumění. Nemohu je zde všechny uvést a všem poděkovat, takže na tomto místě tak činím alespoň směrem ke všem členům předsednictva, v němž si v podstatě každý našel své téma, kterým přispívá po odborné i mediální stránce k celkovému obrazu naší organizace. Chci speciálně poděkovat místopředsedům Janu Šteflovi a Janu Staňkovi, kteří svými přístupy dotváří ideově kompaktní čelo organizace, které jsou pro úspěšné jednání navenek naprosto zásadní. Pochopitelně tím, kdo zabezpečuje zázemí, bez kterého by nešlo udělat ze zmíněných věcí prakticky nic, je naše hlavní kancelář v čele s tajemnicí Veronikou Jenikovskou. Ta se již dávno stala zcela nepostradatelným inventářem ASZ. Se svou velmi dobrou znalostí členské základny a mnoha dalších souvislostí dokáže velmi efektivně zařídit, aby tak malý tým zajištoval tak pestré aktivity, které jsou skutečně srovnatelné s řádově většími institucemi. Vážení kolegové, ujišťuji vás, že opravdu neříkám zdvořilostní děkovné fráze. Naše personálně omezená kancelář si dlouhodobě sahá na hranici svých sil. Stále například nemáme manažera pro obchodní činnost, kudy nám utíkají obrovské možnosti i finanční zdroje. Řadu věcí naši lidé v kanceláři velmi často zabezpečují dobrovolně nad rámec pracovních úvazků. Proto si dovoluji ještě jednou říci „díky“ celému našemu šesti a půl člennému týmu, který je nám všem každodenně využívanou oporou.

Penzum našich aktivit, které se neustále rozšiřují a které můžete sledovat například již v pravidelně dvěstěstránkové Selské revui, už nelze ani vyjmenovat a proto zmíním jen pár nových. Podstatně jsme rozšířili poradenské služby, které může využívat zdarma každý člen a čerpat ze znalostí již pětadvacítky našich externích poradců. Na známé adrese www.asz.cz najdete od tohoto týdne zcela přepracované webové stránky, které po pečlivé přípravě obsahují řadu moderních prvků a budou nejen naší novou výkladní skříní pro veřejnost, ale také poslouží jako virtuální platforma pro řadu centrálních a regionálních aktivit i jako produktová mapa našich jednotlivých členů. Od dubna jsme pod názvem Sedláci v éteru rozjeli podcasty, které nám všem jednak přibližují vlastní názorové spektrum a jednak i veřejnosti zajímavé přístupy našich členů k podnikání. Během nouzového stavu jsme byli nuceni přerušit již 18letou tradici slavnostního vyhlašování výsledků Farmy roku, nemohli jsme se ani setkat na našich pravidelných Radách. V únoru se alespoň povedlo uskutečnit online konferenci Pestrá krajina, která opět sklidila významný úspěch a stala se naším dalším nosným nástrojem k vyzdvižení významu selského hospodaření a jeho oddělení od korporátního zemědělství.

Jsou to dva dny, kdy jsme na úpatí hory Říp vztyčili pomník věnovaný obětem „Akce Kulak“. Je pro nás, přímé potomky násilně vystěhovávaných selských rodů, další cestou, jak připomenout všem pochybovačům, co se ve skutečnosti stalo před 70 lety, když mezi lidmi selhal selský rozum a uvěřilo se nereálným slibům komunistů. Věřím, že se za týden společně s řadou významných hostů sejdeme na jeho slavnostním odhalení a požehnání. Těším se, že vzdáme úctu našim rodinám, které na tom přes všechny naše dnešní starosti byly nesrovnatelně hůře. Pro mnohé z nás byla čest na pomník přispět ve zvláštní finanční sbírce. Stejně velkou ctí je pro mne ovšem možnost také upozornit na obrovský projev solidarity našich členů, kteří po červnovém ničivém tornádu vyrazili vlastníma rukama anebo zásilkou nedostatkového stavebního materiálu pomáhat postiženým vesnicím na jižní Moravě. V další naší sbírce se k tomu za dva měsíce vybralo přes 800 tisíc korun, které půjdou na obnovu hospodářství našich postižených kolegů.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve větší části tohoto vystoupení jsem nebyl moc optimistický a možná jsem se více než dříve dotknul společenského a politického dění. V této z kloubů vymknuté době si ale nemohu pomoct. Ani náš nepolitický spolek nemůže fungovat bez adekvátní odezvy z resortního ministerstva a obecně státních struktur. Zdejší mocenský prostor však definitivně ovládly poměry, které nám v ničem nepřejí. Považoval jsem proto za korektní vás se vším bez příkras seznámit, a to přesto, že to stejně všichni podvědomě cítíme. Nechceme ale jako jiní bez jakékoli udržitelné vize a s falešným národovectvím kritizovat za všechno evropskou unii či klesající rozpočet, jejichž skutečným cílem je pouze udržet stávající penězovody a postbolševický styl řízení státu.

Závěrem svého vystoupení proto jasně deklaruji, že naše Asociace si s tímto stylem nikdy nezadá, nesnaží se o nějaké holporty a pochybné kamarády za každou cenu a je pevným pilířem selských zájmů. ASZ ČR má jasnou představu, která je na hony vzdálená současnému dění. Ve svém loňském vystoupení jsem zmínil, že český selský stav si jednou přirozeně řekne o mnohem zásadnější podíl na českém zemědělství. O této myšlence i přes všechny těžkosti a prohry, které na nás letos čekaly, jsem přesvědčen stále více a cítím, že jsme jako organizace na ní po všech stránkách dobře připravení. Loni jsme přijali záměr směřující k legislativnímu ukotvení rodinných farem. Na tomto záměru jsme systematicky pracovali a snažili se pro něj vyjednat rámcovou podporu mezi politickými stranami a nevládní sférou. Dnes máme do úvodní debaty připraven ucelený materiál, který obsahuje řadu konkrétních návrhů, které tuto naši vizi zhmotňují a posouvají dál. Věřím, že tím společně zakládáme na moderní zemědělský a venkovský étos, který zároveň v naší velmi rozmanité členské základně bude potřebným ideovým svorníkem. Současně nejde o žádný anachronismus, ale záměr může být rozumným a citlivým přínosem pro celou společnost. Jde o návrh s generačním přesahem, který je otevřený a může vhodně doplnit ostatní životaschopné podnikatelské modely o něco, co jiné třeba tak úplně nenabízejí – o to, aby to jejich nositele nejen po celý život živilo, ale také bavilo a dávalo i širší smysl. Věřím proto, že minimálně zde se blýská na lepší časy. Děkuji vám za pozornost.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR