Na Valné hromadě ASZ ČR dominovalo téma identifikace rodinných farem

Petr Havel
Sdílejte článek
Na Valné hromadě ASZ ČR dominovalo téma identifikace rodinných farem

Letošní Valnou hromadu Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), která se poněkud netradičně uskutečnila v Praze, v hotelu Artemis, lze nepochybně označit za přínosnou jak po sedláky z ASZ ČR, tak pro představitele šesti demokratických politických (v současné době opozičních nebo neparlamentních) stran, kteří se zúčastnili její odpolední části ve formě politické diskuse.

Stěžejními body dopolední, pracovní části valné hromady byla přitom prezentace vize legislativního ukotvení pojmu rodinná farma v tuzemské legislativě, jejíž principy představil předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek. Ten se ještě předtím v obsáhlé zprávě o činnosti Asociace jasně vymezil vůči současné zemědělské politice v podání Ministerstva zemědělství, a zejména vůči pokračujícímu upozaďování selského stavu v naší zemi prostřednictvím množství zdánlivě nepodstatných, ale i zcela zásadních opatření, jejichž cílem je udržet stávající pojetí zemědělství na bázi podpory korporátního a průmyslového zemědělství, a to navzdory plánovaným reformám Společné zemědělské politiky EU (SZP) pro příští roky i navzdory evropskému modelu zemědělství, který je postaven na rodinných farmách. Tyto změny se ale do pojetí zemědělství v ČR podle předsedy ASZ ČR vůbec nepromítají. „Ve skutečnosti totiž (v naší zemi – pozn. red.) k žádné slibované reformě, která by konečně pomohla menším a klasicky hospodařícím farmám, opět nedojde. Hovořím především o promarněné příležitosti na lepší rozdělování podpor a celkové zjednodušení. Hovořím například o zastropování části přímých plateb, které navzdory všem deklaracím na unijní úrovni neprošlo, což si každý z nás umí přeložit do budoucích českých reálií. Můžeme tedy očekávat další skupování domácích obrovských podniků ještě většími kolosy ze zahraničí, které ve skutečnosti žádnými zemědělci, natož sedláky spojenými s místem svého podnikání, nejsou. Uvidíme, jak to vše půjde dohromady s proklamovaným důrazem na zlepšení životního prostředí a snah o posílení venkovského prostoru,“ řekl mimo jiné Šebek.

Že je přitom možné velmi rychle „přepřáhnout“ na zcela odlišný přístup k selskému stavu a zemědělství vůbec, ukázali na konkrétních příkladech představitelé stávající politické reprezentace ze Slovenska – předseda Výboru Národní rady Slovenské republiky pro zemědělství a životní prostředí Jaroslav Karahuta a státní tajemník Ministerstva zemědělství a rozvoje venkova Slovenské republiky Milan Kysel´. Právě příklad Slovenska, které stejně jako naše země prošlo obdobím socialistického kolektivistického zemědělství, jež navíc na Slovensku dominovalo ještě před dvěma lety, je reálným příkladem toho, že „když se chce, tak to jde“, a je také vodítkem a inspirací i pro naše politiky k žádoucím změnám v tuzemském zemědělství. A pro sedláky z ASZ ČR nadějí.  

Jak přitom Karahuta informoval, Slovensko například jednoznačně počítá se zastropováním, s příplatky zemědělcům do 100 hektarů, příplatky mladým farmářům, výraznou degresivitou u podniků nad 500 hektarů, kompenzacemi pro podniky s živočišnou výrobou, legitimizací porážek zvířat pod širým nebem a podporou prodeje faremní produkce po celém území Slovenska, nebo s podporou sezónních pracovníků s možností odpracovat 900 hodin a zároveň se snížením odvodů za tyto pracovníky na 10 procent. Zásadní je ale legislativní ukotvení pojmu rodinná firma přímo ve slovenském zákonu o sociální ekonomice, přičemž v rámci tohoto pojmu bude zaveden také pojem rodinná farma, a to i jako samostatná položka v daňovém přiznání, což bude zároveň sloužit k evidenci takových podniků, a to již v daňovém přiznání v roce 2023 za rok 2022. „Vrátit venkovu jeho tvář nelze bez rodinných farem,“ zdůraznil Karahuta, a sklidil za to zasloužený potlesk.

Příklad ze Slovenska může samozřejmě vizi legislativního ukotvení pojmu rodinná farma také v tuzemských zákonech napomoci. Koncept takového kroku je v rámci ASZ ČR zpracován do mnoha detailů, a i když má být jeho finální podoba ještě předmětem diskusí uvnitř Asociace, představuje již v současné době materiál, který mohou politici využít k uskutečnění zásadních změn, jež naše zemědělství potřebuje, a které po něm nepřímo požaduje také sama EU. Podle Jaroslava Šebka není přitom cílem této vize uplatňovat model rodinných farem jako jedinou formu zemědělského hospodaření, pokud by ale byl pojem rodinná farma legislativně ukotven, byl by takový krok přínosem nejen pro sedláky.   

„Model rodinných farem stojí především na lokálnosti a funkční propojenosti hospodaření a bydlení, na předpokladu trvalosti usídlení, komplexním propojení a prohlubování obchodních i neobchodních vztahů v lokalitě, na schopnosti efektivně předávat zkušenosti a celkově posilovat místní znalosti, na sjednocení hospodářských zájmů v rámci rodiny a zejména na předpokladu generační návaznosti v této činnosti. Na základě těchto faktorů lze relevantně předpokládat specifický (bližší) přístup k místu, kde se odehrává podnikatelská činnost, a tudíž i větší zájem na kvalitě vzájemných vztahů a nejrůznějších vazeb, včetně kvality životního prostředí. Pakliže bude tedy termín rodinná farma pevně podmíněn stejnou lokalitou bydlení i hospodaření, nehrozí, že by docházelo ke zneužívání zákonem poskytovaných výhod, a to právě proto, že budou pevně svázány se zemědělskou činností v daném místě. Zavedením zvláštního institutu rodinné farmy naopak bude možno lépe reagovat na životní cyklus, který v rámci takových podniků přirozeně probíhá,“ píše se ve zkrácené verzi Konceptu podpory rodinných farem, jehož znění měli účastníci letošní valné hromady k dispozici.

Důležité nyní bude, aby jej také měli a aby se jím také inspirovali politici, kteří budou schopni a ochotni z tohoto dokumentu vycházet a transformovat jej do pojetí zemědělství v naší zemi. Dodat lze jen, že to ovšem musí být „ti správní politici“, ve shodě s tím, co zdůraznil ve své prezentaci i Karahuta: Totiž, že „vše je o lidech“. To platilo v minulosti, platí v současnosti a samozřejmě to bude také platit v budoucnosti. I to představuje naději pro selský stav v ČR, jehož historie pokračuje i navzdory kolektivizaci v minulém století, a bude jistě pokračovat i navzdory oligarchizaci společnosti v současné době.