I když zejména v předvolebním období platí rčení, podle kterého „slibem nezarmoutíš“, museli mít účastníci diskuse alespoň v jejím průběhu dojem, že odpovědi na jejich dotazy zněly upřímně a diskutující politici také předvedli, že o zemědělství a venkovu skutečně něco vědí. To bohužel nebývá zas tak obvyklé, a navíc k celkem otevřené diskusi tak, jako tomu bylo v průběhu uvedené debaty, zas tak často nedochází. ASZ ČR pozvala k debatě zástupce celkem šesti politických stran, které by měly mít k pochopení postojů selského stavu filosoficky blízko, což diskuse reálně potvrdila. Diskuse se přitom (v abecedním pořadí) zúčastnili Petr Bendl (ODS), Pavel Čížek (STAN), Radek Holomčík (Piráti), Marian Jurečka (KDU-ČSL), Michal Kučera (TOP-09) a Martin Nejdl (Soukromníci), zapojili se i další hosté, například Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), Lukáš Dubec (Piráti) a europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).
Předmětem diskuse a odpovědí na dotazy z pléna byla celá řada témat, pro sedláky z ASZ ČR ale bylo podstatné, i vzhledem k průběhu dopolední části valné hromady, která se zabývala vizí legislativního ukotvení pojmu „rodinná farma“ v tuzemské legislativě, že se s takovou myšlenkou, a to v zásadě bez výhrad, ztotožnili všichni diskutující politici. Stejně tak se ovšem shodli všichni přítomní politici na zastropování zemědělských dotací nebo na potřebě nějakým způsobem regulovat v naší zemi rostoucí populaci vlků. Problém mimochodem hodně podrobně a zasvěceně rozebral někdejší předseda lidovců Pavel Bělobrádek, který má i díky své profesi veterináře k této problematice blízko. Europoslankyně Šojdrová zase popsala přítomným delegátům plánované změny v podmínkách animal welfare, které se připravují na půdě EU, ale i další postoje europoslanců a jejich střety s návrhy Evropské komise.
V samotné diskusi zaznělo i množství zajímavých informací, například o ekonomických dopadech současných tuzemských rigidních podmínek při zaměstnávání zahraničních a obecně sezonních pracovníků – skutečnost, že na trhu práce chybí aktuálně zhruba 350 000 lidí, se například podle Jurečky promítá do propadu příjmů státního rozpočtu 65 miliardami korun. Ten kromě toho garantoval za koalici SPOLU, že v případě volebního úspěchu půjdou ročně 3 miliardy korun na pozemkové úpravy a 2 miliardy korun do PGRLF. Kučera zase mimo jiné zdůraznil potřebu přiblížit rozhodování o použití peněz a rozhodování o problémech venkova co nejblíže místu, kterého se verdikt týká, Bendl pak nutnost investic do malých zpracovatelských firem (například pekáren) a především potřebu zásadně zvýšit dotace na „první hektary“ nad v současnosti uvažovaných 10 procent, což je mimochodem minimální podíl, který po členských zemích požaduje EU. Dlužno přitom dodat, že zmiňovaná koalice SPOLU působí v prezentaci svých postojů a priorit, zejména směrem k zemědělství, velmi homogenně, a jak navíc zdůrazňuje Bendl, nejde zdaleka jen o předvolební pózu, ale o generální a nijak nikým nerozporované společné pozice. I když je a jistě i bude „ďábel ukrytý v detailu“, vyznívá prostě prezentace trojkoalice SPOLU značně věrohodně. To se ale týká i dvoukoalice Pirátů a STAN. Obě strany společně (a také spolu s ostatními stranami) zdůrazňují nutnost snižování byrokracie, což mimo jiné podle Holomčíka znamená, že se „ke zdravé krajině nelze probuzerovat“. Zemědělská politika má podle něj sloužit zemědělcům a krajině, a ne úzké zájmové skupině. I proto hodlá koaliční STAN podle slov Čížka motivovat zemědělce k zakládání nových farem, a motivačním prvkem by měly být i vyšší dotace na krajinné prvky než na zemědělskou půdu. Nejdl, mimo jiné sám aktivní zemědělec, pak zdůraznil, že pro Soukromníky je „zcela zásadní“ vztah k půdě a tedy i cílená podpora rodinných farem.
V celkové shodě byli přitom přítomní představitelé politických stran v mnoha dalších „detailech“, jako je snížení výměry soukromých honiteb na 250 hektarů, generálního odstranění nesmyslně vyššího zdanění neprodukčních ploch nebo snížení maximální částky na jeden projekt v Programu rozvoje venkova ze současných 150 na 20 milionů korun. Minimálně verbálních shod by se ale našlo, alespoň podle diskuse, mnohem více.
Tak či tak, i když nelze na základě jedné politické diskuse s jednou z nevládních organizací zemědělců dělat unáhlené optimistické závěry, je zcela zřejmé, že zemědělství v podání jiné než současné politické reprezentace by i v ČR vypadalo jinak, a možná i zásadně jinak. Na jiném místě popisovaný reálný a aktuální příklad ze Slovenska je toho zcela jasným důkazem.