Výhodnost velkých podniků je zřejmá. Proto tady byly už za první republiky. Co mi však vadí je například to, že ty dnešní často hospodaří na cizím, přesněji řečeno na nakradeném. To vidíme nejen kolem sebe, ale potvrzuje to i výrok Ústavního soudu. Navíc mi vadí i to, že tyto podniky zřejmě usilují o zničení rodinných farem.

Velikostní struktura zdravého venkova má být pestrá. To souvisí i s tím, že by se na venkově mělo uživit co nejvíc lidí. Stali jsme se členem EU, ale praktickou likvidací rodinných farem jdeme proti ní. ČR je tak zároveň také proti přání většiny obyvatelstva, které ve výzkumech jednoznačně říká, že si přeje rodinné farmy.

Jde-li o velikost farem, ta je dnes v ČR již asi 10x větší než je průměr v EU, v pohraničí možná dokonce ještě daleko větší. Přitom velikost podniku na jedné a udržení lidí na vesnici na druhé straně jsou věci vzájemně protichůdné.

Přímo šokující je odstavec, kde autor pochybuje o zájmu lidí pracovat na půdě. Ten zájem byl, ale mnozí z nás byli záměrně zničeni. Například na Tachovsku právě lidmi, jichž se pan Bena zastává. Vývoj dospěl tak daleko, že bývalí kormidelníci JZD a KSČ dnes hospodaří na tisícovkách hektarů, zatímco soukromí rolníci a jejich následovníci se často nedostali ani k takové výměře, jaká by je uživila. Tento stav je důsledkem bezohlednosti a sobectví velkých. Pan Bena zde tedy zaměňuje příčinu a následek.

Článek celkově vyznívá jako pokus o ospravedlnění loupežnicky nabytého majetku a vyhnání zbytku lidí z vesnic. Udržení zdravého života na venkově je pro vládu každého státu zárukou pořádku a tedy i klidu na většině území státu. Všichni ostatní členové EU to zřejmě vědí.

Petr Janata, SHR, Tachovsko