Program celého pátečního dne byl spjatý s ASZ Litoměřice, která byla hostitelem této velké selské akce. Sedláci z jiných regionů se vždy velmi těší, že budou mít možnost inspirovat se při prohlídce hospodářství v jiné oblasti, což se jim podařilo i letos, a to hned na první ranní zastávce. Tou byla Agrofarma Radešín rodiny Majrichových, kterou provedl několik desítek členů Asociace z různých koutů republiky a jejich rodiny pan Majrich starší. Farma se zabývá pěstováním obilnin, máku, hořčice a kukuřice na 400hektarové výměře, nechybí ani zájmový chov ovcí, farmové zvěře a divokých prasat, z něhož byli přímo nadšeni hlavně dětští návštěvníci. Jejich rodiče si s chutí prohlédli muzeum starožitností, jež se zde nachází v historické budově bývalé sýpky na obilí, a rozhodně stojí za vidění.
Následné odhalení pomníku obětem „AKCE KULAK“ na úpatí nedaleké hory Říp, kterému se dostalo velké mediální pozornosti, a jehož se zúčastnil i náš druhý nejvyšší ústavní činitel - předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil, ale i řada dalších zástupců politických demokratických stran, byla pro přítomné velmi emotivní záležitostí. Byli jimi totiž jak přímí účastníci násilné kolektivizace, tak jejich potomci, jejichž rodiny postihly události minulého režimu přímo fatálně. Těžko se ubránit slzám při vzpomínkách na zmařené lidské životy svých blízkých, ztrátu svobody, majetku a všechna příkoří a ponížení, která se jim či jejich rodinným příslušníkům děla. Atmosféra okamžiků při této pro sedláky tak slavnostní chvíli byla sice nepřenosná, i tak ale moc potěšily následné reportáže České televize, Českého rozhlasu a dalších médií, které se snažily zprostředkovat ji široké veřejnosti. Asociaci velmi záleží na uchování odkazu selského stavu a neustálém připomínání hrůz páchaných minulým režimem, aby i dnešní mladá a pak další budoucí generace věděly, proč tehdy nebylo líp, a aby nic podobného již nedopustily…
Ukázku toho, kolik síly, odhodlání a elánu v sobě člověk dokáže najít, aby čelil následkům spáchaných příkoří, lze nalézt právě na Statku Vodňanský, kde se konala hlavní část dožínkového programu. Rodině Vodňanských byla tato krásná historická usedlost v Blíževedlech na Českolipsku poprvé zabrána v roce 1942 Němci, kdy připadla pod německé státní statky. Podruhé se tak stalo hned v roce 1948.
„Den, kdy naší rodině ráno patřil statek, polnosti, koně a krávy a večer už jsme nesměli vstoupit ani na dvůr, se z paměti vymazat nedá. Během tohoto dne si lidé z Blíževedel a okolí mohli vzít vše, co potřebovali, či se jim líbilo – zvířata, pole, stroje i nářadí. Kromě vystěhování mi nebylo umožněno odmaturovat, povinnou vojenskou službu jsem absolvoval v PTP. V roce 1992, kdy mi byl zdevastovaný statek vrácen, z něj zůstaly vlastně pouze obvodové zdi,“ vzpomínal před několika lety dědeček dnešního mladého hospodáře Ericha Vodňanského - Miroslav Vodňanský, který se tohoto slavnostního dne již bohužel nedožil. Právě ten vynaložil své veškeré síly, aby v devadesátých letech, nehledě na svých šest křížků, vrátil rodinnému sídlu zpět jeho ztracený čas. Selské geny v sobě objevil i jeho vnuk Erich, který vyrůstal s rodiči ve Vídni, ale po absolvování tamní právnické a ekonomické fakulty se rozhodl natrvalo usadit v Čechách a za pomoci ostatních členů rodiny hospodářství nadále zvelebovat. A povedlo se.
Kolegové sedláci si ohromeně prohlíželi velkoformátové černobílé fotografie statku pořízené před třiceti lety a srovnávali je se současností. Snad jen oni si dokáží představit, co vše tomu bylo potřeba obětovat. Statek Vodňanský dnes hospodaří na 557 hektarech půdy, věnuje se chovu masného skotu plemene limousine, nechybí ani koně a drobná hospodářská zvířata. Rostlinnou výrobu reprezentuje pěstování obilnin, řepky, chmele, hrachu, bobu, bílkovinných směsí, na devíti hektarech se nacházejí nektarodárné biopásy. Mladý hospodář Erich se dlouhodobě snaží přizpůsobovat hospodaření potřebám krajiny a jeho záměrem je zvyšování ekologické stability a biodiverzity. „Rodinná filosofie, kterou se řídí hospodaření na statku, vychází z tradic převzatých od předcházejících generací a její podstata spočívá v tom, že zemědělství není vnímáno jen jako produkce potravin a ekonomický faktor, ale že zároveň nese i zodpovědnost za tvářnost krajiny,“ říká Erich Vodňanský.
Co více dodat? Snad jen že jde o jeden z mnoha aspektů, které odlišují rodinné farmy od většiny dalších subjektů, jež v zemědělství podnikají, a že na selských principech by měla stát myšlenka udržitelného zemědělství. Svůj slavnostní den si rodinné farmy jednoznačně zasloužily. Ušly ohromný kus cesty a spousta výzev je ještě určitě čeká, nikdy není dobojováno…
