Veronika Vrecionová: Naše zemědělství je třeba kompletně restrukturalizovat

Petr Havel
Sdílejte článek
Veronika Vrecionová: Naše zemědělství je třeba kompletně restrukturalizovat

Jestliže některý z našich politiků ve svých veřejných vystoupeních opakovaně a při každé příležitosti zmiňuje potřebu podpory rodinných farem, pak je to nepochybně Veronika Vrecionová, v současné době navíc poslankyně Evropského parlamentu, která je členkou jeho zemědělského výboru. Její pohled na zemědělskou politiku má ale více rovin, od politiky rozvoje venkova přes nehraný vztah ke zvířatům, na jejichž „animal welfare“ se aktivně podílí péčí o zvířata z útulků.

Jak jste se vůbec dostala k problematice zemědělství?

Já jsem začínala v komunální politice, osm let jsem byla starostkou v malé obci nedaleko Prahy, a také díky tomu jsem začala pracovat ve Spolku pro obnovu venkova ČR (SPOV ČR), což je organizace mimo jiné zastřešující komunity a podnikatele na venkově včetně menších zemědělců. To mě přirozeně vedlo k hlubšímu zájmu o venkov a tím samozřejmě také o zemědělství, protože venkov, zemědělství a životní prostředí jsou spojené nádoby. Poté, co jsem byla zvolena do Senátu, jsem se začala věnovat také legislativě, která se podnikání v zemědělství týká, následně jsem se stala předsedkyní SPOV ČR a věnovala se oboru i na půdě ODS. Nejnověji se zemědělstvím zabývám na úrovni Evropského parlamentu v jeho zemědělském výboru.

Kdybyste usedla do křesla ministra zemědělství, na co byste se zaměřila nejdřív?

Určitě na vyšší podporu malých zemědělců a rodinných farem, což je model, na kterém stojí zemědělství na celém světě. V naší zemi to tak bohužel není kvůli kolektivizaci v minulém století, kdy se podařilo komunistům zničit selský stav a postavit zemědělství na velkých JZD, a příliš se to nezměnilo ani po roce 1989, ani po vstupu ČR do EU. Já si ale myslím, že skutečný český, moravský a slezský venkov si zaslouží podporu a změnu, zvláště když máme k dispozici nemalý balík peněz, který přerozdělujeme a který stále posíláme většinou těm velkým. To bych se snažila změnit, i když to je po těch mnoha letech předchozího vývoje obrovský úkol a nedělám si iluze, že by to šlo snadno.

V čem vidíte největší problém našeho zemědělství?

Právě v tom nasměrování podpor – naše země musí celé tuzemské zemědělství kompletně restrukturalizovat. Já jsem pravicový politik a obecně si myslím, že stát nemá do podmínek podnikání příliš zasahovat, ale zemědělství na celém světě je postaveno na dotacích, a když už to tak je, měli bychom ty peníze nasměrovat tam, kde je nejvíce potřebujeme. To ale ČR nedělá a nedělá to už strašně dlouho.

Smyslem SZP je napomáhat rodinným hospodářstvím, a z toho vyplývají přímé platby i zastropování. Budete se zasazovat o změnu dosavadního postupu Ministerstva zemědělství a vlády?

Strategický plán Ministerstva zemědělství k aplikaci budoucí Společné zemědělské politiky EU (SZP), i když se zatím stále nejedná o konečnou verzi, jsme připomínkovali i za SPOV ČR a podporujeme také řadu požadavků ASZ ČR, zatím ale na vznesené připomínky reaguje Ministerstvo zemědělství podle hesla, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jinými slovy, ministerstvo chce v maximální možné míře zachovat současný stav s nějakými kosmetickými úpravami. Pokud já bych na to měla nějaký vliv, tak by tento dokument vypadal úplně jinak, více by podporoval malé, začínající či mladé sedláky a podnikatele, kteří skutečně žijí na venkově, a to na úkor podpor směřovaných především na produkci a podpor směřujících především pro ty největší hráče.

Proč se u nás nedaří prosadit dotace pro nejmenší hospodáře? Oč snadnější by bylo vyplácet bez složité administrativy 1 250 eur na hektar do rozlohy zhruba 5 ha, jako se to dělá v ostatních členských zemích? Proč se nedaří prosadit dotace pro nejmenší farmáře, co je tou brzdou?

Podle mne působí v ČR dlouhodobě silná agrární lobby, jejíž představitelé navíc sedí v posledních letech přímo ve vládě, což je samozřejmě také konflikt zájmů, protože lidé, kteří čerpají dotace, zároveň rozhodují o tom, jak se budou peníze rozdělovat – a kapr si vlastní rybník nevypustí…

Má podle vás význam opět zavést podporu na předčasné ukončení zemědělské činnosti?

Nejsem příznivcem takové podpory z peněz určených pro zemědělství, tohle je věcí sociálního systému a sociálních programů. Vnímám ale, že by mohlo jít o podpůrný nástroj k žádoucí generační výměně v zemědělství.

A bylo by tedy podle vás přínosné zemědělskou profesi zařadit mezi náročná povolání?

Jak už jsem řekla, urychlení generační výměny v zemědělství je důležité, ale ani tohle není vhodný nástroj. Myslím, že bychom tím otevřeli Pandořinu skříňku, neboť by se určitě dala najít celá řada profesí, aktuálně třeba zdravotních sester, které by bylo možné považovat za náročná povolání a navíc současná důchodová situace a demografický vývoj spěje spíše k prodlužování odchodu do důchodu. Takže já bych výjimky v tomto směru nedělala.

Pokud by se povedlo zavést definici rodinné farmy do legislativy, mohlo by to přinést nějaký finanční efekt? Popřípadě i nějaký jiný?

Pro takový zákon bych byla a velmi podrobně nyní sleduji vývoj na Slovensku, kde se o něco podobného pokoušejí, protože ta definice vůbec není jednoduchá. Zatím, pokud jsem tu myšlenku konzultovala s právníky, tak mi říkají, že to může být zneužitelné. Ostatně, i představitelé ANO hovoří o tom, že třeba Čapí hnízdo je také rodinná farma. My jako koalice SPOLU máme podporu definice rodinné farmy v programu, já osobně to určitě podporuji, pokud najdeme nějaké schůdné řešení, protože to může být mimo jiné možnost, jak identifikovat subjekty a jejich produkty z rodinných farem v očích spotřebitele, což by mělo rodinným farmám pomoci se odlišit od různých holdingů a pomoci i v odbytu selské produkce.

Má ODS v plánu nějaké „své“ podpory pro zemědělce? Tedy kromě správného využívání SZP, PGRLF a národních dotací? Každoročně stát „rozdává“ několik miliard. Počítáte se změnou dosavadního klíče? Co prosazuje ODS?

My jsme byli tou stranou, která do programu SPOLU prosadila zastropování, ale je třeba také říci a ocenit, že to ostatní naši partneři přijali. Stejně tak jsme iniciovali změnu filosofie používání dotací tak, aby nebyly zaměřené na výrobu, ale na kompenzaci újmy, která zemědělcům vzniká, když dělají to, co pro ně není výhodné, ale veřejnost to požaduje jako společenskou objednávku, jako je například šetrný přístup ke krajině, půdě a vodě. Chci ale zdůraznit, že na tomto principu je v koalici SPOLU skutečně celková shoda.

A teď trochu sugestivní téma – dnes se hezky hovoří o ochraně přírody, o krajině a o welfare (pohodě zvířat), ale sedlákům se stále ztrpčuje život, stále se ztěžují podmínky pro hospodaření a v podstatě jsou za ohleduplnost ke krajině trestáni. Máte nějakou představu, jak dosáhnout nápravy – a mají vůbec sedláci pravdu, je ten jejich pocit oprávněný?  Dnes, když se někdo chová odpovědně, tak je za to spíše trestán – co s tím?

To je bohužel důsledek složitého systému dotací a s tím spojeného rizika, že se někdo nevejde do nastavených škatulek. My musíme v budoucnosti více zapojit zdravý selský rozum a poskytnout více prostoru pro svobodné rozhodování podle místních podmínek, protože je zřejmé, že legislativa nemůže všechno striktně popsat a definovat.

V jakém vztahu by mělo být zemědělství a myslivost?

To jsou samozřejmě zase propojené nádoby, vidíme to na příkladu mysliveckého zákona, který také vychází z předlistopadového přístupu a mimo jiné omezuje práva vlastníků pozemků a nakonec i hospodařících zemědělců – a to je potřeba samozřejmě také změnit.

Jak snížit nadměrnou byrokracii pro zemědělce? Podle svědectví sedláků stráví ročně více než tři pracovní týdny při kontrolách. To je v podstatě jedna dovolená. Je to únosné?

Já si myslím, že není možné uplatňovat stejná pravidla na ty nejmenší stejně jako na ty největší s odůvodněním, že je třeba vytvoření stejných podmínek pro všechny. Určitě lze najít nějakou hranici, a v řadě zemí EU to tak je, do které může malý zemědělec žádat o podpory bez nějakého většího papírování, navíc míra možných rizik je u malých subjektů nižší. Je určitě možné diskutovat také o snížení byrokracie pro velké podniky, ale to si zatím konkrétně neumím představit.

Mohly by pomoci IT technologie?

Samozřejmě ano, ale jen částečně, ono je trochu jedno, zdali různé tabulky vyplní zemědělec na papíru nebo v počítači, stejně mu to zabírá čas. Kromě toho má širší využívání IT technologií v naší zemi stále velké rezervy – i ve SPOV ČR neustále poukazujeme na potřebu zavést na celém území ČR vysokorychlostní internet, což se zatím nedaří.

Jaké jsou dnes nálady v EP poté, co neprošly zelené myšlenky do SZP? Je nyní Evropský parlament více realistický?

Já jsem členem zemědělského výboru Evropského parlamentu, a ten je velmi realistický, i proto, že v něm sedí většinou zástupci zemědělců, kteří problematice oboru rozumí. Že je třeba více chránit životní prostředí, na tom se shodneme všichni, i já vidím tuto ochranu jako důležitou konzervativní hodnotu, nicméně to, co předvádějí někteří kolegové v Evropském parlamentu, není ochrana životního prostředí, ale politická ideologie. Nemyslím si přitom, že by se zelení protagonisté nějak umírnili, je ale vidět, že pokud začnou zasahovat myšlenky na přílišné ozelenění do každodenního života konkrétních lidí, narazí na své limity pro skutečnou realizaci, čehož dokladem jsou i výstupy z Trialogu.

Co byste chtěla ve svém volebním období v rámci Evropského parlamentu z oblastí týkajících se zemědělství prosadit?

Z pozice koordinátora frakce, jejímž členem je ODS a další politicky příbuzné strany, což je pozice, kterou bych měla převzít zhruba za půl roku, bych ráda mimo jiné prosadila dvě témata, která považuji za důležitá: První je prolomit tabu týkající se využívání biotechnologií v zemědělství, konkrétně editace genů (známá jako CRISPR), což je cesta, jak zároveň snížit používání chemických prostředků a zároveň zachovat, nebo i navýšit zemědělskou produkci za situace, kdy je třeba stále v širším spektru zajistit kvalitní výživu lidí. K tomu se už podařilo v našem výboru zorganizovat prezentaci vědeckých institucí, což by mělo napomoci osvětě mezi dalšími poslanci a hlavně veřejností. Druhým problémem jsou otřesné podmínky přepravy zvířat při exportu do zemí mimo EU. Na území EU si animal welfare ohlídat dokážeme, ale jakmile ta zvířata opustí hranice Evropy, animal welfare skončí a pak už jsou podmínky přepravy zvířat hrůzostrašné, například při přepravě na lodích. Intenzivně o tom diskutujeme se skupinou poslanců napříč Evropským parlamentem i napříč generacemi. Řešením by mohlo být transporty daňově znevýhodnit tak, aby bylo výhodnější vyvážet pouze maso, což by také dávalo smysl pro evropské zemědělce i potravináře, protože je jistě lepší vyrábět a prodávat produkty s vyšší přidanou hodnotou. A zvířata by pak nemusela při transportech tak trpět.

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.

Přečteno: 234x