Jsem vlastník lesa, o který se deset let starám, aby zde bylo pomoženo druhové rozmanitosti. Státní orgány to uznaly, a proto les prohlásily za les zvláštního určení. A teď, kdy se mi tam objevili a jsou zdokumentováni roháč a kudlanka, mi přes to stát zastoupený svými úředníky chce postavit silnici.

Ten problém má víc rovin. Kromě ochrany zmíněných zákonem chráněných živočichů a ochrany a zachování lesů také v našem systému, platí nějaká práva vlastníka. Něco o tom ševelí i základní zákon tohoto státu, Ústava ČR. Nicméně to jsou jen hračky pro malé děti a možná hezké novinové titulky.

O tom, že přes mé pozemky má vést silnice, jsem se dozvěděl zcela náhodou. Ačkoliv zákon o liniových stavbách, podle kterého bylo územní řízení jako první krok k umístění stavby vedeno, říká, že vlastníci pozemků, na nichž má být stavba umístěna, musí být osloveni, v mém případě se tomu tak nestalo.

Až když byl potřeba souhlas odborného lesního hospodáře (nikoli vlastníka!), byl jsem o něj požádán. Protože jsem obojí, tak se mi konečně informace o záměru dostala.

Oznámení o onom územním řízení bylo pouze zveřejněné na úřední desce jednoho stavebního úřadu v okolí. Nikoli toho, do jehož působnosti ony pozemky spadají. Asi bych měl preventivně každý týden lustrovat všechny úřední desky v okolí, přidat krajský úřad a veškerá ministerstva…

Mezitím řízení, které souhlasí s umístěním stavby silnice přes mé pozemky, nabylo právní moci a proběhla i lhůta, kdy jsem se mohl odvolat. No a po nějaké době státní správa lesů na krajském úřadu zahájila řízení o odnětí části mých pozemků z lesů. Dělala to v době lockdownu, kdy jsem nemohl uplatnit svá práva účastníka řízení, a když jsem zdvořile žádal o přerušení řízení z důvodu této mimořádné situace a mého chatrného zdravotního stavu (jsem oběť autonehody s trvalými následky, mj. jsem pozbyl imunitu), byl jsem s výsměchem docela arogantně odmítnut.

Vzhledem k výměře odnímaných pozemků (0,14 ha), byl krajský úřad zjevně nepříslušný, ale to onomu úředníkovi nevadilo. Všechny moje námitky smetl a vydal rozhodnutí, které ony pozemky dočasně odnímalo plnění funkcí lesů. Ono dočasně znamenalo i trvalou likvidaci probíhajícího výzkumu a nenávratnou ztrátu biotopu pro chráněné druhy.

Protože jsem větší snůšku nezákonností snad neviděl, podal jsem odvolání, které v řadě uváděných bodů uznalo ministerstvo zemědělství za oprávněné, a předchozí rozhodnutí zrušilo. Kupodivu důvod, že v místě žijí chráněné druhy, je nezajímal, ale naštěstí tam byla řada dalších okolností.

Takže teď probíhá druhé kolo, rozhoduje už místně a věcně příslušný úředník na obci s rozšířenou působností ve Znojmě. Ten však vydal stanovisko státní správy lesů, které je mj. podmíněno tím, že při odnímání pozemků určených k plnění funkcí lesa musí být respektován názor vlastníka. Tak jsem zvědav, jak si s mým nesouhlasem poradí….

Politické představitele Jihomoravského kraje, kteří tak rádi trousí moudra o ochraně přírody, jejichž vizitkou je stále chybějící jakákoli ochrana oblasti Soutoku Moravy a Dyje, tato kauza nezajímá a na e-mail jsem raději nedostal odpověď.

Ale hlavní problém a zádrhel tohoto řízení a pokusu o vyvlastnění lesních pozemků není v tom, že tam žijí roháč a kudlanka, a majitel se stará, aby jich tam bylo co nejvíc. Problém je ten, že se s majitelem nikdo nebaví. Že mu nikdo nevysvětlil, že jeho pozemky jsou pro onu stavbu nezbytné, o čemž ale pochybuje, protože silnice se tam stavěla už před 6 lety a ta se dokázala těmto pozemkům vyhnout.

A především to, že mu bude nabídnuta odpovídající náhrada a že po ukončení stavby budou pozemky uvedeny do původního stavu. Poslední podmínka je nesplnitelná, protože ty šedesátileté duby, kde mj. žijí roháči, už nikdo neobnoví…

Věnoval jsem tomu lesu deset let života a teď mi to chtějí zlikvidovat těžko spisovně komentovatelnými způsoby. Výčet pochybení a podivností správního řízení by vydal na víc, než umožňuje rozsah tohoto článku. A není se možné dopídit ničeho.

Soudní znalec, který zpracovával výpočet náhrad za odnětí pro obec a stát, neví, kdo mu poskytnul můj lesní hospodářský plán. Je to moje výhradní vlastnictví a je uložen u státní správy lesů, ale ta jej údajně nikomu nevydala. Ale můj plán je přílohou toho znaleckého posudku, tudíž jej měl pro jeho zpracování k dispozici. Ale státním úředníkům nezákonně získaný podklad k řízení nevadí.

Stejně tak jim nevadí nějaké chráněné druhy. A že vlastník lesa musí hájit Ústavou i zákonem o lesích zaručená práva, věnuje tomu nespočet hodin času i prostředků na nezbytnou právní pomoc, a napravuje další a další pochybení zaměstnanců státu, je státní správě jedno. To ji nezajímá, je to jeho věc a jeho náklady. Oni to dělají v rámci své pracovní doby a náklady jim hradí zaměstnavatel, tedy stát, tedy my. Vadí jim vlastník, který chce, aby se stát k němu choval jako k partnerovi a nikoli jako k poddanému.

Už se nedivím všem vlastníkům pozemků, kteří blokují různé stavby. Nedělají to proto, že by byli hamižní, ale protože státní úředníci se s nimi nebaví a chtějí zasáhnout do jejich vlastnictví v rozporu se zákony, na které se ve svých výplodech odvolávají a za jejich naplňování jsou placeni.

Zdroj: Ekolist.cz