I když se o potřebě zlepšit stav životního prostředí mluví především v souvislosti se zemědělskou krajinou a venkovem, je samozřejmě nedílnou součástí také změna přístupu k plánování a s tím spojenému nakládání s vodou také ve městech, v nichž navíc žije většina obyvatel. V tom spočívá jistá přidaná hodnota Adapterra Awards, neboť města hrají nezanedbatelnou roli mimo jiné při vytváření takzvaných tepelných ostrovů, jejich důsledky pak pociťují i zemědělci, neboť tepelné ostrovy mají vliv na proudění vzduchu a tím také na vytváření srážkových stínů a obecně na intenzitu dešťových srážek v různých místech naší krajiny.
Zejména jako žádoucí osvětu vlastníků zemědělských pozemků, ale také jako osvětu představitelů obcí lze také označit sérii seminářů se společným tématem pozemkových úprav, které ve spolupráci s místními komunitami a dalšími partnery organizuje Státní pozemkový úřad. Pomyslným vrcholem těchto snah bude, také v příštím týdnu, v pořadí již 22. ročník Konference pozemkových úprav v Harrachově, ke konci listopadu pak proběhnou Dny zahradní s krajinářské tvorby v Luhačovicích. To vše jsou veskrze potřebné akce, které však mají (na rozdíl od soutěží Pestrá krajina a Adapterra Awards) obvykle jen velmi malou publicitu a veřejnost se tak množství důležitých principů a dat týkající se důsledků i pozitiv zásahů člověka do krajiny nedozví. Ne všechny lidské zásahy přitom musí být nutně negativní, ale bohužel jsou tak často vnímány, což ovšem krajině také vždy neprospívá.
Otázkou tak také je, nakolik krajině a podnikání v zemědělství prospěje tento týden vládou schválený úmysl navýšit spolufinancování dotací zaměřených na rozvoj venkova v následujících letech v rámci SZP. Záměr zvýšit kofinancování z původně plánovaných 35, respektive 40 procent na 65 procent, je v obecné poloze správný, důležité však bude, na jaké účely budou příslušné finanční prostředky nasměrovány. Ministerstvo zemědělství zatím ujišťuje, že navýšení kofinancování je „ nezbytné k rozvoji českého zemědělství, potravinářství, lesního hospodářství a venkovských území, jako jsou například pozemkové úpravy, investice do zpracování zemědělských produktů, inovace, podpora lesnických opatření či diverzifikace“, s čímž lze v zásadě souhlasit. Důležité však budou podmínky pro čerpání těchto prostředků a struktura příjemců, na něž budou peníze především zacíleny.
Nejen v ČR roste spektrum zemědělských produktů i spektrum z nich vyrobených potravin, u nichž si spotřebitelé postupně zvykají na vyšší ceny, a veřejnost i média řeší, zdali jde o zdražování dočasné nebo trvalé. Už nějakou dobu je ale zřejmé, že nejde a nepůjde o sezónní výkyv, ale z mnoha důvodů o stav, který potrvá několik let. Impulzy k růstu cen se kumulovaly již dlouho a koronavirová doba k nim přidala další faktory, jako je inflace, tažená zejména nezodpovědným a masivním „tištěním peněz“ k zajištění financování kompenzačních, rozvojových a sociálních „balíčků“a vytvářením státních i nadnárodních dluhů, které lze v praxi splatit právě jen vyšší, avšak již obtížně kontrolovanou inflací. Vše nasvědčuje tomu, že doba nízkých cen potravin i zemědělských surovin skončila, což má kupodivu i svá pozitiva. Je totiž zřejmé, že dostihy o co nejlevnější potraviny v předchozích letech se nadměrným důrazem na ekonomiku produkce také promítly do zhoršení stavu krajiny, ale i kvality potravin, ale také do skutečnosti, že si veřejnost neuvědomovala skutečnou cenu potravin, obdobně jako v předlistopadových dobách, kdy byly potraviny dotovány zápornou daní z obratu. Nyní ovšem zápornou daň z obratu nemáme, a vzhledem k mnohamiliardovým „sekerám“ ve státním rozpočtu není ani příliš pravděpodobné snížení DPH, které by mohlo růst cen potravin přibrzdit. Že má jídlo a suroviny k jeho výrobě svou cenu, a že si to veřejnost více uvědomí, ale není zas tak špatná zpráva – i pro životní prostředí.