Především z tohoto hlediska vnímám budoucí osud našich lesů. Nikdy už zde nebude stejný les, na jaký jsme si během posledních dvou století zvykli. Několik roků sucha, nakonec korunovaných kůrovcem, nám to jasně ukázalo. A kdybychom to přece nechtěli vidět, další roky ukážou víc.

Proto musí být příští les jiný, takový, který má na daném stanovišti předpoklad nepřetržitě a dlouhodobě plnit své nejdůležitější funkce. Mezi nimi – o tom už snad po těchto zkušenostech nikdo nepochybuje – nebude ekonomický zisk tím hlavním. Nějaký zisk může jen druhotně vyplynout z rozumného hospodaření.

Jak má nový les vypadat, nám na dnešních nesmírných rozlohách kalamitních ploch napovídá sama příroda, my můžeme jen něco skromně doplnit nebo podle svého „vylepšit“. Už si nemůžeme dovolit proti přírodě bojovat. Namístě je naopak vděčnost za její pomoc a za možnost ji využívat. Je velká chyba snažit se její živelnost, nepravidelnost, typickou neuspořádanost nalétnutých dřevin po ploše „opravovat“ a přírodu tlačit do zarovnaných šablon. Je načase změnit přístup. Kdo to dosud nepochopil, ten ve své pořádkumilovnosti – za jiných okolností snad chvalitebné – znovu pokládá základy budoucím kalamitám.

V této věci velmi rozumím Milanu Košuličovi, když poukazuje na faktickou škodlivost vyhlášky k lesnímu zákonu o obnově lesa a jejího dodržování v praxi. Všechna ta konzervativní snaha po pořádku, pravidelnosti, rovnoměrnosti, toto zakořeněné lpění na stejnověkosti – třebaže „po novu“ tentokrát už druhově smíšené – nás dovedlo až sem, kde právě jsme. Ke katastrofálnímu zhroucení lesa v celých oblastech.

Po této kalamitě století a při najisto očekávaných dalších nepříznivých výkyvech počasí nemůžeme, a hlavně nesmíme už při obnově lesa dávat přednost pochybné snaze o budoucí výtěž. Na prvním místě je samotné zachování lesa, jen to je teď naší společenskou a morální povinností. Na sklizeň pochopitelně také dojde, vždyť dřevo roste na dřevě, ale že už to na většině středních poloh Česka nebude hlavně smrk, to bohužel neovlivníme.

Autor: Jaroslav Veškrna