Reakce ASZ ČR na dotazy časopisu Reflex ke Green Dealu

Sdílejte článek
Reakce ASZ ČR na dotazy časopisu Reflex ke Green Dealu

„Nepomohou nám ani populární proklamace a svazácké závazky, které jsou přijímány bez větších dopadových analýz na úkor zemědělských podnikatelů, ale ani nepomůže strašení totální likvidací zemědělství a přesvědčování sama sebe o tom, že je vše v pořádku a není třeba nic měnit. Naopak vláda a konkrétní resorty by se k celé situaci měly postavit jasně a prosadit hlubší strukturální změny v zemědělství tak, aby větší prostor a podpory konečně dostaly takové subjekty, které dokáží svým přirozeným fungováním pomoci dosahovat těchto cílů,“ říká mimo jiné v odpovědích na dotazy časopisu Reflex ke Green Dealu předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek.

Většinový názor nezpochybňuje příklon ke zdravější a přírodě bližší formě hospodaření, ale varuje před zdražováním a nižší dostupností některých základních potravin, pokud budou cíle Green Dealu zaváděny příliš rychle a necitlivě. Jaká hrozí rizika takového postupu, co je naopak příležitostí?

Změny klimatu a vliv lidské činnosti na něj samozřejmě vnímáme taktéž a jde o velmi důležitou věc k řešení. Ignorace tohoto vývoje by se společnosti nemusela vyplatit. Většina navrhovaných opatření ale samozřejmě bude nějakým způsobem ekonomicky „bolet“ a velmi zasáhne podnikatelský sektor, který nesmí být definován tak, že pouze on je zodpovědný a nesmí zůstat ani tím, kdo bude nést břemeno plnění těchto závazků. Společnost opravdu musí počítat s tím, že všichni ponesou tyto ekonomické dopady včetně zmíněného a nevyhnutelného zvýšení cen potravin a ceny za údržbu životního prostředí a různé další okolnosti. Sedláci z Asociace soukromého zemědělství ČR ale upozorňují, že nastavování nějakých tvrdých termínů a limitů bez toho, abychom již dnes znali dostatek způsobů schůdných řešení, není správná cesta. Nezpochybňujeme zelenější trend jako takový a máme za to, že zodpovědný sedlák na rodinné farmě udržitelně využívá dostupné přírodní zdroje a i významným škůdcem, protože vše využívá s ohledem na další souvislosti a pouze v nezbytně nutném rozsahu. Klasický sedlák je naopak pro svou lokalitu v environmentálních otázkách, ale i v celé řadě dalších ohledů, velmi přínosný. O všech podnicích, například o některých agroholdingových a pouze dotačně motivovaných podnicích, se toto ale říct nedá, a to je to místo, které je třeba primárně řešit. Velkým problémem je také obrovské plýtvání potravinami a neúcta k nim, což je dáno také dnešní průmyslovou velkoprodukcí, která sice splňuje hygienické standardy, ale pro lidské zdraví přínosná není a nevytváří žádný vztah k jídlu jako k výsledku přírodních podmínek a namáhavé lidské činnosti. Skutečná podpora klasickému zemědělství, které bude opřené o jasně identifikovaného sedláka a jeho rodinu, který kolem svých polí opravdu žije, patří mezi ta správná a funkční řešení současné klimatické situace.

Jsou reálné cíle snížit u nás do roku 2030 emise v zemědělství o 50 %, používání hnojiv o 20 %, pesticidů o 50 % a antibiotik o 50 %? Jak toho dosáhnout? Neměly by být zohledněny podmínky jednotlivých zemí?

Vytčené cíle v těch evropských agendách jsou určitě velmi ambiciózní, ale nemusí být zcela nereálné. Pokud jde o ČR, tak je u těchto trendů velmi potřeba vzít do rukou zdravý selský rozum – tedy nepomohou nám ani populární proklamace a svazácké závazky, které jsou přijímány bez větších dopadových analýz na úkor zemědělských podnikatelů, ale ani nepomůže strašení totální likvidací zemědělství a přesvědčování sama sebe o tom, že je vše v pořádku a není třeba nic měnit. Naopak vláda a konkrétní resorty by se k celé situaci měly postavit jasně a prosadit hlubší strukturální změny v zemědělství tak, aby větší prostor a podpory konečně dostaly takové subjekty, které dokáží svým přirozeným fungováním pomoci dosahovat těchto cílů. Mluvím o klasických zemědělcích, jejichž motivace není jen byznysová, ale je přirozeně doplněna o další nefinanční aspekty jejich hospodaření, které automaticky přispívá k těmto cílům. Mám na mysli rodinné farmy, menší a střední podniky, ekologické zemědělce, kteří jsou na chvostu zájmu současného ministerstva zemědělství a to je hlavní překážka směřování k těmto cílům. Se současnou dotační politikou orientovanou na neustále rostoucí agroholdingy s organizací práce na maximalizaci zisku, s úzkou skladbou plodin a s koncentrovanými velkochovy se totiž těchto cílů nikdy nedosáhne a v takovém případě nám nemůže ve všem pomoct ani precizní zemědělství. Ostatní zemědělci totiž vedle dotačních podpor potřebují hlavně uvolnění administrativních podmínek pro vlastní rozhodování a důvěru společnosti, že jsou těmi podniky, se kterými se počítá v rámci těchto strategií jako s hlavními oporami.  

Pokud jde o zohlednění podmínek, tak by mělo platit, že skutečně musí být vyhodnocována situace v každé zemi a teprve podle toho nastavovat limity a termíny. Například v pesticidech jsme na velmi nízké úrovni spotřeby již nyní, takže další tlak tímto směrem musí  být nejprve podmíněn dostatkem alternativních metod, jak nepotřebovat tyto prostředky. Je třeba si uvědomit, že v zemědělství se plánuje na řadu let dopředu a jde o vysoké investice, které bude jen málokterý podnik schopen zvládnout. Pokud nám ještě více ubyde již tak nízký počet zemědělců, vznikne situace, která bude k plnění těchto závazků naopak ještě horší. Za funkčnější cestu proto považujeme změny ve struktuře zemědělských podniků. Potřebných trendů pak budeme dosahovat mnohem levněji a bez nějakých ekonomických nebo sociálních otřesů.

Z materiálů GD vyplývá, že produkce metanu může být nebezpečnější než oxid uhličitý. Krávy jsou podle nich hlavním zdrojem metanu v atmosféře, proto komise navrhuje snížení produkce masa (hovězí, vepřové), což povede k jeho zdražení (podle studií až o 60 %). Jak se postavit k těmto cílům?

Jako tradiční chovatelé mnoha druhů hospodářských zvířat odmítáme jednostranné závěry o tom, že živočišná produkce je hlavním problémem v množství metanu v atmosféře. Na zemědělství je potřeba se dívat jako na celek, kde při vyváženě provozovaném zemědělství postaveném zejména na větším množství lokálních producentů žádné odpady nevznikají, ale představují součást životadárného koloběhu živin, a které je naopak obrovským přínosem pro kulturní krajinu. A děje se tak nejen díky pestré paletě pěstovaných (krmných) plodin, ale také kvůli produkci potřebných statkových hnojiv vracených na půdu, které zlepšují její parametry a pomáhají udržovat v rovnováze i vodní režim.  Množství chovaných zvířat by se tedy mělo posuzovat nejen dle absolutních čísel produkce plynů, ale především musí vycházet z širších potřeb místa a mělo by být rovnoměrně rozprostřeno do krajiny (tj. tak, aby nepředstavovalo někde zbytečně velkou koncentrovanou zátěž). Také jídelníček postavený ve vhodné míře na masné nebo mléčné složce přispívá ke zdraví člověka. Tyto snahy se tedy musí posuzovat ve svém komplexu a v souvislostech a teprve poté lze vydávat nějaké soudy. Je ale otázkou, zda vůbec takové analýzy existují.

Přečteno: 477x