Příslušná „kuchařka“ je zhruba následující: Žadatel (o nemajetkovou újmu) se obrátí přímo na Ministerstvo spravedlnosti ČR, odbor odškodňování, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 s žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle ustanovení § 31 a odst.3, zákona č. 82/1991 Sb., v platném znění v souladu s přechodným ustanovením zákona č. 160/2006 Sb. Podstatné je, že odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem se vztahuje také na nemajetkovou újmu vzniklou přede dnem nabytí účinnosti zmiňovaného zákona, pokud nárok nebyl promlčen. Tato promlčecí lhůta činí šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. V odůvodnění žádosti je třeba stručně vylíčit, v čem spatřuje žadatel důvody pro poskytnutí nemajetkové újmy, u restitučních a transformačních věcí je to především porušení práva na spravedlivý proces, a to tím, že věci nejsou projednávány v přiměřené lhůtě. Dále je třeba odkázat se na skutečnost, že se žadatelé domáhají svých zaručených práv dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to konkrétně práva na ochranu majetku danou čl.1 protokolu k této Úmluvě včetně jejich práva na spravedlivý proces zaručený čl.6 odst.1 této Úmluvy.
V žádosti se musí uvést číslo jednací, pod kterým je soudní spor veden, o co je veden a jak dlouho trvá, přičemž je třeba uvést konkrétně, jak došlo ke vzniku nemajetkové újmy (např. nemožností užívat svůj majetek v podnikání, nemožností jej zhodnocovat, u starších lidí, kteří zažili kolektivizaci a útlaky s ní spojené i újmu psychického rázu, neboť s nimi ne vždy povinné osoby jednaly korektně a dá se říci, že jsou používány některé praktiky známé z 50. let minulého století). Žadatel má právo újmu vyčíslit v penězích a tuto částku požadovat po státu. Ministerstvo spravedlnosti si na základě žádosti vyžádá spis od příslušného soudu za účelem nezbytného šetření a věc prozkoumá.
Přes legitimní zákonný nárok na nemajetkovou újmu je ale třeba konstatovat, že tato újma nemusí být jednak poskytnuta dle zákona do půl roku, kromě toho se v některých případech za vyřízení nemajetkové újmy považuje i to, že se žadateli sdělí, že byl zjištěn nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce řízení, a toto samotné konstatování porušení práva se Ministerstvu spravedlnosti jeví jako dostačující, čímž považuje jednání o mimosoudním vyrovnání za ukončené. Žadateli nezbývá pak nic jiného, než zažalovat stát, stejně tak jako žadateli, kterému sice byla přiznána nemajetková újma v penězích, ale ve značně nižším nároku, než jaký po státu požadoval. I tak je správné usilovat o své zákonné nároky popisovanou cestou. Zdokumentování tohoto procesu, byť by nemusel být vždy úspěšný, se může stát jedním z podkladů pro následné rozhodování soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Petr Havel, zemědělský analytik