Krávy jako klimatická „hrozba“

ReflexReflex
Sdílejte článek
Krávy jako klimatická „hrozba“

Boj s klimatickými změnami se zaměřuje hlavně na energetiku, průmysl a dopravu. Cílí ale i na zemědělství a s tím spojený životní styl. Radikální plány do budoucna dokonce hovoří o snížení produkce hovězího masa a mléčných výrobků až o 30 procent. Chov krav je prý v dopadech na klima horší než uhlí a auta se spalovacím motorem. Skutečně?

Tvrzení o „problematických krávách“ šíří nejenom zelení aktivisté, ale i skupina globálních investorů (FAIRR) vyzývající vlády celého světa, aby co nejrychleji tento problém řešily v rámci snižování emisí skleníkových plynů. Důvod? Krávy produkují biologickými procesy metan, považovaný za druhý nejnebezpečnější přírodní plyn hned po oxidu uhličitém (CO2).
 

„NOVÉ UHLÍ“

Metan podle těchto úvah ohřívá atmosféru rychleji než oxid uhličitý. Zároveň se rychleji rozkládá, proto se dostává do popředí dekarbonizačních cílů. Chov hospodářských zvířat není jedinou „továrnou“ na emise metanu. Vliv mají i fosilní zdroje, ať už přirozený únik do ovzduší, nebo těžba ropy a zemního plynu. Skupina FAIRR však prohlašuje, že „krávy jsou nové uhlí“, jelikož 70 procent zemědělských emisí vytváří chov hospodářských zvířat. Nad jejich osudem se proto začíná smrákat.
 
Návrhy na redukci hovězího skotu zahrnují i plány evropské strategie Green Deal pro zemědělství. Tento problém je z celé zelené zemědělské agendy nejkomplikovanější. Zasahují do něj cíle snížit skleníkové emise v tomto sektoru do roku 2030 o polovinu.
S těmito úvahami kategoricky nesouhlasí předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. „Je to teze jdoucí proti přírodě a proti normálnímu lidskému chování. Omezení konzumace masa a mléka je nutričním rizikem. Omezení chovů hospodářských zvířat, zvláště chovaných pasteveckým způsobem, bude mít i negativní dopad na biodiverzitu krajiny – na její schopnost zadržovat vodu,“ varuje a upozorňuje, že data o produkci metanu byla v minulosti častokrát zpochybněna.
„Naše zemědělství produkuje asi pět a půl procenta skleníkových plynů z produkce celé České republiky. Zatímco v jiných zemích je to třeba i dvacet procent. Z tohoto pohledu je na tom naše zemědělství lépe než řada zemí na světě,“ poukazuje na rozdílné podmínky profesor Miloslav Šimek z Ústavu půdní biologie, který je součástí Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Zemědělský expert Petr Havel zase připomíná, že změnu přístupu ke krajině prokazuje řada zemědělských podniků už dnes v různých programech a někdy i bez dotací.
 

MÉNĚ A DRAŽŠÍ ZBOŽÍ

Tyto ambiciózní strategie neberou v úvahu dopady na zvýšené náklady zemědělských a potravinářských firem a peněženky obyvatel. Pokud se příliš necitlivě zatlačí na pilu, bude na prodejních pultech užší sortiment masa a mléčných výrobků za vyšší ceny.
 
Podle studie univerzity v německém Kielu by restrikce v podobě dvacetiprocentního snížení produkce hovězího masa v EU zvýšily jeho ceny o 60 procent a mléka o 36 procent. Sedmnáctiprocentní omezení vepřového masa znamená zdražení o 48 procent. Zároveň stoupnou ceny obilovin o 12 procent a olejnin o 18 procent.
 
Jak by tyto záměry dopadly u nás? V první řadě platí, že podmínky pro zemědělství jsou v členských zemích EU rozdílné, a proto nelze nasazovat jednu šablonu pro všechny. To ostatně platí pro všechny návrhy balíčku Fit for 55, navazujícího na politickou iniciativu Green Deal, schválenou všemi unijními vládami.
 

PROBLÉM KONKURENCESCHOPNOSTI

Před „zeleným šílenstvím“ varuje i majitel rodinné farmy Stanislav Němec. Začal podnikat krátce po pádu komunismu a dnes hospodaří na 850 hektarech zemědělské půdy.
„Proč uměle snižovat stavy dobytka? Dělat dnes živočišnou výrobu na moderní technologické úrovni znamená investice desítky miliónů korun. Už takhle chybějí kvalifikovaní pracovníci, málokdo to chce dělat,“ konstatuje Němec.
 
Stále přísnější regulace podle něj poškozují soukromé podnikání už dnes, prodražují náklady (hnojiva, nafta, energie, administrativa, větší počet povinných úkonů), přičemž dopady na ochranu půdního fondu jsou podle něj z agronomického hlediska mizivé, někdy až kontraproduktivní.
 
„Pokud byrokratickým zásahem shora snížíme stavy hovězího skotu, zvýší se poptávka po dovozu ze zemí mimo EU, která si uměle snižuje konkurenceschopnost. Ministerstvo zemědělství navíc postupuje protismyslně, když ve své současné strategii zachovává dotace na živočišnou výrobu místo příspěvků na její útlum,“ podivuje se Němec.
Nabízí se otázka, kdo sedlákům mnohamiliónové investice zaplatí, nemluvě o výpadku produkce určené i na vývoz.
 
Němec by raději uvítal co nejméně úředních zásahů do podnikání. Současně je starostou Radonic, kde je patrný jeho rukopis. Vysadil alej a rekultivoval centrum obce na park s amfiteátrem pro kulturní akce v místě, kde dělala ostudu skládka a močál. Jak sám říká, nepotřebuje k tomu pokyny osvícených úředníků z jakékoli úrovně.
 

NEDOSTATEK POTRAVIN

Na další problém upozorňuje Copa-Cogeca, nejsilnější asociace zastupující evropské sedláky. I ona varuje před poklesem produkce evropského zemědělství a vývozu zemědělských a potravinářských výrobků, zatímco vydělají dovozci z oblastí mimo EU. V Evropě by podle jejích propočtů stoupl počet lidí pociťujících nedostatek potravin nejméně o 22 miliónů.
Pokud by některé členské země uvažovaly o zavedení cel na dovážené zboží z třetích zemí, koledovaly by si o spuštění recipročních kroků na vlastní výrobky. Nepopulární jsou i další uvažované „trumfy“, například nové daně na červené maso, což jistě neskousnou všechny národní vlády.
 
Se záměrem snižovat živočišnou výrobu souvisejí představy, jak ovlivnit stravovací návyky obyvatel. Z toho plynou bizarní nápady podporovat stravu vytvářející při své produkci menší množství emisí skleníkových plynů. Tady už úředníci fušují do řemesla výživovým poradcům. Ne každý skousne rostlinné náhražky masa a mléčných výrobků a paternalismus státu, co má a nemá konzumovat.
 

CVRČCI MÍSTO STEAKŮ?

Někdo si jistě bez problémů zvykne na rostlinnou či jinou alternativní stravu, například v podobě bílkoviny z cvrčků, marketingově označovaných za potravinu budoucnosti. Pořád je ale většina těch, kteří si raději dají hovězí steak, pokud se z něj nestane exkluzívní pochoutka pro movitější.
 
Stejně tak příliš nezaujme maso vyráběné v laboratořích. Do boje s metanem se dnes zapojují někteří velkoproducenti hovězího dobytka i fastfoodové řetězce, ať už změnou pastevních postupů, nebo složení krmiva.
 
Ve vyspělých zemích sice spotřeba hovězího stagnuje, většina lidí se ho ale nechce vzdát. Současně se stravují mnohem zdravěji než v minulosti, na což má vliv technologický vývoj, individuální snaha o změnu životního stylu, ale i rozmanitější nabídka kvalitních potravin z farem.
 
Globální trendy jsou opačné. Se stoupající životní úrovní v celosvětovém měřítku naopak stoupá poptávka po hovězím mase a mléčných výrobcích v rozvojových zemích. Omezí se chovy i tam, což by vedlo ke znepřístupnění těchto potravin pro chudší vrstvy?
 

RIZIKA I PŘÍLEŽITOSTI

Tato problematika je součástí strategie Farm to Fork („Z farmy na vidličku“), obsahující sporné oblasti, ale na druhou stranu i příležitosti ke zlepšení ochrany životního prostředí, pokud s nimi bude nakládáno rozumně a uváženě.
 
Zatím není jasné, zda bude zohledněna rozdílná startovací pozice členských zemí, není vyjasněno financování navrhovaných změn, chybějí dopadové studie na zemědělský sektor, a to i na unijní úrovni. Babišova vláda o ničem nediskutovala. Před volbami se vyhýbala citlivým tématům a dnes se tváří, že s nimi nemá nic společného.
 
Zelená zemědělská strategie předpokládá snížit do roku 2030 používání hnojiv o 20 procent, užívání pesticidů o 50 procent a antibiotik u hospodářských zvířat o 50 procent. Čtvrtina orné půdy má být obhospodařována v režimu ekologického zemědělství, což by u nás neměl být takový problém.
 
Už dnes je Česko v tomto režimu se 16 procenty půdy v evropském čele za Rakouskem. Důvodem je charakter krajiny (horské a podhorské oblasti s trvalými travními porosty, kde se nedá nic pěstovat). Současně ale vzniká otázka, jak zvyšovat výnosy zemědělských produktů na zbývající půdě, aby nedošlo k výpadku domácí výroby potravin ve prospěch jejich dovozu ze třetích zemí.
 
Podobně je na tom Česko ve snižování spotřeby pesticidů. V posledních letech se u nás výrazně snižuje, zatímco například ve Francii, v Polsku a Maďarsku roste. V Nizozemsku a Belgii je třikrát vyšší než u nás. Na místě je tedy otázka, jak se úbytek používání pesticidů bude počítat, jelikož plošné „kvóty“ nedávají smysl. Také nelze přehlédnout, že strategie Farm to Fork v obecné rovině více svědčí malým a středně velkým farmám než agrokoncernům zaměřeným na průmyslovou produkci, které se ozývají hlasitěji. Nahrává podpoře prodejů ze dvora a vyšší produkci kvalitních potravin s dohledatelným původem.
 

REÁLNÝ RÁMEC

Podstatné je, že se v této oblasti tolik nechvátá. „Na tuto strategii dosud neexistuje legislativa a bude možné ji ovlivnit,“ říká garant nového vládního programu životního prostředí, europoslanec Alexandr Vondra z ODS. „Musíme být obezřetní před způsoby a rychlostí, v jaké se změny mají uskutečnit. Hlavním smyslem zemědělství je produkce dostatečného množství potravin, abychom byli schopni nakrmit všechny občany bez nutnosti dovozu potravin ze třetích zemí. Pokud změny proběhnou zbrkle a zemědělci se na ně nestihnou včas a dostatečně připravit, hrozí akorát nedostatek potravin a zvýšení jejich cen. A tomu musíme při schvalování nové legislativy zabránit,“ dodává europoslankyně a předsedkyně Spolku pro obnovu venkova Veronika Vrecionová.
 
Ambiciózní snahy Evropanů stanout v čele světového boje za uhlíkovou neutralitu, přestože produkují jen osm procent skleníkových plynů, nesmějí skončit poškozením ekonomiky členských zemí. Ze sociálních nepokojů by jen profitovaly populistické síly. Jaroslav Šebek současně odmítá mediální tlaky některých aktivistů vyvolávajících dojem, že tou hlavní negativní příčinou klimatických změn je obor zemědělství, chov hospodářských zvířat a konvenční hospodaření obecně.
 
„To je velmi zvrácená představa, neboť zemědělství je klíčovým oborem, nejen pokud jde o produkci potravin, ale je to hlavně obor, který pečuje o většinu plochy půdy v našem prostoru,“ říká šéf asociace sedláků. Na druhou stranu jsou pro něj legitimní otázky o změně některých přístupů, technologií a struktury zemědělství s větším důrazem na malé a střední podniky, lépe splňující nároky na šetrnější nakládání s krajinou.
 
Ochrana krajiny, půdy a životního prostředí pro budoucí generace je přirozený a zodpovědný postoj, pokud se nezvrhne v nereálnou ideologii.
 
Autor: Jiří Sezemský
Zdroj: Týdeník Reflex
Přečteno: 62x