Dnešní společnost stojí na energetice, potravinářství (zemědělství) a dopravě, teprve pak přichází zdravotnictví, záchranné a policejní složky. Jestliže zkolabuje energetika (blackout), tak během jedné minuty přestane prakticky všechno fungovat a do 14 dnů dojde k totální destrukci celé západní civilizace. U druhého a třetího pilíře to potrvá trochu déle, ale dopadlo by to podobně.

Současná pandemie ukázala, že tyto 3 základní pilíře se nemohly zastavit ani na den, zatímco ostatní složky národního hospodářství se mohly v různém stupni a čase střídat nebo vypínat. A přesto s těmito základními pilíři politici hazardují a různými chaotickými rozhodnutími je destabilizují. Ovšem v momentě, když dojde ke krizi, tak oni za nic nemohou.

Řešení přechodu k nízkoemisní ekonomice by se mělo dát do rukou praktiků a pragmatiků, kteří na rozdíl od politiků si umí spočítat, kolik energie potřebujeme a jaké zařízení je dokáže v čase vyrobit a distribuovat.

Dnešní politici mají představu, že vše vyřeší pomocí dotací. Úplně se ztratil základní instinkt o potřebě šetřit na horší časy. A tak nyní, v době, kdy se zvětšuje inflace, nedostává se pracovních sil ani materiálu, sledujeme, jak se chystají pustit do ekonomiky další natištěné peníze. Nejenže současnou inflaci tyto peníze zhorší, ale všechno, co se za ně vybuduje, bude momentálně šíleně předražené a bohužel často i zbytečné, protože nejdůležitější je dotace utratit, kvalita projektů je až na druhém místě. Takže zase budeme svědky, jak se v jedné firmě buduje za dotace nějaká inovativní pekárna, kterou si ostatní firmy budou muset postavit za své, protože nemají tak šikovné dotační oddělení.

Politici sice rádi dělají líbivá gesta, ale bohužel ekonomická a praktická stránka jim zůstává často utajena.

Tak například houfně podporují stavbu domácích fotovoltaických elektráren. Krásná a líbivá věc, s odůvodněním, jak se stanete nezávislými na elektrárnách. Ve skutečnosti - abyste tuto energii využili - si musíte pořídit akumulátor s životností cca do 10 let a stejně na nepříznivé období být připojeni na síť. To znamená, že váš zdroj je dvakrát zálohován. Na každou jednotlivou střechu o 3-7 panelech musíte mít elektroniku stejně jako by těch panelů bylo třeba 50 nebo 500. To všechno dělá z tohoto rádoby ekologického počinu zbytečně složitý a předražený systém, který nakonec stejně neřeší likvidaci stávajících elektráren.

O co by bylo efektivnější podporovat výstavbu fotovoltaiky na velkých výrobních a skladovacích halách a i kancelářských objektech, kde by se vyprodukovaná energie přímo spotřebovávala. Nedejbože aby se uzákonilo, že každá stavba na zelené louce musí mít určité procento (50-90) fotovoltaiky a pak by stát to nestálo vůbec nic. Není vůbec důvod šetřit obchodní firmy typu Amazon, které u nás nic nevyrábí, pouze kšeftují se zbožím, jejich cílem je plná automatizace, to znamená co nejméně zaměstnanců a zisky plynou někam do zahraničí.

Současná politika vedla k tomu, že se uměle zdražuje elektřina a teplo z fosilních zdrojů, záměrně se na ně vyvíjí tlak, aby se brzo zavřely. Vyvolává se dojem, že už je nebudeme potřebovat. Důsledek je takový, že tyto zdroje pojedou bez investic a oprav do té doby, než se rozpadnou. Ale co bude dál?

Už i mnoho dnešních třicátníků si myslí, že k vyřešení problému si stačí nainstalovat novou aplikaci. Vezmeme mobil, spustíme apku a bude to. Nebude. Dál budeme potřebovat hutě, válcovny nebo koksárny. Za to, že jsme průmyslová země, se nemusíme stydět. Naši technici a inženýři v minulosti, pokud nebyli svázaní nějakou ideologií, dokázali udržet naši malou zemi na výsluní.

Už přes 60 let je známá technologie, která zajišťuje dostatek nízkoemisní elektřiny. Zhruba před 30 lety se do toho vložili aktivisté a výstavba jaderných bloků se zastavila. Dnešní problémy s uhelnými elektrárnami bychom vůbec neřešili, nebýt těchto ideologů.

Tady blízko u Berouna se zrovna zavírá slévárna, kde se vyráběly odlitky velkých ventilů do vodovodních řadů. Firma, co to vlastní, to pravděpodobně kvůli ceně energie přestěhuje někam do Brazílie. Tam se bude brát energie z mnohem horších elektráren a pak se to bude převážet do Evropy na lodích , které sami o sobě vyprodukují více škodlivin než kdybychom nedělali nic.

V zemědělství je to podobné. Politici, aktivisté a novináři mají plnou pusu tradičního a udržitelného hospodaření. Na zemi žije více než 7 miliard lidí. Žádné tradiční zemědělství je neuživí. Představa, že ekozemědělství, které hospodaří jak v 17. století, uživí zemi, kde v zemědělství nepracuje ani 1 % lidí, je absolutní nesmysl.

Ať si aktivisté přejí cokoliv, skutečnost je taková, že lidé ze zemědělství trvale odcházejí a pracuje jich tam čím dál méně. A toto je jev, který se děje po mnoho století a ve všech zemích. U nás a ve většině zemí východní Evropy to pouze urychlil komunizmus. Bohužel tento jev neotočíme a tak musíme uvažovat o budoucnosti. To znamená postupná automatizace a robotizace zemědělské výroby.

Chceme-li chránit nějaké území se vzácnou faunou, tak ho převeďme pod ministerstvo životního prostředí. Ale zemědělství je o produkci potravin. To znamená, jestliže někdo dostává zemědělské dotace, musí za to společnosti dodat nějaké minimální množství zemědělských produktů. A to takzvané ekozemědělství, kde se do půdy nevrací prakticky žádné živiny, nemůže nikdy splnit. Půda není perpetuum mobile. Když po ní chceme, aby rodila, tak jí musíme něco vracet. A to se bohužel při současném nastavení neděje a za obrovské finanční prostředky se nám kromě hezkého pocitu nevrací nic.

Úplně stejné je to na druhé straně spektra, kde naši zelení spoluobčané vymysleli, jak nahradí uhlí biomasou. To samozřejmě lze v omezeném měřítku na nějaké lokální (vesnické) úrovni. Ale svážení balíků přes celou republiku do velkých spaloven je ekologický zločin. I to málo organiky, které se do půdy vrací, proženeme buď bioplynkou nebo přímo kotlem.

Stejně jako v průmyslu tak i v zemědělství budeme dál potřebovat potraviny. Samozřejmě je co zlepšovat. Když chceme zvýšit biodiverzitu, tak místo nějakých nesmyslných pseudohospodářství podporujme například zelené souvratě okolo velkých polí. Dvacetihektarové pole cca 6 m, třiceti 10 m apod. Tyto pásy by zůstaly, na rozdíl od dnešních nesmyslných předpisů, trvale zelené a na jejich údržbu a náklady na nájmy by se přispívalo zvlášť. Hospodáři by si sami vytipovali různá zákoutí okolo lesů a vodotečí, kde se jim nevyplatí točit a pole by si zaokrouhlili do přijatelných geometrických tvarů, aby se to dobře obhospodařovalo. Takováto opatření by nejen nijak výrazně nesnížila zemědělskou produkci, ale na rozdíl od nějakých lokálních pastevectví by zvýšila biodiverzitu napříč celou zemí.

Dalším směrem, kam se může zemědělství rozvíjet, je využívání moderních odrůd plodin spadajících pod GMO. Tyto odrůdy nám umožní výraznou úsporu pesticidů, jsou odolnější vůči klimatickým extrémům a to vše v konečném důsledku šetří energii, vydanou na jednotku produkce. Toto je další dluh z minulosti, který nám zanechali naši zelení spoluobčané. Oni si myslí, že když zakážeme hnojit (pravděpodobně to zemědělci dělají z dlouhé chvíle) a používat pesticidy, tak se nic nestane, ušetříme přírodu a potravin bude na regálech v supermarketech stále dost. Pouze do určité doby, kdy se k nám budou dovážet například z Brazílie, až tam dojdou, nebudeme mít nic.

Bohužel, celá tato dnešní hysterie ukazuje, jak je městská kancelářská elita odtržena od každodenní reality. Lidská práce je sprosté slovo, a dívat se na ní chodíme do skanzenu. A tak nějak by si představovali venkov. Oni by se přes týden lopotili za těmi svými počítači v klimatizovaných kancelářích a za to mají právo o víkendu jet ne venkov. Tam se ovšem nesmí jezdit s traktory, dělají hluk a prach, tam by se maximálně mohlo jezdit s koňskými povozy.

Autor: Petr Blažek