Vyprodáno!
Článků o své farmě se Josef Šourek už dopředu trochu obává. „Vždycky, když o nás něco napíší, vydají se k nám v příštích dnech noví zákazníci a někteří nám vynadají, že jeli zbytečně. Většinou totiž máme vyprodáno, nestíháme vyrábět,“ lituje ekologický zemědělec. Odříkat musí i obchodníky, kteří by z mléčné farmy odebírali jakékoliv výrobky s přídomkem bio. „Někdy bohužel krátíme také stálé odběratele, jenže víc vyrábět nemůžeme. Omezuje nás totiž mléčná kvóta, kterou musíme dodržovat,“ vysvětluje sedlák. Má dovoleno nadojit od svých černostrakatých krav necelých 200 tisíc litrů mléka za rok, na den to není ani 550 litrů. Svůj výrobní limit má v Evropské unii každý chovatel dojnic - obyčejný i ekologický, ať už mléko prodává do mlékárny nebo lidem přímo na statku. Za překročení se platí pokuty, což čeští zemědělci už také poznali. Evropská komise hodlá na velkou poptávku po mléce, doprovázenou citelným zdražením, reagovat zvýšením kvót o dvě procenta, která sedláka z Plav skutečně „nevytrhnou“. Chtěl by vyrábět víc, když Češi přišli na chuť biopotravinám, ale jaké má možnosti? Nic moc. Mohl by kvótu přikoupit, jenže investoval by prozíravě, když za sedm let (ne-li dřív) EU tento přežitý regulační nástroj definitivně zruší?
Zase ta unie...
„Je možné zažádat o zvýšení kvóty z takzvané rezervy,“ nabízí další možnost mluvčí ministerstva zemědělství (MZe) Petr Vorlíček. To samozřejmě pan Šourek zkoušel, ale nepochodil. Složitou cestou se vloni dostal k dodatečné kvótě - směšných 3500 litrů, což je zhruba jeho týdenní produkce. A co kdyby stát, přidělující mléčné limity, vymyslel nějaký způsob, jak nesvazovat ekologické zemědělce, když domácí biomléko a výrobky z něj poptávce nestačí a chladicí regály musí obchodníci doplňovat dovozem? Takové „revoluční“ změny nelze čekat ani náhodou. Mluvčí MZe odkazuje na evropské předpisy, které nerozlišují mezi mlékem a biomlékem, proto se o jiném pohledu na ekofarmáře s dojenými kravkami ani neuvažuje.
Na přání cizinců.
Všechno, co Šourkovi na podhorské farmě z mléka vyrobí, by mohli hladce a dráž prodat v hlavním městě, kde zásobují několik známých speciálních bioobchodů. „Chci, aby si naše zboží mohli kupovat i místní lidé. Jednou soused tvaroh pochválí, že byl výborný, jindy se mu zdál řidší, prostě osobní kontakt je pro mě důležitý,“ vysvětluje sedlák, proč jenom byznys pro něj není prvořadý. V porovnání se školami považuje za spolehlivější zákazníky domovy důchodců: „Berou od nás pravidelně, kdežto školy, do nichž dodáváme spíš okrajově, jednou mléko chtějí, podruhé ne a pak přijdou prázdniny. Pravidelně k nám jezdí nakupovat z hotelu Orea v Harrachově, který k tomu přiměli zahraniční turisté dožadující se biopotravin na hotelovém jídelníčku.“
Široko daleko sami.
Minimlékárna na farmě Filoun, jak se jmenuje podle kopce, na němž je usazená, by mohla do úzkoprofilových výrobků přetvořit asi čtyřikrát tolik mléka, než Šourkovi od svých krav nadojí. Proč ho tedy nenakoupí u jiných chovatelů? „To by bylo výborné, ale nikdo takový široko daleko není.“ Každodenní starost o mléčné krávy je nesrovnatelně pracnější než o masné. Nejde jen o ranní a večerní dojení, náročnější je i krmení. Sóju a kukuřici, které mají dojnicím dodávat energii, už Josef Šourek pro jistotu nenakupuje - kvůli riziku, že by se v nich mohla najít zakázaná příměs z geneticky modifikovaných rostlin. „Nevěřící Tomáše“, kteří biopotraviny obecně označují za podvod, ekologický zemědělec z Plav přesvědčovat nehodlá, z vlastní zkušenosti může každého ujistit: „Kontrola je skutečně přísná, dnes nepřijde kontrolor, který by věci nerozuměl a dal by se obelstít. Papíry ani vidět nemusí, odebere vzorky a vezme je do laboratoře, kde by se jakékoliv obcházení ekologických pravidel rychle provalilo.“
Zdravý život.
Ekologická farma rodiny Šourkových už posbírala různá ocenění - před šesti lety dostala takzvaný Bartákův hrnec pro nejlepšího ekologického zemědělce roku, rok nato sklidilo Filounovo máslo uznání v soutěži Česká biopotravina roku a při selských dožínkách si úspěšné hospodářství prohlédl prezident Václav Klaus. Naposledy Šourkovi zvítězili v klání Asociace soukromého zemědělství a stali se držiteli ceny Farma roku 2007. Porotci hodnotí takzvaný udržitelný zdravý život, to znamená, že nepřihlížejí jen k hospodářským výsledkům farem, posuzují i jejich vzhled, další záměry a sounáležitost s vesnicí. Kladné body přidělují za zapojení příslušníků rodiny do chodu farmy a za různé aktivity, které sedlákům zajišťují další příjmy vedle samotného hospodaření. V Plavech měla hodnotící komise co sčítat: součástí farmy je nejen malá mlékárna, ale i penzion s hospůdkou, protože by byl hřích nevyužít pro agroturistiku krajinu na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Přes zimu si Šourkovi přilepšují dřevovýrobou a stále přitom všem jde o pravý rodinný podnik - spolu s manželi Šourkovými zaměstnává a uživí jejich tři děti s rodinami. Porotci si jistě také poznamenali, že pan Šourek je už několikáté volební období zastupitelem v obci.
Alpského střihu.
A jaké má farma roku další plány, které ji v soutěži rovněž doprovodily k vítězství? Být statkem alpského střihu, k němuž má blízko - i když Plavy nejsou a nikdy nebudou velehory. Téměř kilometrová sjezdovka těsně za stájí na vlastních pozemcích by si zasloužila modernější vlek a dnes už nezbytná sněhová děla, dobře ví sedlák. S těmito investicemi počítá, až mu skončí nájemní smlouva s místní tělovýchovnou jednotou, která vlek provozuje. V krátké době by se měla naplno rozjet i kuchyně v menší restauraci v přízemí penzionu. „Před dvěma lety, kdy jsme ho budovali, nás od plně vybavené kuchyně odradily neskutečně přísné hygienické předpisy. Hygienici nám nechtěli povolit ani podávání snídaní pro hosty, kteří je přitom vyžadují. Málokde totiž dostanou po ránu vlastní čerstvě nadojené ekologické mléko a biosýry,“ může se pochlubit Josef Šourek.
Pořadník na biohovězí.
Podobně jako u mléčných výrobků nemůže farma Filoun vyhovět všem zájemcům o ekologické hovězí maso. „Poptávka je čím dál větší, a protože ještě máme rezervu na pastvinách, uvažujeme o deseti až patnáctihlavém stádu masného dobytka. Prodáváme mix různých partií masa v desetikilogramových taškách, objednávky máme na měsíce dopředu,“ ukazuje sedlák pečlivě vedené záznamy. „Pro maso si k nám jezdí až z Prahy, vezmou větší množství i pro známé a nakoupí i tvarohy a sýry. Diví se, jak je to u nás laciné, když ceny porovnávají s úrovní v pražských obchodech s biopotravinami,“ poznamenává Josef Šourek. Všechna významná ocenění, která rodinná ekofarma mohla získat, už doma má. A umí si považovat každodenního uznání - to když se po filounském biomáslu, biotvarohu a biosýrech doslova zapráší.
Ještě více biosena!
„Vždycky jsem říkal, že by se měla podporovat výroba biopotravin a ne dávat dotace na hektar,“ marně opakuje Josef Šourek, ekologický zemědělec z přesvědčení. Tuzemská dotační politika nehledí na selský rozum a ubírá se jiným směrem. Za to také sklízí deformované plody: v rozsahu ekologického zemědělství patříme k evropské špičce, přitom obchody s biopotravinami musí spoléhat na dovezené zboží. Bez chemie se u nás hospodaří především na loukách a pastvinách (tabulka), což je jistě dobré pro životní prostředí, ale mrkev nebo rajčata se z nich nesklidí. Ze slušných dotací na téměř bezpracné pěstování trávy vyrostla silná ekologická lobby, která přesvědčila ministra zemědělství Petra Gandaloviče (ODS), aby ještě zvedl už tolik oblíbenou podporu na hektar luk a pastvin. Místo loňských 1940 korun bude letos bezmála 2350 korun na hektar. Proč nedostanou více třeba zelináři, jejichž biovýpěstky na trhu chybějí?
Tráva trh nezpestří.
Dotace na trávu nepřispívají ke zpestření trhu s biopotravinami, jeho rozvoj je odkázaný na dovážené zboží, upozorňuje například agentura Green Marketing. V podstatě k témuž dospěl Nejvyšší kontrolní úřad, když se zabýval efektivitou plošných dotací pro ekologické zemědělce. S ekotrávou je u nás spojený v podstatě jediný bioprodukt - hovězí maso (opomineme-li mizivý podíl mléka). Ale kdybychom poměřili takto investované peníze daňových poplatníků, museli bychom o české biomaso v obchodech „zakopávat“. První vlaštovkou, která u investičních dotací vylétla v minulém roce, je mezi potravináři preference těch, jež vyrábějí cokoliv bio. Stále to však není výraznější podpora, jakou měl na mysli sedlák Šourek. „Slyšíme, že to nejde, protože taková podpora není ani v původní evropské patnáctce. Jenže tam ji asi nepotřebují, protože sedláci biopotraviny dávno vyrábějí,“ rozlišuje. A může si dál nechat zdát o tom, jak daleko jsou třeba v Rakousku: „V jednom sdružení jsou propojeni ekologičtí zemědělci, jatky, kontrolní organizace. To u nás nikdy nebude a ani není snaha tomu trochu pomoci.“
U mléka nula.
Ministerstvo si přitom pochvaluje, jak systematická podpora ekofarmářů a výrobců biopotravin se projevuje jejich stabilním nárůstem. Úřad má i velmi dobrý přehled o tom, kolik zemědělců v celé zemi denně dojí od svých krav ekologické mléko. „Je jich 46, v minulém roce nepřibyl žádný,“ vyčísluje mluvčí Vorlíček. Celkový počet ekofarem se přitom během loňska zvýšil o 355. Biomléko se až na dvě výjimky sváží z farem do několika mlékáren, které na zájem obchodníků reagují hodně opatrně - hlavně kvůli nedostatku suroviny. „V nejbližší době se rozběhne tříletá státní kampaň, kterou chceme zvýšit informovanost široké veřejnosti o biopotravinách. Z poloviny ji bude financovat Evropská komise,“ oznámil nedávno ministr Gandalovič. Nesejde na tom, zda jde o evropské či národní peníze, zaplatíme si biokampaň, aby se u nás prodávalo ještě více německého biomásla a rakouských biojogurtů. Sníst čerstvé potraviny v místě, bez přepravování sem tam je původní myšlenka „bio“, které se obchodníci chtě nechtě vzdalují. Při omezené domácí nabídce nemají na výběr.
vyšlo v týdeníku Euro
