Vlastníci, sdružujte se!

Sdílejte článek
Vlastníci, sdružujte se!

Čtyřicet let neměla zemědělská půda téměř žádnou cenu. Byla podle dnešního newspeaku promítnuta do levných potravin a tehdejším jazykem byla de facto jedním bitevním polem, na němž plál boj o zrno. Osmnáct let po zhroucení plánovaného hospodářství ale stále nefunguje trh s půdou, její cena je minimální. Kolektivizace venkova byla totiž v ČSSR snad nejúspěšnější ze všech komunistických satelitů. Výsledkem je, že od roku 1989 stále přes devadesát procent zemědělské půdy neobhospodařují její vlastníci. Ti za svůj (na západě ceněný) majetek mohou dostat jen zlomek skutečné hodnoty. Většinou je ovšem zcela neprodejný. Jeden nebo několik hektarů uprostřed lánu může koupit jedině podnik, který na něm hospodaří, tedy vlastně bývalé JZD. A pohrobci kolektivizátorů za něj jako dosavadní dominantní cenotvůrci určitě nenabídnou světovou cenu, kterou na druhé straně dostávají za vypěstované komodity.

Nová revoluce

Radikální změnu, jak to vypadá, může přinést pouze další revoluce (pro někoho kontrarevoluce). Tou by mohl být právě raketový růst cen zemědělských komodit, kterého jsme byli svědky v průběhu loňského roku. Více než dvojnásobná hodnota pšenice, kukuřice, řepky a dalších kdysi přebytkových surovin zvýšila zájem o půdu snad na celém světě. O sto procent vyšší je cena pozemků například v Jižní Americe, kde se snad nejvíc na Zemi rozjely programy na výrobu biopaliv. Stranou ale nestojí ani Severní Amerika.

Evropa je, tak jako vždy a v agrární politice zvláště, speciálním případem. Vlastníkům evropských polností to ale díky masivním subvencím hraje do karet. Bojem o zrno se totiž dá s lehkým úšklebkem nazvat i Společná zemědělská politika EU. Po druhé světové válce jí předcházel strach z nedostatku potravin, následovaly transfery dotačních prostředků, které spokojeně bobtnaly a bobtnaly. Mít pole je na starém kontinentě terno, neboť největším kusem evropských dotací jsou právě příděly na plochu.

Tuzemské državy tak atraktivní nejsou a konstatujeme to právě v okamžiku, kdy se blýská na lepší časy. Tlaky na zvýšení se totiž u nás do konečné ceny pozemků stále „nepromítají“ dost. Ptejme se proč. Především měli zástupci bývalých JZD příliš silný vliv na ministerstvo zemědělství, které dlouhá léta drželo v rukou klíče od uvolnění trhu s půdou.

Cena poroste

Ještě dnes například nejsou dokončené všechny restituční procesy a s minimálně desetiletým zpožděním se rozjela privatizace státní půdy. Také to rozhodně nebyla priorita ministrů Fencla, Palase a Zgarby, hlavních mluvčích „kolektivního“ hospodaření na cizí půdě.

Skutečná hodnota české půdy se jistě v dalších letech projeví a cena poroste, nejvíce v závislosti na průběhu pozemkových úprav, které si vyžadují - překvapivě - čas a peníze. V této situaci mají možnost samotní vlastníci. Jsou jich na dva miliony, a to už je dostatečná síla, aby se sdružili a jednotně vyjednávali o ceně pronájmu s českou Agrární komorou. Za nějaké to procento ze zvýšení by se toho někdo z nich mohl ujmout.


Jíří Fencl, E15
Přečteno: 239x
Katalog farem