Za existencí demonstračního objektu Klokočná stojí z velké části jeden člověk, lesník Vladislav Ferkl, který si projekt před třiceti lety vymyslel, prosadil a zrealizoval. A napsal o tom knihu Může být nepasečný – výběrný způsob alternativou pro naše lesy?, která shrnuje třicet let jeho zkušeností s pěstováním lesa, kde nejsou paseky.

Ferkl popisuje historický vývoj svěřeného lesa, jeho přírodní podmínky a především zásady výběrného způsobu hospodaření. Tak, jak Ferkl postupně přestavěl původně pasečný les na nepasečný, snaží se postupně přestavět i myšlení lesníků.

Je totiž potřeba změnit pohled například na těžbu stromů. Na tu se ve výběrném hospodaření nenahlíží čistě jako na sklizeň, ale jako na hlavní nástroj pěstování lesa. Je to jeden z příkladů, na kterých Ferkl ilustruje, jak strategicky a komplexně je potřeba při pěstování výběrného lesa přemýšlet.

„Při nepasečném, výběrném způsobu hospodaření je důležité dodržování zásady, že vše je součástí dlouhodobého procesu vývoje a nic nesmí být při obhospodařování lesního porostu řešeno jednorázově, i když se jedná prokazatelně o momentálně pozitivní činnost,“ píše Ferkl. A vysvětluje, že nelze kupříkladu v jednom či několika málo letech doplnit podsadbou celé množství chybějících dřevin, byť by šlo o závazný podíl ministerstva zemědělství, stejně jako nelze jedním těžebním výběrem odstranit z porostu všechny jedince, kteří nevyhovují kritériím výběru.

Vladislav Ferkl v úvodu své knihy vzpomíná, že ho mnoho kolegů od záměru nepasečného pěstování lesa u nás odrazovalo. Nedokázali si představit, že by takový pokus mohl skončit jinak než nezdarem. Dnes je vidět, že se Ferklovi jeho vize naplnila. Náhled jiných lesníků se ale příliš nezměnil ani po třiceti letech.

„V počátcích zakládání objektu převažovaly názory, že v těchto polohách a na těchto stanovištích je snaha o nepasečný, výběrný způsob předem odsouzena k nezdaru. V současné době jsou některými odborníky dosahované výsledky a stav porostů přisuzovány naopak mimořádně vhodným podmínkám Klokočné, kterých údajně jinde u nás pro výběrný způsob není mnoho,“ poukazuje Ferkl na neochotu věřit tomu, že jde les pěstovat jinak, než je u nás zvykem.

Na Klokočnou se stále jezdí lesníci podívat jako na výjimečný příklad. Něco, co se tady náhodou podařilo, ale jinde by to fungovat nemohlo. Přitom zkušenosti z Klokočné prokazují, že hospodářský les pěstovaný výběrným způsobem ve srovnání s klasickým lesem obstojí ve všech ohledech.

Má navíc výhody v odolnosti lesa vůči vnějším vlivům jako jsou škůdci a počasí, a zachovává si i funkce mimoprodukční, o kterých na pasece nemůže být řeč. Přesto se lesu kůrovec nevyhnul, a v lese typu Klokočná není snadné vyhledávat a označovat napadené stromy. Zatím ale rozšíření lýkožrouta nedosáhlo kalamitních rozměrů. Se suchem si pak les poradil velmi dobře. Nevýhodou jsou naopak větší náklady na přibližování stromů a tím pádem na těžbu jako takovou. Podle Ferkla ale v celkové bilanci převažují ekonomické i ekologické výhody.

Vladislav Ferkl vyjadřuje v knize velkou vnímavost vůči přírodním procesům. Ačkoli se celá kniha věnuje hospodářskému lesu, Ferkl ukazuje, že i tyto lesy mají potenciál být fungujícím přírodním ekosystémem, ve kterém člověk přírodní procesy spíše využívá, než je narušuje.

„Lesnictví jako obor, který má za sebou více jak třísetletý vývoj poznání a zkušeností s projevy přírodních procesů na jedné straně, a dlouholetý nekompromisní tlak společnosti na produkci levného dřeva na straně druhé, musí konečně nalézt sílu a zodpovědnost zatáhnout za záchrannou brzdu a dokázat prosadit i své nezbytné podmínky k další úspěšné existenci lesa,“ píše lesník v úvodu ke knize.

Ferkl se zároveň nebojí kritizovat současné nastavení legislativy, které podle jeho slov nejen nepomáhá citlivějšímu hospodaření v lesích, ale vysloveně mu brání. Poukazuje na potřebné změny v systému výběrových řízení, které je v lesnictví podrobováno dlouholeté kritice, v nutnosti řešení nahromaděných problémů v myslivosti, i neochotu některé z problémů řešit.

„Je zřejmě ještě stále dost takových, kterým situace vyhovuje, anebo těch, kteří se obávají, že by v konkurenci nových nároků na hospodaření v lesích neobstáli,“ uvádí Ferkl.

Za knihou je vidět lesník, který si po celoživotní práci v lese a s lesem sedl ke stolu a sepsal své zkušenosti ze svého největšího díla, krásného a bohatého lesa nedaleko Dobříše. Text je sice směřovaný k lesníkům, ale je srozumitelný každému, kdo se někdy profesně o les zajímal.

Kniha budí dojem, že si Vladislav Ferkl nechce nic nechat pro sebe, že s vědomím toho, že Klokočná je jeho odkaz, chce sepsat své poznatky a zkušenosti tak, aby jeho práce měla smysl nejen na Klokočné a mohli ji využít i jiní lesníci.

Jestli se tací najdou, čeká je stejné lesnické dobrodružství jako Vladislava Ferkla, budou muset překonávat stejné nebo podobné překážky jako on, budou muset bojovat proti zavedený procesům, zvykům a argumentům, že takhle se to tady dělalo vždycky. V knize Vladislava Ferkla ale mají důkaz, že se to dá dělat jinak. Že se to dá dělat líp.

Autorka: Zdeňka Kováříková