Bývalý generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela inicioval postupné zavádění biomasy asi před patnácti lety, když hledal konkurenční komoditu vůči monopolu uhlobaronů, na kterých byl sektor ekonomicky závislý.
„Začali jsme pálit 2 tisíce tun biomasy ročně, dneska je to nějakých 350 tisíc tun, takže jsme nahradili téměř polovinu uhlí,“ říká předseda Teplárenského sdružení České republiky Drápela. Pokud by ale v plzeňském regionu chtěla jiná teplárna pořídit kotle na biomasu, patrně by už nesehnala dostatek materiálu.
Biomasa nejen že není zatížena emisními povolenkami, je dokonce Evropskou unií dotována jako obnovitelný zdroj energie. Dřevní hmota sice z logiky věci opravdu znovu naroste, přesto je to s jejím pálením a ekologií komplikované, jak už jsme zjistili v Podhoubí ze začátku letošního roku.
„Jedná se o odpad z mýtní těžby a takzvané hroubí, což je vršek stromu, který se nedá nijak jinak zpracovat,“ popisuje Drápela, odkud se bere dřevní štěpka. Že se neštěpkují celé kmeny stromů, ale neznamená, že je pálení biomasy bezproblémové.
„Jehličí a malé větve obsahují velké množství živin. Tím, že biomasu z lesa odebíráme, dochází k zásadnímu ochuzování lesních půd. Nejen že odebíráme kmeny a kůru, teď odebíráme i větve a jehličí,“ vysvětluje profesor Miroslav Svoboda z České zemědělské univerzity, proč některé půdy mohou po zdánlivě nevinném vyčištění chudnout.
Poptávka po biomase je na našem území čím dál větší a zdejší lesy nebudou schopny nabídnout tolik, kolik si ekologicky sporné opatření v energetice bude žádat. „Pokud jde o ukládání uhlíku, ukazuje se, že je efektivnější nechat lesy zestárnout,“ uzavírá Miroslav Svoboda z Katedry ekologie lesa ČZU.
Proč není biomasa vhodným energetickým zdrojem pro lesy ani pro střednědobou bilanci uhlíku v atmosféře? Kde se bere biomasa, kterou čím dál častěji spalují teplárny při odchodu od uhlí? Kolik tun biomasy na našem území ročně dokážeme asi tak získat? Dozvíte se v Podhoubí!