Navrhovaný jízdní řád našeho zemědělství bude třeba podle EU předělat

Petr Havel
Sdílejte článek
Navrhovaný jízdní řád našeho zemědělství bude třeba podle EU předělat

O tom, že je současná podoba Strategického dokumentu (oficiální název je „Strategický plán SZP“), který připravilo ještě v době předchozí vlády Ministerstvo zemědělství, pro mnohé nevládní organizace nepřijatelná, se v ČR diskutuje už dlouho. Nyní ale získala diskuse nad finální podobou tohoto dokumentu další podstatný rozměr, a to na základě aktualizovaných připomínek Evropské komise (EK) z konce listopadu letošního roku.

EK totiž k navrhované podobě vznesla v šedesátistránkovém materiálu množství dotazů, ale také připomínek, na něž musí česká strana reagovat a řadu původně navrhovaných opatření změnit, případně vyčíslit jejich dopady. Změny, především v nastavení finančních podpor, plánuje i nastupující vláda, připomínky EK jí v tom ale mohou usnadnit pozici, neboť k některým změnám by došlo stejně. Komise přitom samotné nastavení finančních toků konkrétně nekomentuje, její připomínky míří zejména do oblasti ochrany přírody a také k opatřením, jejichž cílem má být podpora ekologického zemědělství nebo zpracování zemědělských surovin přímo na farmách. Postoj Komise k současné podobě Strategického dokumentu lze nicméně obecně vyjádřit tak, že dokument je málo „zelený“, příliš produkčně zaměřen a nedostatečně podporuje principy takzvaného evropského modelu zemědělství, který je založen na rodinných farmách, což ale mimochodem nemusí být pouze malé podniky. Podstatný je totiž přístup k zemědělskému hospodaření.

Výhrady EK se přitom v mnohém potkávají s výhradami, které po dobu mnohaměsíčních diskusí vznášely ekologické organizace, ale také Asociace soukromého zemědělství ČR nebo oficiální připomínková místa na tuzemské scéně. Ty však Ministerstvo zemědělství akceptovalo jen ve velmi malé míře, a i proto se bude muset podoba dokumentu měnit. Bez souhlasu EU by totiž nebylo možné Strategický plán SZP v praxi aplikovat, což by znamenalo nemožnost ČR čerpat z EU peníze na zemědělské dotace, minimálně na některá, Komisí neschválená opatření.

Komise ve svých připomínkách přitom mimo jiné konstatuje, že materiál Ministerstva zemědělství nezohledňuje strategické dokumenty EU, jako je Strategie pro lesy, Strategie pro biologickou rozmanitost nebo Farm to Fork. Strategický plán SZP neobsahuje podle Komise zemědělskou uhlíkovou strategii, adaptační opatření na změny klimatu jsou nedostatečná a není ani zřejmé, jak velké plochy zemědělské půdy se dotknou. Podporu agrolesnictví považuje Komise za nedostatečnou, stejně tak je podle ní nedostatečná motivace zemědělců k přechodu na ekologické zemědělství a také v dokumentu stanovené cíle podílu neprodukčních zemědělských ploch. Dále Komise mimo jiné doporučuje zvýšit plánovanou podporu na zadržování vody v krajině prostřednictvím přírodních řešení a upozorňuje na absenci řešení nízké retenční schopnosti půd nebo nárůstu emisí v lesnictví. Jednou z nejdůležitějších připomínek je pak požadavek „zajistit, aby podíl podpor malým a středním zemědělcům byl oproti předchozímu období zvýšen“.

K tomu všemu je ale také korektní dodat, že EK stále nezveřejnila analýzu dopadů svých strategických dokumentů do nákladů na zemědělskou produkci a do budoucích cen potravin. Komise totiž nemá povinnost v případě strategických dokumentů analýzy vytvářet, na základě požadavků řady členských zemí EU jí k tomu ale před časem vyzval Evropský parlament. Kardinální otázkou ovšem je, zdali si takovým požadavkem Evropský parlament nezkomplikoval situaci, neboť mnohé z již schválených požadavků europoslanců jdou daleko za rámec strategií typu Farm to Fork a Green Deal. Pokud přitom Komise zpracuje analýzu dopadů s již zabudovanými požadavky europoslanců, vzbudí to nepochybně minimálně u části zemědělské, ale i nezemědělské veřejnosti odpor. Z některých již zveřejněných analýz dopadů, například rok staré analýzy amerického ministerstva zemědělství (USDA) s názvem „Economic and Food Security Impacts of Agricultural Input Reduction Under the European Union Green Deal’s Farm to Fork and Biodiversity Strategies“ totiž mimo jiné vyplývá, že v případě uplatnění deklarovaných principů Green Deal by se zvýšily v optimální variantě roční výdaje za potraviny pro každého občana EU o 50 amerických dolarů. Letos publikovaná studie univerzity v německém Kielu (Ökonomische und Ökologische Auswir kungen des Green Deals in der Agrar wirtschaft) pak konstatuje nárůst cen jednotlivých zemědělských komodit o 15 procent v případě ovoce a zeleniny a až o 60 procent u hovězího masa. Podotknout lze přitom, že ani jedna z uvedených analýz nepočítala s požadavky Evropského parlamentu nad rámec Green Deal. A také, že uvedené studie nejsou v ČR prakticky vůbec známé a téměř nikdo se o ně nezajímá.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že nejen naše zemědělství bude muset projít poměrně zásadní změnou spočívající ve snížení důrazu na zemědělskou produkci a naopak zvýšení důrazu na ochranu životního prostředí, a že to bude něco stát. O tom, kolik to bude stát (a tím nejsou míněny zemědělské dotace), je současná, poněkud více než je zdrávo emotivní diskuse. A o tom také bude požadovaná a potřebná změna Strategického plánu SZP, která také nebude zdaleka jen o dotacích, ale spíše o transformaci přístupu k zemědělskému podnikání jako celku.

Materiál s připomínkami Evropské komise v AJ: 

Připomínky Evropské komise_AJ.pdf

 

Přečteno: 980x