Návod na podání žádosti o nemajetkovou újmu je zveřejněn na webových stránkách Asociace soukromého zemědělství ČR. Připomeňme tedy pouze, že jde o žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31 a odstavce 3, zákona č. 82/1991 Sb., v platném znění v souladu s přechodným ustanovením zákona č. 160/2006 Sb. Podstatné je, že se odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem vztahuje také na nemajetkovou újmu vzniklou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nárok nebyl promlčen a že promlčecí lhůta je šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě.
Podle ministerstva spravedlnosti jde fakticky o předběžné projednání žádosti, které není řízením v procesním slova smyslu, ale „jedná se o mimosoudní soukromoprávní projednání žadatelem vzneseného nároku, kdy je prováděno šetření ohledně skutkových tvrzení žadatele a na podkladě toho je pak posuzováno naplnění podmínek odpovědnosti státu, ve vazbě i na případné plnění“. V každém jednotlivém případě se při stanovení formy a výše případného finančního zadostiučinění podle ministerstva přihlíží především k délce a složitosti soudního řízení, k jednání žadatele, kterým přispěl k průtahům v řízení a skutečnosti, zda využil dostupné prostředky dané právním řádem k odstranění průtahů, a dále k postupu orgánů veřejné moci a k významu předmětu řízení pro žadatele.
To v praxi znamená, že ministerstvo se snaží nalézt vinu za průtahy také u samotných žadatelů. Proces vyřízení nemajetkové újmy pak ve většině případů ministerstvo vyřizuje konstatováním, že k porušení práv žadatelů dlouhým soudním řízením došlo, nicméně tímto konstatováním pro stát celá věc končí.
Je to samozřejmě velký alibismus, na druhou strnu je i v současné době část žadatelů skutečně finančně odškodněna. Problém je také v kapacitách ministerstva. „Poté, co vstoupila novelizace tohoto zákona v účinnost a mnohonásobně stoupl počet žádostí o nemajetkovou újmu, není ministerstvo spravedlnosti z kapacitních důvodů ve všech případech schopno žádost vyřídit do šesti měsíců,“ přiznává mluvčí ministerstva Zuzana Kuncová. To v praxi znamená dvě věci. Jednak, že k uspokojení žadatele může dojít, avšak později než za půl roku, čímž stát riskuje soudní spory, které již jenom z nedodržení zákonné lhůty musí prohrát. Jednak ale také, že přece jen určitý posun v obhajobě práv lidí řadu let se soudících o svůj majetek existuje. Jen aktivity těchto lidí jej ale mohou posunout ještě o nějaký kousek dál.
Petr Havel, zemědělský analytik
