Krajina není zdravá, bortí se jako domino. Potřebujeme oživit půdu, ne stavět přehrady

Sdílejte článek
Krajina není zdravá, bortí se jako domino. Potřebujeme oživit půdu, ne stavět přehrady

Počítky na Vysočině, Šumvald na Olomoucku, Potvorov na Plzeňsku nebo Němčice u Litomyšle patří mezi desítky obcí, které během uplynulých let zažily doslova výplach bleskovou povodní. Tento jev je v Česku stále častější a škody se pohybují každoročně ve stovkách milionů korun. Přitom by podle odborníků bylo možné ničivým následkům povodní v mnoha případech zabránit.

„Je potřeba podívat se konečně pravdě do očí. To, k čemu dochází, je degradace celé krajiny, a na to doplatíme nakonec všichni,“ konstatuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org hydrobiolog Jindřich Duras, který loni vydal publikaci Uteče to jako Voda – kniha o zadržování vody v krajině.

Dvacet let se mluví o významu protipovodňových opatření, ale povodně způsobují naopak čím dál vyšší škody. Kde je podle vás chyba?

Zabránit bleskovým povodním víceméně nejde. Ale je možné zamezit tomu, aby přicházely i při zvládnutelných srážkových událostech. Když naprší 20mm srážek a způsobí to povodeň, znamená to, že je něco špatně. Takové množství vody musí za normálních okolností krajina pojmout snadno.

Zdravá krajina ustojí i běžné negativní vlivy. Naše krajina zdravá není, stačí málo a vše se bortí jako domino. Potřebujeme zadržovat vodu v krajině. Kde vodu nezachytíme, tam se nevsákne a nedoplní vodu podzemní, ale naopak rychle steče a vzniká blesková povodeň způsobující značné materiální škody, někde i ztráty na životech.

Proč se tedy nedaří vodu v krajině zadržovat?

Hodně zodpovědnosti – a vlastně i naděje do budoucna – leží na starostech jednotlivých obcí. Bleskové povodně obvykle vznikají z velké části přímo v katastru obce, kterou pak zaplaví. Právě v obcích by tedy měli zvážit rizika bleskové povodně a aktivně se na intenzivní déšť chystat. První krok znamená nechat si zpracovat územní studii a její výsledky prosadit do územního plánu. Má to obrovský význam. Například v obci Světnov, která leží asi čtyři kilometry od Šumvaldu těžce zaplaveného v roce 2020, škody tam byly odhadem za 500 milionů, přečkali silné deště bez úhony, protože si postavili tři suché poldry.

Potvorov na severním Plzeňsku byl vyplaven třikrát za sebou v roce 2019, kdy přitom srážky nebyly kdovíjak velké. Situace tam je poměrně jasná: Potvorov vyplavila voda z pole nad obcí. I laikovi musí být při pohledu například na Mapy.cz zřejmé, že velký půdní blok nad obcí musel výrazně zhoršit poměry v obci. Podobnou očividně rizikovou situaci můžeme vidět i v ostatních lokalitách postižených bleskovou povodní. Tuhle rizikovou situaci by si měl uvědomit i ten, kdo na těch lánech nad obcí hospodaří, a to včetně své odpovědnosti vůči lidem ve vsi dole. Pokud ano, je na čase s tím něco začít dělat. Osobně si velmi cením toho, že se obec Potvorov rozhodla, že si ve spolupráci s odborníky a krajským úřadem územní studii nechá zpracovat.

Co se týká povodní ve městech na dolních tocích řek jako je Plzeň nebo Praha, to je jen součet nezvládnutých situací v mikropovodích. Řešení ale musí být komplexní v rámci celé krajiny a výsledek se nedostaví hned, není to proto politicky tak zajímavé jako nějaká jednorázová velká stavba.

Neproleze ani žížala

Je tedy hlavní příčinou nedostatek politické vůle situaci řešit?

Na celostátní úrovni určitě. Jinak už bychom výsledky museli všude kolem sebe vidět. V obcích platí obecné pravidlo, že „záleží na lidech“. Pokud starosta nedokáže nebo nechce vyjednávat o opatřeních proti bleskové povodni se společností, která hospodaří na okolních pozemcích, zlepšení nepřijde. Do arzenálu starostů by měly patřit i soudní žaloby za způsobenou škodu. V praxi se plno věcí dělá jinak, než by mělo.

Ale teď se do problému začínají vkládat pojišťovny a to by mohlo mít dobrý vliv, protože jde vlastně vždycky i o peníze. Loni se mi ozval pojistný analytik a zajímal se o příčiny bleskových povodní. A teď na začátku roku jsem od něj dostal zprávu, že v rámci asociace pojišťoven se rozbíhá aktivita na podporu krajinného plánování. Chystají dokonce konferenci na toto téma. V jejich zájmu je, aby se v krajině hospodařilo správně.

Čím hůř se bude hospodařit, tím větší škody budou vznikat při bleskových povodních. A pojišťovnám se samozřejmě nechce platit škody způsobené špatným hospodařením na zemědělské půdě v okolí obce. Budou zřejmě chtít, aby si poškození vymáhali v takovém případě náhradu škody od viníka – například špatně hospodařící zemědělské společnosti v občansko-právním sporu.

Jak velkou roli v problému ničivých povodní hraje podle vás klimatická změna?

Já jsem býval skeptik, co se týká vlivu klimatické změny. Ale už vidím, že postupuje obrovskou rychlostí a je potřeba na ni účinně reagovat. Změna klimatu je o rozkolísanosti. To znamená, že výkyvy jsou častější, amplitudy jsou větší. I když naprší každý rok zhruba stejně, v posledních letech jsou to často přívalové deště, při kterých voda nezasákne a navíc způsobí povodňovou vlnu. Ale velmi důležitou příčinou je i náš způsob hospodaření v zemědělství.

Co konkrétně?

Nejrizikovější faktor je velikost pozemku. Ne jeho sklon, ale velikost. Nejdůležitější ze všeho je proto rozdělení velkých půdních bloků na menší, například mezemi, remízky, cestami se stromořadími. To ale samozřejmě většina zemědělských podniků nechce, protože pořád jsou velmi zaužívané dotace na velké zemědělské stroje. Bez rozdělení velkých pozemků to ale zkrátka nepůjde.

Velké zemědělské lány jsou ale dědictvím minulého režimu…

Ano, ale celý ten systém má obrovskou setrvačnost. Při rozorávání mezí někdy v 50. letech se postupovalo nikoli podle rozumu, ale podle politického zadání, a vznikala tedy díla, která můžeme směle ohodnotit jako zločiny proti krajině a vodnímu režimu. Hůře se už chápe, že se takováto úprava pozemků udržela až do dnešní doby, přestože rok co rok odtéká údolnicí spousta ornice. Mizí i černozemě na Moravě a to je nevratná ztráta. Na tamních polích bylo po válce asi půl metru černozemě, která vznikala někdy v dobách meziledových. A teď je pryč částečně a na řadě míst úplně. Nenahraditelná škoda pro nás všechny.

Vedle velikosti pozemků je důležitá také struktura půdy, která zase hodně záleží na obsahu organických látek, půdního humusu. Když je špatná struktura půdy, voda se do ní nezasakuje. To podporuje erozi a dochází k degradaci půdy. Ještě to má ale další efekt – když se půdní agregáty rozpadnou, jílovité částečky se deštěm postupně zasakují do určité hloubky, zhruba 20 až 50cm. Tam zůstanou a zabetonují to tam, hovoří se o utuženém podorničí. Skrz tuto vrstvu neproleze ani žížala, pokud by tam náhodu byla. Toto tedy nezpůsobuje jen těžká technika, ale zejména narušení struktury půdy.

Co ovlivňuje strukturu půdy?

O strukturu půdy se musí pečovat celé generace a velkoplošný způsob hospodaření u nás to v podstatě vylučuje. Jde i o efekt přesného hnojení umělými hnojivy. Pro strukturu půdy jsou nesmírně důležité houby, které žijí v symbióze se zemědělskými plodinami. Pomáhají jim překonávat sucho, zpřístupňovat živiny, chrání je před bakteriemi atd. A rostlina zase 25-30% všeho, co získá fotosyntézou ze slunce, věnuje do půdy, mimo jiné těmto houbám. Mají vlastně uzavřenou takovou dohodu o vzájemně výhodné spolupráci.

Pokud ale rostlina dostane hnojením na list vše, co potřebuje, přestane podporovat houby, které už jí k ničemu moc nejsou, a ty vymizí. Struktura půdy se tím rozpadá a ani řádné používání hnoje to nespraví. Zrádné je, že zdánlivě se nic neděje. Díky hnojení plodiny rostou, i když půda je v podstatě téměř mrtvá. S trochou nadsázky je to v mnoha případech jen substrát, v kterém je rostlina upevněná, aby ve větru nepadla.

A to je špatná zpráva, pokud by byl problém například s výrobou hnojiv, tak tato půda nás už nemůže uživit. Je to jako Titanic – loď se potápí, ale na palubě se ještě hraje. To, co se děje na většině rozlohy České republiky, je opravdu drancování půdy. Velmi doporučuji zejména publikace a přednášky Ing. Jaroslava Záhory, CSc. z Mendelovy univerzity v Brně, který tyto jevy jasně a srozumitelně popisuje. Vše je volně dostupné na internetu.

Co tedy s tím?

Je potřeba rostliny přinutit, aby zase spolupracovaly s půdními houbami. Tím samozřejmě přijdeme o část výnosu. Ale ušetří se na hnojivech, a postupně i na odbahňování rybníků a škodách po povodních. Udržitelnost není o tom, že my si udržíme vysoké výnosy, ale o tom, že na půdě bude možné hospodařit i za sto let.

Přehrady? Drahé, ale rychlé

V diskuzích o způsobu hospodaření s vodou se objevují spory mezi příznivci a odpůrci přehrad. Jak to vidíte vy?

Já to vidím velmi kriticky. Přehrady jako takové nejsou v principu špatné. Mají také zadržovat vodu a dávat nám ji, když chybí, stejně jako jiná protipovodňová opatření. Problém ale je, že stavbou přehrady se často v podstatě suplují opatření, která by se měla dělat v krajině. Krajina a přehrada, to jsou spojené nádoby. Přehrady jsou drahé, ale jsou poměrně rychle hotové. A vedle toho existují komplexní opatření v krajině, kde je potřeba řešit bolestivé věci, domlouvat se se zemědělským a lesnickým sektorem o tom, že by se mělo na polích a v lesích hospodařit jinak. To je samozřejmě mnohem složitější a většinou se do toho nikomu nechce.

Je to jako ve městech – čím hůř budu s dešťovou vodou hospodařit v parcích a na ostatních plochách, tím větší je potřeba utrácet za nádrže na zpomalení odtoku v kanalizaci. Teď se zrovna jedna dokončila v Plzni, stála 136 milionů. Pro zasakování vody v terénu, aby se do kanalizace nedostala, se přitom konkrétně v tomto úseku neudělalo nic.

Takže nové přehrady podle vás nejsou potřeba?

Přehrad máme podle mě až dost, ale měli bychom je využívat lépe. Celkem jich máme 165, z toho vodárenských je ale jen 47. Přitom řada nevodárenských přehrad má srovnatelnou kvalitu vody jako ty vodárenské. Pojďme se tedy zamyslet, jestli nevyužívat k vodárenským účelům vodu, kterou už máme zadrženou.

Jsou to obrovské rezervy, které je možné využít. Minimální zůstatkový průtok například pod přehradou Hracholusky je zhruba 2,5m3 za vteřinu. Celá Plzeň přitom spotřebuje 0,4m3. Z přehrad Orlík a Slapy je průtok minimální průtok 40m3 za vteřinu, přičemž celá Praha spotřebuje asi 5m3. Takže rezervy pro vodárenské využití jsou obrovské a kvůli žízni nové přehradní nádrže opravdu stavět nemusíme. V plánu je navíc zokruhování vodárenských soustav, které by mělo zahrnout i využití stávajících přehrad – a to by nám hodně pomohlo. Nevíme, jak se bude klimatická změna vyvíjet, možná bude v budoucnu potřeba posílit i přehrady.

Ale základ je v zadržování vody v krajině. Naše půdy jsou v současnosti schopné zadržet zhruba dvakrát více vody než všechny přehradní nádrže dohromady. A kdyby byly půdy v dobré kondici, zadržely by vody dokonce třikrát více.

Proč se tedy přehrady nevyužívají více?

Nebrání tomu nic, kromě zastaralého hygienického předpisu. Předpisy v této oblasti dávno kulhají za realitou. V době, kdy vznikaly, měly samozřejmě své opodstatnění. Ale čistírny vod jsou dnes řádově lepší, většina z nich čistí dokonce mnohem lépe, než by podle legislativy musely. Navíc máme data o bakteriologické, biologické i chemické kvalitě vody, která dříve nebyla k dispozici. Jsme například schopni doložit pomocí dat, že rekreace na Hracholuské přehradě nemá takový vliv, který by apriori vylučoval její vodárenské využití. A naopak: rozšíření funkcí nádrže o vodárenskou by se vůbec nemuselo křížit s využitím rekreačním.

Nebyl by problém s využitím přehrad v případě povodní?

Pokud přijde povodeň, tak se pojďme především podívat, co teče v řece Úhlavě, z níž Plzeň čerpá vodu dnes. Při větších deštích se do řeky vypláchnou všechny kanály od Nýrska přes Klatovy po Přeštice. A to nikomu nevadí? To se v případě využití vody z přehrady nemůže nikdy stát.

Mapujeme s kolegou v posledních letech, jaké znečištění uniká „dešťovými“ výustěmi za deště do řek. Bereme z výustě vzorky a měříme průtok. Vychází nám, že z výustí toho za rok vyteče zhruba tolik jako z čistírny! Je to problém, z výustí se samozřejmě dostává do řek všechno – exkrementy, vlhčené ubrousky, zbytky jídla, léků, atd. Podle mě by proto využití stávajících – i zatím nevodárenských – přehrad k vodárenským účelům bylo opravdu lepší řešení než stavět další přehrady, které mají fatální nevratný dopad na krajinu. Údolí jsou důležitá například pro biodiverzitu, rekreaci. Nemůžeme všechno zničit jenom proto, že nechceme hospodařit v krajině.

Autorka: Lucie Sýkorová 

Zdroj: Hlidacipes.org

Přečteno: 130x