Vážený pane ministře,
obracím sen na Vás ve věci cukerného pořádku, o jehož principech a tvorbě se v těchto dnech intenzivně jedná.
Musím, bohužel konstatovat,že z informací, které jsou nám o tomto procesu známy, máme velmi podstatné obavy o dalším rovnoprávném postavení pěstitelů cukrovky vůči cukrovarům. Bude-li totiž kvóta výroby cukru přidělena jakýmkoliv způsobem přímo cukrovarům bez provázání na zemědělce, povede to zcela jednoznačně jednak k podřízenému až potupnému postavení zemědělců a jednak k dalšímu přesunu pěstitelských ploch z tradičních oblastí .
Asociace soukromého zemědělství ČR vždy navrhovala takové rozdělení, které bude toto nebezpečí eliminovat a bude spravedlivé k zemědělcům i cukrovarům. Poslední konkrétní návrh v tomto směru jsme předložili Vašemu náměstkovi p.Jánskému na komoditní radě cukr-cukrovka v prosinci 2002. Tímto naším návrhem se však nikdo relevantně nezabýval s poukazem na to, že by byl v rozporu se zákonem o SZIF a že by byl příliš složitý. Žádnou z těchto námitek však nemůžeme přijmout, protože kolizí se zákonem se (jak sám uvedl v tisku) pan náměstek Jánský vůbec nezabýval a o složitosti vůbec nemůže být řeči.
Pro připomenutí a posouzení si dovoluji uvést stručné principy našeho návrhu:
Navrhujeme, aby kvótový systém byl dvousložkový, tzn. že pěstitel cukrovky by obdržel podle určitého referenčního období (zřejmě rok 2001) individuální produkční kvótu cukrové řepy (IPKCŘ) v tunách přepočítaných na 16%ní cukernatost. „Národní“ PKCŘ by samozřejmě musela korespondovat s národní kvótou cukru, přičemž všichni pěstitelé by ve své IPKCŘ byli kráceni rovnoměrně. Následně po tomto přidělení IPKCŘ by bylo vyhlášeno určité období, ve kterém by cukrovary mohly uzavírat s držiteli IPKCŘ smlouvy o dodávkách cukrovky a podle množství takto nasmlouvané cukrovky by jim byla přidělena individuální produkční kvóta cukru (IPKC). V podmínkách pro přidělení IPKC by mohly být specifikovány další povinnosti cukrovaru týkající se například dlouhodobosti smluv na cukrovku, či povinnosti exportovat.
Tento systém by znamenal výrazné posílení postavení pěstitele cukrovky, protože v případě,že by cukrovar z jakýchkoliv příčin ukončil provoz či hrubým způsobem porušil kupní smlouvu na cukrovku, mohl by přejít do cukrovaru jiného. Stejně tak by zemědělci měli daleko větší sílu při vyjednávání o podmínkách v kupní smlouvě, včetně například splatností.
Jsme přesvědčeni, že ani pro seriózní a konkurenceschopné cukrovary by tento systém nemohl být žádným problémem a navíc by byl vůči všem cukrovarnickým subjektům naprosto spravedlivý.
Stejně tak by splňoval i požadavek EU na přidělení cukerných kvót cukrovarům, protože přes zemědělce by došlo pouze k jejich prvotnímu rozdělení.
Administrativně by rovněž nešlo o nic náročného, protože by se vycházelo pouze z množství dodané cukrovky v referenčním roce, což je velmi lehko doložitelné.
Ani rozpor se zákonem o SZIF by nemohl nastat, protože tento zákon vyhlášení produkčních kvót na cukrovku plně umožňuje.
Vážený pane ministře, žádám Vás,abyste zvážil alespoň možnost, aby úředníci Vašeho ministerstva tuto variantu relevantním způsobem rozpracovali, aby diskuse o ní mohla proběhnout ve věcné rovině.
Obracím se na Vás formou otevřeného dopisu, protože se domnívám,že zemědělská veřejnost má právo mít o celé věci co nejúplnější informace.
Některé zemědělské organizace se již podle svých představitelů smířily s rozdělením kvót přímo na cukrovary. Asociace soukromého zemědělství ČR však bude tento princip hájit až do úplného rozhodnutí a využije všech příležitostí, jak pro něj získat podporu.
Dovoluji si Vás, vážený pane ministře, v této věci požádat o schůzku našich zástupců s Vámi.
V Praze dne 14.1.2003
S přátelským pozdravem
Ing.Stanislav Němec
předseda ASZ ČR
